Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Opustíš-li mne...

05. 05. 2021
10
8
472
Autor
Movsar

Opustíš-li mne...

Ludlanka se narodila již velmi starým rodičům, mamince bylo třicet a tatínkovi ještě o něco více, a protože takové narození je vlastně zázrak, měli se k Ludlance jako k zázraku.

Babička o ní mnoho napovídala sousedkám: že z Ludlanky bude moderátorka zpráv na Nově anebo ředitelka na ministerstvu, a taky jak moc je krásná, takový náš piškůtek, i když vypadala jako uschlé jablíčko. Sousedky už ty sladké řeči nemohly poslouchat, a tak když viděly babičku, utíkaly, mizely, omlouvaly se.

Maminka se s Ludlankou často fotila a takto společně odlétaly na oběžnou dráhu sociální sítě internetu, aby se večer s dětátkem vracela na Zem a počítala obdiv licoměrníků.

Nakonec se z Ludlanky nestala moderátorka zpráv na Nově ani ředitelka na ministerstvu, ale účetní. Vdala se za svého nadřízeného Olina Pinožku a po deseti letech za jejich nešťastným manželstvím udělal tečku obvodní soud.

Ludlance zůstal Olinek a čtyřpokojový byt, pan Pinožka, už mu jinak neřekla, odešel se svou sbírkou vláčků a zlomeným srdcem na periferii života.

I Ludlanka se k svému Olinkovi měla jako k zázraku, i on se narodil dík nepatrnému doteku božské ruky primáře Pištína z vaječné kliniky na Letné, a tak i jeho existence na tomto světě musela být neustále připomínána omezenému okruhu známých a neomezenému okruhu neznámých lidí. Veliké naděje vkládala Ludlanka do svého syna, stane se právníkem nebo lékařem, říkávala unikajícím sousedkám, vymyslí stroj času, ujištovala otrávené přítelkyně, večer pak přikládala palce obdivu na zraněné sebevědomí.

Ale nestal se Olinek právníkem ani lékařem, nýbrž schizofrenikem. A tak Ludlanka, ztrápená a zároveň šťastná, neboť už napořád se svým synkem, a Olinek, předčasně šedivý a vnořený pod svět jako pod ledovou krustu, šli světem jako blíženci, jimž bylo přepsat verše básníka: Opustím-li tě, zahyneš. Opustíš-li mne, zahynu!

 

Kosmická pauza

Na Špejcharu, v zákrytu rozhořelých keřů, čerpají pauzu. Dva chlapi u svých metacích vozítek. Hovoří spolu vážně, jako kosmonauti u lunochodů, kterým bylo vesmírnou agenturou svěřeno zkoumat povrch planety Pluto. Navyklí ze Země, přesně v poledne středoevropského času zanechají úkolů, odstaví vozítka, klepnou do krabičky Marsek, jedna druhá, tumáš tadymám, a proberou těžkosti všech světů naší sluneční soustavy.


8 názorů

Movsar
09. 05. 2021
Dát tip

Děkuju vám přátelé. Přirovnání k Páralovi mě těší, jeho poetiku mám rád, tu zvláštni přitažlivou prázdnotu, kterou mají města jako Ústí, tady v Praze není snadné nalézt v tom mumraji. 


Mates Straba
05. 05. 2021
Dát tip Gora

Obě výborné, první smutně vystihuje koloběhy spousty životů, nejenom těch zachycených, druhá je vesmírný obraz!


První byla smutná. Holt ale je to život... Stejně mě ale pobavilo: ...stal se schizofrenikem, ale ne doktorem...

Druhé byla božsky suprová! 


annnie
03. 05. 2021
Dát tip

První pro mě dobrá, druhá výborná, dojemná a obrazová. Úplně je tam vidím, před kolejemi u vstupu do metra... Tip a.


blacksabbath
03. 05. 2021
Dát tip Gora

po přečtení názvu....jsem vzpomněla větu...Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš.......ostaní už kolegové napsali....*/***************


lastgasp
03. 05. 2021
Dát tip blacksabbath

Psáno hutně a chutně. Výstižná poznámka Gory. Takhle psát, umí málokdo.


Gora
02. 05. 2021
Dát tip blacksabbath

Movsare, dnes mi něco vět v první připomíná styl Vl. Párala - konkrétně poslední odstaveček.

Druhá mini pak meziplanetárně perfektní.


Markel
02. 05. 2021
Dát tip

dobrý, obě *


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru