Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Divoženka
datum / id03.05.2021 / 520111Vytisknout |
autorKvěta Sněžnická
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno31x
počet tipů1
v oblíbených0x
Divoženka

                Divoženka

byla jsem dítě divoženky

nosila lopuch místo plenky

kuličky rosy navlékala jsem jak koálky

z mechů jsem pila jen čas zahálky

barvičky duhy vázala jsem na smyčky

jen jsem si hrála den to celičký

očima srny jsem s e dívala

při Luny svitu, své tužby zpívala

v závoje mlh já byla zahalena

a z dítěte se stala divá žena

o rady prosila u moudrré sovy

tance jsem tančila v trnitém křoví

v orchestru bouří já česala své vlasy

souznít si s vesmírem , mi bylo dáno-asi

do vínku matka Země mi dala empatii

rozsévat její sémě já budu, pokud žiji

 

Fakt je ten, že jsem byla trochu jiná než děti mého věku bývají.No řekněte, byla vaše chůva kůň? Moje ano.

      Náš černý hucul Cikán, prostál hodiny nad mým kočárkem.Když jsem zaplakala, byl u kočárku první.Než maminka vyběhla na dřevěný ochoz , který byl okolo celé hájovny, již Cikán strkal svou velkou černou hlavu pod boudičku kočárku. Chytala jsem ho za nozdry a vousky  a bylo po brekotu.

     Když jsem s e batolila, tak u jeho nohou jsem se stavěla na ty své

Tohle je pro tebe, koníku mého dětsví---------------Hucul

                                                                     koníku mého dětsví, hucule ty černý

                                                                     stával jsi nad  mým kočárkem, byl rytíř ten můj věrný

                                                                     Tykánku, Tykánku-já říkava tobě, neznajíc říci -C-

                                                                     byla jsem malé robě

                                                ožíváš ve vzpomínkách, když do dětsví se vrátím

                                                ať dělám, co dělám, vzpomínky nevyvrátím

                                                nezbylo po tě nic, ani to kování

                                                jen já mám po tobě, to koňské chování.....................

"Květuno, nenechávala to dítě s tím koněm.Vždyť ji zašlápne." Říkávala moje babička  mé mamince. "Ale nezašlápne, on ji přímo zbožňuje a neublíží jí"-odvětila maminka. Naštěstí tahle babička u nás dlouho nepobývala.

Samota bez elektřiny .Na nákup s koněma bryčkou v létě a v zimě se saněmi do vesnice Maxičky.  To nebylo   jako sedět v kavárně s paní lékárníkovou a komtesou tou a onou.Prostě nic pro tuhle babičku.

                           Jednou na maminku , dlící na ochoze , někdo z lesa vystřelil. Maminka vzala kulovnici a  do těch míst, kde výstřel vyšel, to také napálila.

Asi za půl hodiny přijeli pohraničníci na koních."Tady se střílelo?", ptali se maminky."Ano, někdo na mne támhle z toho mlází vystřelil , když jsme byla na ochoze. Vzala jsme manželovu kulovnici a vystřelila do těch míst.  Jen se jděte podívat, aby tam někdo nezasmrádnul," odpověděla maminka.

Naštěstí tam nikdo zastřelený neležel. Pohaničníci to v okolí celé prošli a nic podezřelého neviděli. "Dávejte na sebe pozor a pozdavujte manžela". Zamávali  mamince a zase odjeli.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.05.2021 12:58:48dát kritice tipdievča z lesa

krásne Tykánkovité



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor