Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte selavička
Autor
Luzz
roky plánovali výlet tam
kde kdysi anektovali lavičku
ryli do ní věčné pravdy
koukali do korun dubů
a hledali popadané kuličky ochmetu v loňském listí
jenže pořád nebyla příležitost ani čas
jiná dobrodružství čekala
- doufali
že je posunou
nebo naopak vrátí
konečně dohodli přesnou hodinu
sbalili svačinu a pití
jenže jejich dubnovou lavičku někdo vyvrátil rozřezal spálil
pokud něco zbylo
shnilo to i s jejich vzkazy
zůstalo však místo
a žluté bobulky ochmetu
17 názorů
aká podnetná báseň!
zaujala ma aj diskusia
a báseň s diskusiou mi pripomenuli jedno náhle "osvietenie", keď osvietený povedal niečo takéto:
Celé roky si hovorím, že zatiaľ to "tak" stačí, je to len provizórium, a raz budem cestovať, oddychovať, zájdem niekam, čosi urobím ... a teraz vidím, že to "raz" - už bolo! A ja sa len chystám.
to ani nie, ale nápad s mosadtnou tabuľkou a s textom, ktorý si môže a NEMUSÍ každý okoloidúci a okolosediaci prečítať a tie nápisy sú fajn. Niekedy je to venované kamarátovi, rodičovi...
abakus, odpusť nezodpovědným adolescentům ty lavičky (do stromů vážně neryli, tedy myslím, že to z textu nijak nevyplývá)... ale je hezké, jak ses postavil/a do role obhájce veřejného pořádku a vymezil/a se vůči vandalismu.
Asi som jediná, komu vadí rytie do lavičiek a do stromov.
Páči sa mi, že v Mnichove si človek môže kúpiť lavičku a dať si na ňu tabuľku s venovaním - s textom, aký človek chce a to je text, ktorý si celkom rada prečítam. Idúc posedávajúc...
lastgasp, díky. mně tvoje zmínka o demolici vysočanského nádraží připomněla naprostou destrukci (ehm, pardon, přeměnu) brněnských periferií... a pak ještě další a další... záležitosti.
jdu hledat starý fotky. aspoň něco.
Opravdu není někdy po léta čas, ani pomyšlení vrátit se na místa, která znamenala začátky a zavzpomínat. Přijde to náhle, zábleskem, impulsem, nápadem, zprávou a je pozdě. Připomnělo mi to demolici Vysočanského nádraží s podchodem. Už to místo, kde jsem se narodil nenajdu. Tam nenajdu ani bobulky. Pozdě.
majaksi, ten svět, který znáš, musí být hrozně smutný. ale nezoufej, hned za rohem existuje jiný, krásný, zářivý, kde lavičky a vzkazy na nich sice hnijí, ale bobule ochmetu se dál lepí na podrážky.
atkij, ano, nostalgie je mrcha.
guy, díky.
Zaplaťpánbů za ten dobrý rozmar a náhradu "jen" za "však". Nejpesimičtější verze by byla, kdyby nezůstalo ani místo, ani bobulky :)
A to místo bude mít určitě stále svou specifickou energii. Stejně jako vzpomínky, řádky slov, i možné (ne)naplnění. Nostalgie občas válcuje, přesto nenechává emočně ploché. Ukončený příběh nebo seriál...
majaksi, teď znovu koukám na tvůj koment - a zdá se mi, že si ze mě zase děláš srandu.
protože není nic depresivnějšího než pohled na lavičku, která už neexistuje
čert vem duby i s ochmetem, ty stejně za pár let někdo pokácí
zbyde nakonec opravdu jen to místo; bod v prostoru definovaný zeměpisnými souřadnicemi.
původně mělo být v předposledním verši "jen". ale protože jsem dnes v dobrém rozmaru, vyměnila jsem to za "však".