Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 454 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Nehledej svou duševní diagnózu, hledej štěstí
datum / id01.05.2021 / 520049Vytisknout |
autorDavid__S
kategorieÚvahyDalší dílo autora
sbírkaSvět podle Davida,
zobrazeno211x
počet tipů3
v oblíbených0x
Nehledej svou duševní diagnózu, hledej štěstí

 

Množství duševních poruch a diagnóz ve dnešní době natolik nabobtnalo, že když se o to začnete trochu zajímat, zjistíte, že na každého něco z toho sedí.

 

Vlastně celá psychologie a psychiatrie je založená na tom nacházet na lidech něco, co se zdá být pravda. Úspěch těchto oborů je založen na tom, že musí tu diagnózu nacházet. A tak dnes už není nikdo, kdo by při bližší analýze nějakou poruchu neměl.

 

Nebezpečně to začíná připomínat astrologii. Její smysl a úspěch je také založen na tom nacházet věci, aby každému něco z toho sedlo. Psychologie je alespoň založená na skutečných výzkumech, ale i ona se nás snaží okouzlit jednoduchými odpověďmi na složité životní situace a vnucovat nám své nálepkování.

 

Narcismus, psychopatie, sociopatie, bipolární porucha, neurotismus, všelijaké úrovně autismu, a potom i ty klasické schizofrenie a těžké poruchy. A samozřejmě deprese. Dle mého už neexistuje nikdo, komu by psycholog něco z toho nedal. Jako příklad uvedu sám sebe. Já jsem neurotický a náladový do té míry, že to hraničí s bipolaritou. Mám podprůměrnou empatii, silnější ego.

 

Každého člověka ve svém okolí mohu zkusit analyzovat, jaké u něj vidím silné vlastnosti a jakou by mohl mít diagnózu. Dnešní doba k tomu svádí, populární YouTube kanály, pořady a články nás učí hledat u lidí jasně pojmenovatelné vlastnosti a vady a škatulkovat je. „To je ten narcis a to je ten sociopat atd.“

 

Dle mého však žádná vlastnost není absolutní – nýbrž jsou to škály. Tak jako introverze a extroverze. Člověk se na těchto škálách nachází a pohybuje během života. Zaměříme-li se pak na kohokoliv dostatečně detailně, najdeme u něj vždy něco, co je mimo průměr. Pod drobnohledem dnešní psychologie nikdo není normální.

 

Ve skutečnosti, čím víc o tom vím, tím víc mám pocit, že nejlepší je tyto diagnózy vůbec neřešit. Pokud člověk nemá vyloženě vážné potíže, je lepší vůbec nepátrat, nevnucovat mu diagnózu, nechat to být. Každý je nějaký a dnes pro každou drobnou vlastnost máme přesný název. To neznamená, že musíme na lidi nalepit cedulku s diagnózou a označit to za příčinu všech jejich úspěchů a neúspěchů.

 

A především – nepřijímat tyto nabízené cedulky, nelepit je na sebe a neakceptovat, že náš život je diktován diagnózou a nějakou definicí z psychologie.

 

Další dnešní módou je také totiž „victimhood“ – být oběť. Společnost je rozdrobená na skupinky a jedince, kteří si každý mohou najít, v čem jsou oni obětí a koho mohou obviňovat za svůj neúspěch. Internet a dnešní média v tom následně lidi podporují, aby každý chtěl být obětí a obviňovat ostatní.

 

Ale o tom příště.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.05.2021 11:46:29dát kritice tipDavid__S

Tvůj komentář je moc dlouhý, četl jsem jen začátek. Očividně mluvíme jinou řečí a tak v tom nebudeme pokračovat. Ahoj.

02.05.2021 11:27:46dát kritice tipa2a2a

Tento text je svou ideou myšlen dobře - zejména to vyvěrá z názvu úvahy a myšlenky, že člověk by se neměl "kácet" kvůli drobným potížím. Tvrdí se, že nejméně 60% zdravotních diagnóz má svůj původ v psychice,nebo s ní nějak souvisí.

Nepřesnosti tvé úvahy spočívají v zavádějících formulacích, kdy např. uvádí, že:

- psychologie a psychiatrie připomínají astrologii s cílem něco najít, co sedí.

- psycholocie a psychiatrie hromadí nálepky, apod.

