Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nemluvení

12. 05. 2021
7
5
381

Přicházíš v zelené jako lesní čaroděj
A hořkost ti zamkla rty na tisíc západů
Tvé ticho je bolest
Polilo svou pelyňkovou šťávou 
Všechny dopisy, kterés mi kdysi psal
Abych neměla ani útěchu vzpomínek
Na tvou laskavost, kterous mi zapověděl

Čím déle jsem pryč
Tím silnější je moje touha
Jen jeden rozhovor
Jen jedno vysvětlení
Kterému bych rozuměla

Jenže až zas přijdu, přijde strach
Postaví mezi nás skleněnou zeď
A další druh ticha
Další absenci slov
A pak už bude pozdě

Budeme navždy odděleni osudem
Já mučena tím, co nepřijde
A ty... nevím


5 názorů

Ostrich
05. 10. 2021
Dát tip

To je tak přesný popis...a tak častá situace. Mučení tím, co nepřijde - tak jednoduše se to dá napsat, a přitom jsem to snad nikde takhle ještě nečetl? 

Tohoto mučení je v životě možná nejvíc? 

Ale ne, mučíme se samozřejmě sami, někdo má talent snít, představovat si možné radosti spolu se smutkem z toho, že nemohou nastat, jiný zase tytéž představy bere jako podivuhodné zpestření, jako svět uvnitř krasohledu, a vůbec ho ani nenapadne přát si být doopravdy uvnitř, protože copak to jde, vstoupit do filmu nebo knížky jinak než ve snech?

A jaký je ten druhý? Copak se to dá poznat, když nemluví, nechce mluvit? A tak se vrstvíme, většinou nepoznáni. Do smrti, do ztráty paměti můžeme přemýšlet o výhybkách - jaký by to byl život, kdyby se tehdy stalo něco nemožného? 

 


ředitel: Protože je hořký.


Aru
12. 05. 2021
Dát tip

to jsou ty vzdálený planety, kdy každa má jiný směr...

:)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru