Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hudba na Písmáku: David Bowie; část 1. (1969-1977)

30. 04. 2021
15
23
850
Autor
snake_01

Nedávné rozpravy a komentáře se vzájemným odkazováním se na hudební videoklipy mě dovedlo k zamyšlení, zda by jednotliví autoři nechtěli prezentovat určitý playlist a zároveň jej doprovodit průvodním slovem. Rozhodl jsem se tento metažánr nazvat Hudba na Písmáku a přijít s prvním příspěvkem.

Následující text není pokusem o biografii ani pokusem o ucelené pojetí tvorby D. Bowieho – spíše jen osobním výběrem z jeho díla se selektivním průvodním slovem.

(Mj. Bowieho volím také proto, že letos v lednu uběhlo 5 let od jeho úmrtí na rakovinu)

Hudba na písmáku – David Bowie

část 1. (1969-1977)

(v textu najdete odkazy jak na obrazové dokumenty, tak na videoklipy jednotlivých písní)

David Bowie, přezdívaný hudební chameleon, člověk, který svou hudbou ovlivnil mnoho generací i hudebních žánrů, přičemž některým pomohl se osamostatnit, se narodil roku 1947 jako David Jones v Anglii. Pozdější pseudonym přijal především proto, že v druhé polovině 60. let, kdy se pokoušel prosadit na hudební scéně, již David Jones v hudební branži působil. Bowieho počáteční situace nebyla zdaleka dobrá. Rokem narození 1947 se řadil spíše k pozdější generaci, která sice byla hudbou stejně fascinována jako generace předchozí, ale na rozdíl od ní (Beatles, Rolling Stones, ale i the Doors apod.) pro ni bylo mnohem těžší se (s ohledem na rostoucí nabídku) prosadit.

Bowie nejprve zkoušel různé sólové projekty, které se příliš neujaly a s končícími 60. lety přišel jednak s deskou The Man Who Sold The World, jejíž titulní skladba se sice ve své době příliš neproslavila, ale zpětně se k ní někteří hudebníci vraceli (například K. Cobain ji ztvárnilpřezpíval na svém unplugged koncertě pro MTV). V téže době se Bowie napůl prosadil se skladbou, které čerpala z dobového nadšení pro kosmické lety – Space Oddity (i tato píseň se později dočkala mnoha předělávek – a pravděpodobně se též jednalo o první píseň živě vysílanou z oběžné dráhy).

Prvním průlomovým albem D. Bowieho se ale stala až deska Hunky Dory z roku 1971, která ho vykreslila jako předího představitele žánru Glam-Rock, který spoluzaložil spolu s dalšími umělci jako např. T-Rex (Marc Bolan). Bowie si při prezentaci desky zároveň uvědomil, že je potřeba zapracovat na svém mediálním obraze a (jako člověk, kterého to odjakživa táhlo k divadlu a dalším uměleckým formám, včetně výtvarného umění) měl v plánu svůj potenciál plně využít. V novinách se tak brzy objevily fotografie Bowieho v dámských šatech, stejně jako příběhy o jeho údajné homosexuální orientaci, které veřejně přiživoval (ačkoli velmi pravděpodobně nebyly pravdivé). V té době navíc žil se svou první manželkou ve vztahu s velmi volnými sexuálními pravidly (dnes bychom to zřejmě nazvali polyamorie). To vše výrazně prospělo prodeji desky, na které se objevily první velké hity jako Changes nebo Life on Mars.

Hunky Dory byla ale pouze předehrou, o rok později nastala hysterie jménem Ziggy Stardust. Bowie se se svou novou deskou The Rise And Fall Od Ziggy Stardust And The Spiders From Mars stal doslova celosvětovou hvězdou (zvláště po turné ve Spojených státech). Deska byla multižánrová a kombinovala vše, o co do té doby Bowie usiloval: Na pódiu se David převlékal za „bezpohlavního“ mimozemšťana a generaci fascinované vesmírem a vesmírnými závody přinášel zprávy z kosmu. Představení tak byla na pomezí divadla a hudby – a navíc přinášela glam-rock v nejlepší možné podobě. Na desce se objevily hity jako Five Years, Ziggy Stardust, Lady Stardust a další.