Mimochodem i astrologie dělá občas divy, jen její omylnost je, podobně jako u diagnóz, určených lidovými léčiteli, natolik vysoká, že je nelze připustit bez dalšího prověřování, pokud nechceme, aby na to reltivně vysoké procento lidí doplatilo. Vzpomínám si na jeden pokus s pěti, tehdy známými léčiteli, kteří měli jen asi poloviční úspěšnost. Ale pojďme k psychologii a psychiatrii. Nejsou neomylné, ale určitě mnohem přesnější než astrologie.

Pokud jde o hromadění nálepek. Předně je třeba uvést, že na psychiatrická vyšetření nechodí lidé, až na výjimky, dobrovolně, tedy neplatí, že by lidé sami snadno podléhali psychickým poruchám, podobně, jako přechází rýmu. A když už podstoupí nějakou terapii či léčbu, platí známé lékařské tajemství, tedy, že se veřejně nenálepkuje, tedy, že pacienti bez vážného důvodu nejsou profesně ani lidsky diskriminováni či jinak označeni.

Myslím si naopak, že zejména psychologové a psychoterapeuti jsou nesmírně užiteční (samozřejmě ne všichni, tak jak jsou špatní někteří učitelé, řemelníci, najdou se i psychlogové, ale to nemůže nijak umenšit jejich výrazný přínos). Užiteční v tom, že i běžnému člověku, který se ocitl v životních nesnázích a nemusí zrovna brát léky "na hlavu", mohou svým nadhledem, daným zkušenosti z řešení spousty podobných kauz, nabídnout, nikoliv vnucovat, alternativu, východisko či porovnat hodnoty. A to není o tom, že jedná strana je blázen či nemocný člověk a druhá polobůh doktor. Když onemocníme třeba Covidem, pokud se nejmenujeme Klaus nebo Volný, přijímáme lékařskou pomoc v naprosté většině s vděkem a bez pochybností.

 

02.05.2021 11:20:33dát kritice tipLuzz

k jakýmu pocitu? k tomu, že text je blábol? mně docela vadilo, že problémy dnešní doby/společnosti v podstatě házíš na vědní obory - psychiatrii, psychologii - ty samy o sobě za nic nemůžou. a teze, že nebezpečně začínají připomínat astrologii, je už úplně mimo.

ještě k tvému komentáři: můžu třeba souhlasit s tím, že většina lidí nezažila opravdovou depresi, že je to nadužívané slovo - pro splín, stres atd., ale opět - to přece není věcí psychologie anebo psychiatrie. anebo - média a psychologie vychovávají pocit ublíženosti - nevím, jaký média máš na mysli, ale dovedu si představit, že přecitlivělí jedinci to tak můžou mít. ale že by psychologie jako vědní obor způsobovala pocit ublíženosti atd., to mi přijde dost ujetý.

02.05.2021 10:57:14dát kritice tipK3

Tak dalece s tím nesouhlasím. Neznamená, že když mě něco zabolí, že s tím jdu hned k doktorovi. Tedy i k psychologovi. Jako každý ale může mít psycholog i psychiatr určitou deformaci z povolání. V tom případě si neumím představit ho mít doma. Jinak jsou to lékaři jako ostatní. Tedy léčí. Končit život? V tom bych  ti já tedy bránil vždycky, dokud  by se ti nerozsvítilo. I když máme demokracii a svobodu. Protože to je pitomost. Člověk by se měl ale dokázat odprostit od vnějších nepříznivých vlivů společnosti - a že jich je.

02.05.2021 10:24:33dát kritice tipDavid__S

Díky za komentáře. Učím se lidem nevymlouvat jejich názory na můj text, protože ani ne 10 % lidí komentář napíše. Na každý napsaný komentář je tu 10 lidí, co názor nenapíše. Cílem textu má být oslovit čtenáře, aniž bych mu musel něco dodatečně vysvětlovat. Nicméně mě udivuje, jak třeba Luzz došla k tomuto pocitu. Mám pocit, jako kdyby někteří čtenáři fungovali na úplně jiné vlně a mluvili jsme o jiných věcech, když ani nevím, jak dospěli k danému dojmu a jak jim to vysvětlit. Ale tak už to asi bude. Já když si čtu, nebo i se na něco dívám, tak také určité procento tvorby (zvláště Netflix a mainstream média) je zcela mimo můj vkus a znechuceně danou věc zahazuju jako pitomost, naivitu a degeneraci, ovšem většinou k tomu nepíšu žádný komentář. Ono obecně je dost k ničemu plýtvat energií na kritiku toho, co nemám rád, když to mohu mnohem efektivněji ignorovat. Člověk se má zabývat tím, co mu přináší potěšení, ne se ponořovat tam, kde je nespokojen.Mně osobně na psychiatrii "poslali" několikrát. Také znám tolik lidí ve svém okolí, co berou různé prášky na hlavu, že se tomu musím smát. Přece není možné, že jsme všichni (ano, všichni, už nikdo totiž podle dnešní psychovědy není normální) rozbití. Nejvíc mě prudí informace typu "každý třetí má po covidu deprese".  Copak každý třetí člověk ze všech nemá deprese už před covidem? Copak 90 % lidí ani neví, co to je deprese? Copak lidé neoznačují jako depresi špatnou náladu, únavu a stres? Všichni fňukají, jak se mají špatně, přitom většina lidí nezažila skutečně krizové situace (momenty, kdy jste velmi blízko smrti), a psychologie a dnešní média v lidech vychovávají pocit nespokojenosti, ublíženosti a potřeby "všechno řešit, něco na to brát, sebezlepšovat se". 

