Básnici

Proč brečíš dítě moje,

ty kapky slz jim nepomůžou.

Proč brečíš dítě moje,

když už lehli popelem?

 

Chápu, velká tíha tě svírá,

shořeli jak papír, tak neboj,

nic neví

a pomalu doutnají.

 

Bylo jich jako kapek rosy,

čekali kam se vsáknout, 

ale mraky se rozhodly

pršet.

 

Stáli v dešti,

zatímco jiní se smáli,

pod střechou tepla.

Slzy se vpily do deště.

 

Bylo jich jako kapek rosy,

na rozpálené střeše,

při ranním slunci.

Vypařili se.

 

Nenašli správnou dobu,

protože čekali,

stačilo by udělat krok,

ale báli se.

 

Jejich železné košile

začaly zapáchat

ranní rosou.

Voněli deštěm.

 

Překračovali stíny,

které vrhalo slunce,

přes tašky střechy.

Pálili se sami.

 

Proč brečíš dítě moje,

ty tvoje kapky, 

jsou oni,

tak je nebreč.

 

Utři si je a uhas stíny,

jsou kořeny v čase, 

tak trhej

a nebreč dítě moje.

 

 

---