Začala éra světové slávy, glam-rocku, převleků, divadla, filmu, kokainu, psychického kolapsu a finanční krize. Po Ziggy Stardustovi, jehož ohlášená „smrt“ přišla relativně brzy (k velké nevoli fanoušků), nastoupil na pódium Aladin Sane, který zároveň přinesl Bowieho nejikoničtější sebeprezentaci. Bowie pobýval převážně v Americe a při pobytu v L.A. si zvykl (zpočátku kvůli výkonnosti) brát kokain. Na některá alba z pozdějších let, jak sám přiznal, si v důsledku kokainu a extrémního pracovního vypětí, téměř nepamatoval. Přišly desky jako Diamond Dogs nebo Young Americans, na nichž se Bowie poprvé pokusil popasovat se soulem a rodícím se diskem. V jedné chvíli si ale Bowie palčivě uvědomil, nakolik jeho život ovládá manažer hudební společnosti – když totiž musel zastavit megalomanské turné k desce Diamond Dogs kvůli nedostatku peněz. Zhruba v té době navázal blízký vztah s Johnem Lennonem, který mu poradil, jak se vyvázat ze smluv s nakladatelstvím a jak o své finance aktivně pečovat. (Později se jejich spolupráce promítla i na hudební scéně – při mixáži singlu Fame, a to právě na desce Young Americans).

Následuje další ikonická deska Station to station, vznikající ve stejné době, kdy hrál ve filmu The Man Who Fell To Earth, ve kterém Bowie ztvárnil hlavní roli mimozemšťana (pro to měl mj. vynikající fyzické dispozice, byl v té době vysoký a silně anorektický). K téže desce se zároveň váže mnoho příběhů a dobových anekdot, jako ta, podle které se Bowieho jídelníček skládal z mléka, chilli papriček a kokainu. Situace údajně došla tak daleko, že měl Bowie pouhých 35 kilogramů a když jej jeho tehdejší asistentka upozornila, že by měl se svým stravováním něco udělat, slíbil, že přejde z polotučného mléka na plnotučné. Zároveň se ale Bowie, který v té době téměř nespal, ocitl na hraně psychického kolapsu. Na pokoj si údajně zval léčitele i vymítače ďábla a na podlahu kreslil pentagramy, jak vyplývá z jedné jeho pozdější písně. Bowie si byl navíc vědom, že mají v rodině značnou psychiatrickou zátěž (bratr byl schizofrenik). Dsska Station to Station se přesto velmi vydařila a byl z ní další celosvětový hit s písněmi jako Golden Years nebo Wild Is The Wind. Bowie si ale zároveň uvědomil, že musí změnit svůj stávající životní styl – a tak v rámci plánované změny napodobil příklad svého přítele Lou Reeda, kterému v roce 1972 produkoval první sólovou desku Transformer. Vydal se proto, v doprovodu dalšího přítele (rovněž drogově závislého) Iggyho Popa do Berlína. A tíma začala umělecky nejplodnější životní etapa obou těchto hudebníků.

Bowie měl v první řadě v plánu radikálně změnit životní styl. Berlín, v té době nejnebezpečnější místo „západního“ světa slibovalo jednak radikální změnu životního rytmu, jednak mnoho nových témat. Berlínská a obecně německá scéna byla navíc známá svými pracemi v oblasti elektronické hudby (kapely jako Kraftwerk nebo Tangerine Dream) a Bowie měl dávno v plánu změnit i své hudební zaměření. Spolu s tím se samozřejmě mění i jeho vizáž a sebeprezentace – z mimozemšťana s bleskem na tváři se stává elegán.

Hned rok 1977 přinese několik neuvěřitelných novinek. Bowie sám nahraje dvě klíčové a velmi oceňované desky (Low a Heroes) a zároveň pomůže odstartovat sólovou kariéru Iggyho Popa, především spoluprací na desce Idiot, na níž se Bowie podílel mnoha hudebními vložkami, hudební aranží a všemi doprovodnými vokály. U některých písní (China Girl) je navíc uvedený jako spoluautor. (Při turné, které následovalo, navíc hrál napůl zamaskovaný Bowie Iggymu na piáno).

