Machu Picchu

annnie, nekecám

Milá annnie, děkuji. Když se povede, bude snad vstupní bránou pro další hry, které už mám dlouho připravené. Budu na to zítra myslet. Jako doplnění svého posledního dlouhého komentáře jsem poslal dnešní text. Krásný víkend

Milý Kaji, držím palce, ať se hra povede! A  taky ať se ti daří dobře hranice srozumitelnosti vytyčovat i nalézat. O hranicích v životě nemluvě... Je to bezpochyby jedna z nejdůležitějších otázek autora i člověka... Měj se krásně a.

Ptakopyska, jestli nekecáš, tak to je teda na pikču :) Díky za info a.

To jsem nevěděl! Pěkný víkend.

víte že se Machu Pichu čte Maču Piču? Vím to od domorodců. Takže žádné makču pikču, to si takhle ustanovili češtinářští srábci u nás aby náhodou někdo nekdo nemuse špinit si pusinku "sprostým slovíčkem"

Milá annnie,

       nevím, zda Tě náš rozhovor už nenudí, zda nepřesáhl rozsah, který jsi si představovala. 

       Organizuje nyní v Nymburce pod záštitou kostela mnoho her pro děti. Vymyslel jsem nyní novou, kdy děti budou figurky Člověče nezlob se a javory v pravoúhlých ulicích budou hrací pole, po kterých se budou pohybovat. Když jsem hru chystal, vyjádřil jsem farářce obavu, že hra možná nevyjde. Farářka mi řekla, že bych si to měl ohlídat a myslet na lidi, kteří přijdou, svěří mě svůj čas, dají mi důvěru. S těmi lidmi je to jako s mými čtenáři. Také bych si měl více vážit toho, že mě čtou. 

      Jak vypadá to, že si jich nevážím? Texty umísťuji na první dobrou, nevyčištěné, experimentuji, pouštím se do nesrozumitelných abstrakcí.

      Nevyčištěnost může být sestrou temperamentu. Náhodný výkřik divokého ptáka může být krásnější než nadrilované tóny jiného chyceného v kleci pravidel a cizelování.

      Rád experimentuji. Věřím, že jinudy cesta nevede.

      I když mám čtenáře rád, tak přesto se s ním pouštím do abstrakce takové, že ani já už nemám přehled, kde byla hranice rozpoznatelnosti. Věřím, že když se to i potom povede, může to být lepší než jindy.

      Jsem na dvou fórech. Toto je kvalitnější. Na tom druhém mám body které já i mé texty ve skutečnosti potřebují. Bylo by těžké se dívat na Rembrandtovy obrazy, kdyby neměly žádné body. Přesto je to možné. Stačí přimhouřit oči a vrátit se do jeho doby, kdy tomu tak často bylo. 

      Co se děje když body nemám? Procházím duchovním cvičením a méně píši (což je druhé duchovní cvičení). Obojí je pro mě dobré. 

      Proč to mám zde takové a jinde makové, co pro mě znamenají fóra, co znamená, že málo čtu ostatní autory rozepíši třeba jindy. Tam kde jsem na fóru, v životě, v Nymburce mi ve skutečnosti vyhovuje. Jsem tam celý život, ani jinde být neumím, je to nejlepší varianta.  

  d

No, je to samozřejmě tvoje právo. Já jsem schopná do určitý míry dešifrovat a spokojím se s náznaky a obrazy, ale kde už vůbec netuším, tam to vzdávám, popřípadě se výjimečně zeptám... Nicméně řekla bych, že imaginace, surrealismus ani abstrakce se nevylučují s alespoň částečnou srozumitelností...

Milá annnie, se mnou je to tak, že nyní asi 14měsíců pracuji z domova. Znamená to sžívání se s městečkem (a také mými dětmi) v nevýrazné krajině. Městečko je už žalostně okoukané. Trpím a pomocí vytrpěného nacházím nové detaily, nové zajímavosti. 

Mám i snahu o nahlédnutí, že i nevzhledná místa stála a stojí hodně lidského usilí, umu, kumštu a zároveň naplnění a smyslu. Je to oříšek pro pražské dítě, které bylo zvyklé každý víkend prchat s rodiči na venkov.

Tady jsem si to zjednodušil tím, že i nejošklivější ulice ve městě je podle indiánské duchovnosti (jinak jí moc nevyhledávám) složená z bratra Písku, sestry Hlíny atd. A Machu Picchu je indiánské město, název je hezký, exotický, rozptyluje mou uvázanost v Nymburce. Stačí takto?

PS: mě se líbí psát takto za hranicí rozpoznatelnosti, protože pak nastává imaginace, surrealismus, abstrakce. To, že mám málo bodů, díky Bohu nemusím řešit. 

Trochu tomu nerozumím - co to má společnýho s Makču Pikču? a.