Social Dilemma

Chápu a jsem za to upozornění moc ráda! 

Tessie, omlouvat se mi nemusíš, ani já jsem to nemyslel nijak zle, jen jsem se snažil poskytnout zpětnou vazbu - pokud jde o ono obecné My, je to věc, která se objevuje poměrně často. Neříkám, že nemá své místo, ale je to nebezpečně zobecňující postoj, proto se snažím na něj vždy upozornit...

Děkuji :)

Toho řazení mimo poezii jsem si vědomá, proto jsem do také zařadila do kategorie úvah, kterou jsem brala jako spíše prozaickou. Rozdělení do řádků, které tvoří ten veršovitý dojem mi prostě přijde takové údernější, ale mrzí mě, jestli to vyznělo nějak hloupě, jako nějaká hra na poezii. Co se týče toho zobecnění, vůbec mě nenapadlo brát to MY jako povšechné, třeba je mi jasné, že moje babička do postele s telefonem a fejsbůkem neuléhá :) Ovšem chápu, že to tak může vyznít a někoho se dotknout, tak se omlouvám. 

Báseň to asi není, ale mně se líbí ta úsečná, zkratkovitá, úderná forma. Docela to na mě promlouvá, protože ten nerovný boj občas taky svádím.

Přijde mi, že báseň je v tomto případě básní jen striktně formálně (dělení na verše), vše ostatní je próza.  

Mírně funkční by sice mohlo být dělení mezi první a druhou slokou, ale naopak přechod mezi druhou a

třetí slokou báseň nenaznačuje ani trochu. Navíc mi, jako většinou, překáží ono MY, za které promlouváš.

Možná se pletu a ta skutečnost je natolik univerzální, že se s ní ztotožňují všichni, ale já sám si například 

po večerech celkem poctivě čtu a účet sociální síti (vyjma Písmáku) nemám, ale o to nejde, podle mě by si

obecně měl autor dávat pozor, když zobecňuje a promlouvá tzv. za ostatní nebo za skupinu...