Deska Low byla průlomové album, Bowie si k ní přizval průkopnického hudebníka Briana Eno, který se už v té době jako pionýr žánru pokoušel o ambientní hudbu (a který se později jako producent významně podílel na hudebním aranžmá nejslavnější desky U2 Joshua Tree). Výsledkem bylo album, které jako jedno z prvních ve velkém zpropagovalo elektronickou hudbu a které se mnozí později snažili (více či méně marně) napodobit (zvláště pak bubnovou sekci prohnanou přes kytarový efekt, díky čemuž se zdálo, že rány bubnů jsou časově zpožděné, nebo vytvářejí drobné echo). Jednou z mnoha kapel inspirovaných touto deskou je například Joy Divission, kteří se původně chtěli jmenovat Warszawa (podle jedné z písní na albu). Deska je formálně složena ze dvou částí – na první se objevují písně se skrovnými minimalistickými texty jako Always Crashing In The Same Car. Druhá část je pak složena z písní zcela bez textu, které mají místy blízko k ambientním skladbám Briana Eno, jako Art Decade nebo zmíněná Warsaw. Low se sice ve své době nesetkala s nadšeným ohlasem a Bowie kvůli ní jistě ztratil mnoho svých předchozích fanoušků (a rozčílil své producenty), z hlediska dalšího vývoje hudebních žánrů se ale jednalo o desku zcela jedinečnou, protože to bylo poprvé, kdy se hvězda prvního formátu pustila aktivně do elektronické hudby, čímž se celé skupině žánrů značně vylepšila pozice.

Berlínskou éru sice Bowie formálně završil až další experimentální deskou Lodger, ale umělecky měla největší dopad druhá deska z roku 1977 – Heroes. Album se, podobně jako Low skládá ze skladeb na hranici ambientního žánru a skladeb otextovaných, ale těch druhých je víc a jsou textově bohatší – a navíc titulní píseň Heroes (která vznikla ve studiu Hansa na dohled od Berlínské zdi) je zřejmě nejslavnějším singlem Davida Bowieho vůbec (píseň se jako klíčová skladba objevila například i ve filmu Charlieho malá tajemství).

(Poslední tři zmíněné desky Station to Station, Low a Heroes zároveň tvoří většinu soundtracku k filmu My děti ze stanice ZOO, ve kterém si Bowie rovněž zahrál – a který se odehrává v Berlíně téže doby - píseň Heroes zde má výjimečně dobrou anglicko německou verzi.).

Dodatkem k berlínské éře: Bowiemu se v Berlíně skutečně podařilo zbavit se závislosti na kokainu (ačkoli ve společnosti Iggyho často propadali alkoholu), ale největším bodem obratu a de facto skutečným ukončením berlínské éry a nucenou uměleckou pauzou byla pro Bowieho situace, kdy se na konci 70. let dozvěděl, že jeho žena Angela pečující o osmiletého syna Zowieho se psychiatricky zhroutila – a když mu pak po rozvodu v roce 1980 přidělil soud syna do výhradní péče. Je to možná s ohledem na zvyklosti i předchozí životní styl netradiční, ale z Bowieho se stal poměrně zodpovědný otec, a to do té míry, že po celá osmdesátá léta byl velice slavný, vydělával víc než kdy jindy, ale téměř deset let neudělal téměř nic umělecky přínosného. Výběr tedy zakončeme písní, kterou na desce Hunky Dory v roce 1971 údajně věnoval svému čerstvě narozenému synovi.


23 názorů

snake_01
04. 05. 2021
Dát tip

Díky, určitě ještě Bowieho dodělám, kromě pár pěkných bodů v osmdesátkách přišla pak výborná devadesátá a nultá léta - to mám v plánu nastínit v pokračování.


Hromtom
04. 05. 2021
Dát tip

Bezva vyprávění o bezva umělci a jeho tvorbě během 70. let, budu rád když zpracuješ i další osobnosti.

Souhlasím, že osmdesátková tvorba u Bowieho nebyla to nej, ale třeba Under pressure nebo Lets dance jsou docela fajn. Jasně že v sedmdesátých letech dělal lepší a zásadnější věci.

Ať se daří. 


Bowie me lepsi herec ako hudobnik, az na song s Methenym a album Earthling sa to neda pocuvat...


K3
02. 05. 2021
Dát tip

Dík za informaci.


snake_01
02. 05. 2021
Dát tip

Ano, ta písnička pro Dylana je právě na Hunky Dory (1971), tahle deska byla vůbec rozmanitá, kromě Dylana tam Bowie věnoval píseň třeba i Warholovi.


K3
01. 05. 2021
Dát tip

Nevím jestli se k tomu dostanu. Scorseseho film jsem ještě neviděl, snad bude i na načich programech. Však David byl taky jeden z jeho obdivovatelů, dokonce o něm napsal písničku. Jinak o Bobovi se právě natáčí  životopisný film. 


snake_01
01. 05. 2021
Dát tip

V tom případě se budu těšit na prezentaci Roberta Zimmermana. Spoustu jeho desek mám tady rád - a když Scorsese připravil Roling Thunder pro Netflix, poměrně jsem zíral...