02.05.2021 09:17:24dát kritice tipZajíc Březňák

Omlouvám se za poněkud lexikálně monotónní komentář, všiml jsem si toho, až když jsem jej odeslal. Příště se budu snažit být vynalézavější.

02.05.2021 09:07:25dát kritice tipZajíc Březňák

Každý člověk má za sebou nějakou cestu. Nachází se v nějakém jejím bodě, v nějaké životní situaci. Často jsou to velmi spletité cesty. Není těžké na někoho vymyslet nějakou "pěknou" diagnózu, těžké je napravovat to, co je křivé.

V jednom starém českém filmu o alkoholicích zazněla tato moudrá slova: "To nejjednodušší ze všeho je člověka odsoudit, to nejsložitější je ho pochopit."

Psychologie a psychiatrie aktuálně dělá obojí, měla by se však snažit spíše o to pochopení. K tomu je nutná důkladná anamnéza, znalost životní cesty toho kterého člověka, protože jen s touto znalostí mu lze úspěšně pomoci. Na to se ale dneska nedostává čas ani prostředky. 

Tvůj text se mi velice líbí. Mnozí zhrzení pacienti píší texty o tom, jak je psychiatrie hrozná. Toto však není ten případ, text je nad věcí. 

Psychologie a psychiatrie jsou regulérní vědy, nemělo by se z nich však dělat náboženství.

02.05.2021 00:32:07dát kritice tipředitel

něco ve společnosti je špatně... myslím, že když psychiatr najde v krvy pacienta perník, není to astrologie... za padesát let to bude vypadat uplně jinak, třeba jinak, pokud nebude válka a nemocní lidé se nebudou chovat jako prasata...

01.05.2021 23:41:06dát kritice tipLuzz

tento text je hroznej blábol. "každý je nějaký" - to je sdělení hodné velkého filosofa.

psychologie a psychiatrie jsou regulérní vědní obory, který nikomu nic nepodsouvají. jen pojmenovávají skutečnost. ono podsouvání je vždycky věcí interpretace.

ostatně - taky mám silně podprůměrnou empatii, nedostatek sociální inteligence, sliný ego a dejme tomu (honem, honem, co bych ještě vymyslela) nějaký symptomy (?) aspergerova syndromu - ale asi by mě nenapadlo vinit z toho psychologii/psychiatrii jako vědu anebo se dokonce cítit jako oběť (čeho? systému? těchto vědních oborů? farmacutických firem? celosvětového spiknutí elit?)

a dalo by se k tomu asi napsat víc, ale raději si dám svou dnešní dávku antidepresiv a analgetik a půjdu spát.

01.05.2021 23:21:40dát kritice tipAru

ó, převelice se podivuji

01.05.2021 23:08:05dát kritice tipDavid__S

Patřím k těm, co nebudou bránit člověku skočit z mostu. Chtít ukončit svůj život je přirozené. Vnucovat lidem život, když nechtějí, není. Až budu chtít umřít, taky nechci, aby mi někdo bránil. Neberu to jako poruchu, ale jako chuť ukončit život. Nutit lidem být naživu, když nechtějí, je porucha společnosti.

01.05.2021 22:12:47dát kritice tipAru

nooo, jako joooo, ale zase lidi žijou v tak pokřiveným světě, že to má nějaký následky, v principu to vidíš dobře, ale říkej člověku, co chce skočit z mostu, že má hledat štestí, jsem zvědavý na výsledek :D

tedy, ne štestííí, mušku jenom zlatou :D, ale určitou míru rovnováhy, ta pak vede spletitými cestičkami ke štěstí, což ten kdo žije hektickým životem a na nic nemá čas, jaksi nedosáhne a pak přijde vychýlení ;)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor