Studny za obzorem

Sbírka ke stažení zdarma: http://www.romanyzdarma.cz/knihy/504.pdf

Namluvený výběr básní ze sbírky: http://www.muamarek.cz/files/mp3/studny-za-obzorem-def-(1).mp3

 

 

Studny za obzorem

 

Kam světlo nevniká, tam hustá mlha hloubá,

slova jsou bezcenná – doplatí na inflaci.

Již prohnil dřevník a dál rozkládá ho houba.

Ze škrta mecenáš?

Co nahrabal, teď vrací?

 

Důvěra protéká jak děravé dno síta,

mohylám v sutinách jen prach se k zemi klaní.

Co zbývá z člověka, v němž radost neprocitá

a kterou utíná to nesmyslné klání?

 

Klání, jež unaví – a pouze síly sbírá,

pozornost odvádí od dramat vrcholících.

Mizí nám průplavy – hledíme na satyra,

jenž volí pořadí těch, kterým hoří v plicích.

 

Témata roztříští ty, kteří stáli silní,

témata obludná, z nichž vylézají hadi.

Hřiště jsou bojišti, v nichž moudří zesenilní.

Pátráme po studnách,

po vláze, která zchladí…

  

Nesnesitelná pouta svobody

 

 Zbudovali továrny na bezmoc,

kdy každý novorozenec získává pořadové číslo

davu.

 

 Mozek proměnili v displej

a ruce v tlačítka

s tím, že dodají software a ovládání.

 

 Několik kliků myší na základní pudy,

hlavní je přece připojení.

 

 Sex, studium a sport,

tři „es“, která měla zajistit řád,

novodobá kontrola bez používání biče

a vězení.

 

 A samozřejmě peníze jako nejpevnější pouto,

ten strach, že nebudou.

Věčná hrozba vyloučení ze hry, zatracení,

špína, smrad a nicota.

 

 Peklo této doby,

kdy se nestraší ohněm a řetězy,

ale zimou, hladem a zbytečností.

  

 Abyste zůstali připojeni,

potřebujete říkat ta správná slova a fráze.

Není třeba znalostí, ale dogmat,

neboť znalost ustoupila propagandě.

 

 A tak odbojní vzdělanci dostali nálepku primitivů,

aby primitivní nevzdělanci přebírali tituly a posty,

přilepeni k nim svou tupostí a závislostí

na pokynech.

 

 K vyřčení rozsudku nejsou podstatné důkazy,

oznámí se, co je správné,

a co je jednoduše špatné.

 

 Za správné věty následuje povýšení,

za zakázané vyloučení, vyhazov, ponížení

a placený posměch.

 

 Není divu, že nelze dál,

anabolika nezabírají,

když mizí chléb, hry pozbyly svůj lesk,

stejně jenom umělý jak silikonové etalony dokonalosti.

 

 Porobení měli mít svou zábavu,

bylo nezbytné vyprat tuny špinavého prádla

a odvést pozornost od bublajícího hněvu.

 

 Prachy, moc a sláva,

společný jmenovatel oněch tří „es“,

kdy nevyhrává ten lepší,

ale bezohlednější.

 

 Kostky domina již o sebe narážejí,

jedna pokládá druhou.

 

 Nejde to zastavit,

přesto některé ještě hrdě stojí

na znamení víry ve hru,

jež je u konce…

  

Zásadní rozpor

 

 Modlím se ke klenbě stromů,

poklekám před staletými kmeny,

miluji vůni červnových lip,

tak jako mír a respekt ke druhému.

 

 Co však dělat,

když zakopáváte o pařezy

a místo bzukotu včel

ocelové včeličky vrážejí do života?

 

 Jako by vás buldozer zahrnoval hlínou.

Víte přesně, jak žít,

ale nedostáváte šanci,

protože něčí krátkodobý zisk.

 

 Tohle musí skončit,

říkáte si

na pokraji šílenství…

 

---