Rozhled

zvláštní. onehdy jsem si na tuto báseň vzpomněla na akátové věži na výhonu... a dnes zase (čebínka u tišnova). evidentně ten text nějak funguje, kdesi jaksi přetrvává... i když jde (na první pohled) "jen" o prostý záznam právě prožitého.

(omluva, že ti z toho tady dělám fejsbuuk, nedalo mi to)

vcelku vystižené mé stoupání na rozhlednu, která se kývala v prudkém větru, schody byly průhledné a manželka měla závrať

neustálá zatáčka mi zní sice trochu neohrabaně, ale líbí se mi právě v protikladu k momentu, kdy prostor vtažený do schodiště vyletí ven a ke krajině bez obvodu.

(možná i proto mi tam trochu zavazejí ty dva prostřední verše - mmch zaklesává se kam?)

ještě bych k tomu asi měla pár drobností, ale nebudu do toho dál vrtat, jako celek to na mě nějakým způsobem funguje.