Lehká erotika IV.

IV.

Jakmile to dořekla, sklonila se a vzala mi ho do úst. Byla v tom dobrá, inu šedivá je teorie, zelený strom praxe. Zapomněl jsem na všechno, i na to, že jsem chtěl odejít. Byl jsem tady a přitom někde úplně jinde.

„Líbí?,“ zeptala se trochu přidušeně Petra.

Odpovědí jí bylo mé hlasité vzdychání. Nevím proč mají některé ženy potřebu pokládat podobné zbytečné otázky. Třeba si chce při tom jen „povídat“, napadlo mě. Sám jsem ovšem nebyl pražádné komunikace schopen.

Povedlo se. Už jsem byl opět v plné síle. Petra neváhala ani na okamžik a obkročmo na mě nasedla. Naše středobody se proťali. A já si vzpomněl na tu zítřejší matematiku.

Petra byla v transu. Snad ani nepoznala, že se mé myšlenky toulají úplně jinde. Zkušeně sedlala a mým přáním bylo, aby se v sedle udržela.

„Au,“ zařval jsem, když mi v extázi zaryla své načerveno nalakované nehty do zad.

Hlava jí spadla na mou hruď, dech se jí začal zpomalovat.

„Konečně, už jsem to strašně potřebovala,“ pronesla mezi vzdechy.

Vstala a odešla do koupelny. Dneska tomu moc nedala, pomyslel jsem si. Přišlo mi to divný, asi má ještě něco domluveného. Jedno číslo na Petru? To je naprostý amatérismus. Něco mi v tom nehrálo.

„Běž se taky umýt, a dělej, čekám hosty,“ přeťala Petra proud mých myšlenek.

„No počkej, to mi chceš říct, že mě bereš jenom jako záskok?“ zeptal jsem se udiveně.

„Ale já ti přeci neříkám, abys odcházel,“ řekla Petra a mrkla.

Polknul jsem. Matematickej génius ze mě asi nebude, ale jestli si nechám ujít tuhle příležitost, tak budu za vola. No nic, třeba prolítnu, ale zase budu mít na co vzpomínat.

Pořád jsem však nevěděl, o jakou společnost se jedná. Odešel jsem do koupelny a  pod proudem teplé vody jsem relaxoval a těšil se na příští okamžiky. Když jsem zavřel vodu a utíral se, zaslechl jsem v chodbě nějaké hlasy. Jeden zřetelně patřil Petře, druhý – vyděsil jsem se – byl mužský. Takže se má představa zbortila jako domeček z karet.

Omotaný ručníkem jsem otevřel dveře koupelny. Petra stála přede mnou, po boku toho chlapa se kterým předtím mluvila.

„Seznamte se,“ řekla, „tohle je můj manžel Tomáš,“ dodala.

„Roman,“ polkl jsem a podal ruku téměř dvoumetrové gorile.

Chvíli jsem ji nechal napřaženou, ale když jsem se nedočkal stisku dlaně, nechal jsem ji volně viset podél těla.