K3
01. 05. 2021
Dát tip

Já jsem na tyhle obaly tak akorát hladově koukal, když mi je poslal Jack Allen z BBC na propagačních letácích. Ale po 89, kdy už se dalo sehnat všechno, jsem se zaměřil jen na Boba Dylana, což je zase můj celoživotní oblíbenec, a o ostatní jsem, vzhledem k nadprodukci, už nejevil takový zájem.


snake_01
01. 05. 2021
Dát tip

K3: Vím, že Ziggy v Suprafonu nevyšel... možná by Tě zajímalo, že mně se podařilo sehnat na LPíčkách jak Hunky Dory, tak Ziggyho, Aladina Sanea nebo například Low - vše ještě výlisky ze 70. let. A Ziggy Stardust je nejoblíbenější deska mé mladší dcery (8).


K3
01. 05. 2021
Dát tip

Ziggy u nás nevyšel, ale on ho měl bůhví odkud perfektně na magneťáku.


Norsko 1
01. 05. 2021
Dát tip

Teď ti neřeknu, jak se jmenuje. Mám okno. Dvacet let zpátky, a je celá zamilovaná


bixley
01. 05. 2021
Dát tip

Jenom jsem myslela, že by to bylo čtenářsky poutavější... Ale fajn.


snake_01
01. 05. 2021
Dát tip

Norsko - a která deska je tvá oblíbená?


snake_01
01. 05. 2021
Dát tip

K3: To musela být zajímavá zkušenost, osobně si nejsem jistý, co vlastně od Bowieho v ČSR vyšlo, myslím, že jen ty popové desky z 80. let (počínaje Let´s Dance), ale výběry ChangesBowie a ChangesTwoBowie už nejspíš vyšly jen v zahraničí... Jinak se určitě zapoj, budu se těšit...


snake_01
01. 05. 2021
Dát tip

bixley: pokud jde o ta Bowieho období, nejlépe je zdokumentovaná berlínská éra, o té vyšla samostatná kniha i česky (Bowie v Berlíně), jinak se určitě zapoj, rád se o vážné hudbě něco dozvím...


bixley
01. 05. 2021
Dát tip

Skvělý nápad! A dověděla jsem se zajímavé věci. Možná by se mi víc líbilo místo životaběhu zpracovat jedno jeho období, jak třeba strava nebo drogy ovlivnily jeho hudbu... Je to třeba známo u Beatles, kdy píseň Lucy in the Sky of Diamonds odkazuje na LSD. Pokud to nebude vadit, zapojila bych se se svou troškou vážné hudby...


Super nápad! Skvělý a perfketně propracovaný článek se spoustou odkazů. Oceňuji Tvou snahu si s tím dát takovou práci :)

Díky, že jsem se o něm dozvěděla i něco nového!


Norsko 1
01. 05. 2021
Dát tip

Bowie je můj miláček. Mně o něm nemusíš vysvětlovat nic


K3
30. 04. 2021
Dát tip

S Davidem jsem se poprvé setkal někde v 75 roce, po vojně. Kamarád mě pozval k němu domů, do Českého Brodu. Seděli jsme na podštářích na koberci a popíjeli červené víno. Milan Egem, varhaník, stejný hudební nadšenec jako já, mi při tom představoval svou novou desku ... Ziggy Stardust..., v době kdy se k nám tato hudba jen ztěží dostávala, to byl zážitek na celý život. Tvůj počin se mi líbí, vybrané písně si postupně přehraji všechny. Možná se k němu později přidám.


Gora
30. 04. 2021
Dát tip

snake, bezvadný nápad a dobře připravený článek se spoustou odkazů... není to sice zpěvák, který by mi padl do noty, ale i tak jsem si vše přečetla a aspoň částečně pustila, díky.


Kočkodan
30. 04. 2021
Dát tip

 

Přečetl jsem si se zájmem, ten nápad se mi líbí. Sice se aktivně nezapojím, ale budu rád sledovat pokračování. Doufám, že po Blackie přijdou další kolegové Písmáci se svými miláčky.


To beru....něco si připravím..:-))))).......*/************


snake_01
30. 04. 2021
Dát tip

Za případné chyby a nedostatky se předem omlouvám - kdyžtak pište a opravím...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru