Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dosahováním cílů se stáváme, kým máme být
datum / id12.05.2021 / 520438Vytisknout |
autorDavid__S
kategorieÚvahyDalší dílo autora
témaFilosofické
sbírkaSvět podle Davida,
zobrazeno35x
počet tipů0
v oblíbených0x
Dosahováním cílů se stáváme, kým máme být

Minulá kapitola - Zklamaný snílek, versus člověk orientovaný na své cíle

Život je o boji za své cíle. Od těch nejprimitivnějších, po ty nejsložitější. A jak už asi víte, dosažení velkého cíle je jedním z nejvýznamnějších zážitků. Čím většího cíle dosáhneme, tím větší to má potencionální vliv na vývoj našeho života a osobnosti. Když dosáhneme velkého cíle, ten se nám splní a je nahrazen cílem dalším, často vyšším, pokročilejším.



Můj první velký cíl bylo dokončit školu. Když se to podařilo, a že to nebylo jednoduché, spadla ze mě velká otročina. Tak moc jsem si uvědomoval konečně získanou svobodu. Slíbil jsem si tehdy – nikdy nezapomeň, jak šťastný jsi, že to máš za sebou.



Dokončení školy jsem oslavil svalením se na matraci a usnutím. Můj mozek mohl začít pracovat na tom, jak se má osobnost posune, teď, když má tento milník za sebou. Splněný sen a cíl nahrazuje v našem mozku sen a cíl nový. Nikdy nejsme beze snu a bez přání!



Na školu jsem okamžitě zapomněl a uvolněnou duševní kapacitu vyplnily ostatní cíle – kariéra, které už jsem se věnoval několik let, peníze, svoboda, zábava. Mozek se na ně mohl konečně plně soustředit. Během několika dnů se má mysl měnila, jak se posunovaly cíle a stával se ze mě člověk vyšší úrovně.



Když dosáhnete svého cíle, je to jako vystoupat na nějakou horu. Jste na vrcholu. Chvilku jste extatičtí, nadšení. Možná vyčerpaní. Rozhlížíte se kolem. A během chvilky spatříte v dálce cíle další. Vidíte horizont nových možností, kam se můžete vydat.



Musíme dosahovat svých snů – cílů, nebo se o ně alespoň pokoušet, abychom se jich zbavili a posunuli se k cílům dalším. Musíme na tu horu tyčící se před námi vystoupat, aby už se před námi netyčila, aby nám nezacláněla v životním výhledu na krajinu a všechny ty cíle za ní. Musíme si věci plnit, abychom se z nich poučili a lépe poznali, co dalšího doopravdy chceme.



Mým dalším cílem byla konkrétní práce v oboru, kde pracuji od střední školy, a vlastní bydlení. Každým kariérním posunem jsem se skutečně posunoval, stejně jako se posunoval můj cíl. Stejně jako s každým přestěhováním jsem věděl přesněji, jak chci žít.



Cílem mohou být i určité vztahy, sex, rodina. Klasickým cílem bývá i určitý společenský status, majetek, zdraví, vzhled, v lepším a moudřejším případě fyzická kondice. Cílem je i zbavení se určitého problému, vyřešení výrazně neuspokojující situace.



Skutečným cílem naopak není užívání si bez konkrétního přínosu pro náš vývoj. Každý víkend se opít, válet se u televize, válet se na pláži, to je spíš droga, chvilkový požitek, který nás neposunuje. Utíkání se ke chvilkovému požitku je součástí života, ovšem mělo by být v rovnováze s prací na svém posunu. Užívat si věci má být odměna za odvedenou práci. Užíváním si bez práce nám radost zevšední a vytratí se. Nejsme geneticky vybavení na to žít bez námahy.



Kdo přirozeně jde za svými cíli, pro toho je tato úvaha zbytečná, on sám si je vědom toho, co chce, a sám cítí potřebu na tom pracovat.



Tato úvaha slouží k tomu, abychom si my, komu občas schází motivace, odhodlání a soustředěnost, uvědomili škodlivou situaci, kdy se zasekneme na určitém snu nebo cíli na delší dobu a ztrácíme tím životní čas. Život máme jeden a je to hra na to, jak moc naplníme svá přání.



Čím déle se člověk zasekne na některém větším snu nebo cíli, tím déle je ve svém životním vývoji zpomalován až zastaven. Když se přes tu „překážku“ nemůže přenést, nemůže plnohodnotně pokročit, aby si uvolnil duševní kapacitu. Aby přestal řešit cíl A, a nahradil ho cílem pokročilejším.



Několik příkladů. Dlouho nedokončovat školu, zbytečně být příliš dlouho student, aniž by mým cílem bylo dosáhnout skutečně špičkového vzdělání za určitým účelem. Nezačít pracovat, neosamostatnit se, nemoci začít žít, jak chci. Nedosáhnout fyzické kondice a fyzického stavu, jaký bychom chtěli – třeba být dlouhé roky obézní, i když celé ty roky to nechceme a brání nám to v plném životě, jsme nespokojení, nesebevědomí, nemáme se rádi (pozor - existují i obézní lidé, kteří jsou spokojeni).



Nemít dostatečné materiální zajištění – nemít na bydlení, nebo muset mít práci, kterou nesnášíme, nebo muset pracovat tolik, že nám nezbývá čas a energie. Těžko pracujete na svém velkém cíli, když máte dvě práce, které vás nenaplňují a jste rádi, že se vyspíte 5 hodin. A někomu stačí jedna práce, která ho neuspokojuje, aby mu došla energie vyvíjet nějakou produktivní činnost. Zbude mu síla jen na popíjení, Netflix a videohry, případně závislost na sociálních sítích. Roky utíkají, sny hořknou a člověk se nestává, kým mohl být. Jeho cíle mizí, zatímco on pomáhá naplňovat cíle silnějších lidí a prodává jim svůj životní čas za příděl.



Škodlivé také je, pokud někdo třeba ve 30 letech neměl sex ani vůbec intimní vztahy – za podmínky, že mu to není skutečně jedno (některým totiž je). Stejně jako nemít práci, peníze, bydlení, může i nezkušenost s intimitou jedinec vnímat jako handicap a vadu, jako překážku, co se před ním tyčí jako hora, a brání mu ve výhledu na další život.



Cíl, kterého nedokážeme dosáhnout, se většinou za vynaložení dostatečné energie dá nahradit (místo drahého telefonu si koupím levný, místo přítelkyně si platím prostitutky, místo svého auta jezdím autem sdíleným, Uberem, na koloběžce, MHD...), nebo se dá obejít úplně (budu bez telefonu, bez sexu, nebudu jezdit ničím). Ovšem některé cíle jsou pro osobní vývoj tak zásadní, že jejich nahrazení, nebo dokonce obejití, nás omezí ve vývoji daným směrem.



Bez telefonu nemohu v moderní civilizaci existovat, nemohu fungovat, nemohu nic vyřídit. Bez partnerských vztahů a sexu nebudu vůbec rozvíjet tento aspekt života a přinejmenším tak nebudu mít svou rodinu. A bez možnosti něčím popojet se zase nehnu z místa. V tom daném směru se člověk stane „zakrslíkem“. Může žít dál, ale v tomto směru se nemůže rozvíjet.



Lze žít bez práce, ale nikdy ji nebudete plně chápat, oceňovat a nebudete mít disciplínu a zdravou společenskou hrdost – když nejste přínosným členem společnosti. Lze žít bez peněz, ale budete na okraji společnosti a materiální sny jsou pro vás nedosažitelné. Lze žít bez vztahů, ale budete bez kohokoliv a nebudete mít vztah ani k lidské společnosti.



Všimněte si, že skutečně úspěšní lidé, překvapivě, dokázali dosáhnout svých cílů. Úspěch doslova znamená úspěšně dosáhnout cíle. Čím více se budete na svých snech a cílech zasekávat, a čím méně se o ně budete pokoušet, tím méně jste úspěšní. Největší neúspěch je se o nic nepokoušet. Druhý nejhorší neúspěch je nechat si vnutit cíle a hodnoty, které mě neudělají šťastným.



U někoho neúspěch je, že se mu už potřetí nepodaří podnikání, někdo však skončí už dříve na tom, že nedokončí školu a z nouze začne krást, párkrát mu to projde, a pak už ne. Někdo zjistí, že co mu bylo vnuceno, a na čem dřel, ho udělalo nešťastným.



Netřeba říkat, že život je velice nefér, nebo spíše, nevyrovnaný. Čím horší má člověk přirozené nadání, genetickou výbavu a okolní podmínky (nefunkční rodina, špatná výchova, špatné ekonomické zázemí…), tím spíše bude mít problém dosáhnout svých cílů, nebo si cíle vůbec nastavit a jít za nimi. Kdo není veden k cílevědomému životu, obtížně si ten přístup k životu osvojí sám. Ten samý člověk, kdyby se narodil do fungující rodiny a funkčního prostředí, měl šanci skutečně naplnit svůj životní potenciál a stát se, kým by chtěl a mohl být.



Abychom odhalili, kým chceme a můžeme být, musíme uspokojovat své potřeby a snažit se dosahovat svých cílů. Je třeba jít cestou našich snů a přání a odhalovat, co dalšího pro nás vesmír chystá.



Mám tu takové porovnání. Richard Garriott, známější herní vývojář. Už před desítkami let vyvíjel hry, to bylo jeho přání. Když dosáhl většího úspěchu a dle vlastních slov „konečně byl bohatý“, šel a koupil si Lamborghini.



Když s ním během měsíce už potřetí byl v servisu, protože se vždy něco porouchalo, rozhodl se ho rovnou vrátit. Zjistil, že to není pro něj. Ten „sen“ o luxusním autě se rozplynul. On zjistil, že ho nepotřebuje, nechce, nenaplňuje ho to. Společnost mu vnutila tu touhu po luxusu, a když si to splnil, zjistil, že mu to nechutná.



Už nikdy si takové auto nekoupil. Bylo mu k ničemu. Místo toho se dál soustředil na své projekty. O něco později založil společnost, která posílala na ruských raketách do vesmíru turisty a jako první letěl on. To bylo před 13 lety.



Kdyby na začátku neměl svůj sen, kdyby nedokázal vyvíjet své hry, kdyby pro to neměl odhodlání, kdyby pro to neměl příležitost, kdyby v tom neměl úspěch, kdyby nezbohatl, kdyby si neužil luxus, nikdy by nezačal řešit létání do vesmíru. Jeden cíl za druhým. Začal jako nadšenec do prvních videoher na světě a skončil ve vesmíru.



Pro srovnání, jeden můj bývalý šéf, majitel malé firmy, toužil po Ferrari. Rozdíl byl v tom, že za tu dobu, co jsem ho znal, on o tom autě dokázal jen mluvit. Bylo mu 50, měl firmu, měl rodinu, měl dům, ale zasekl se na úrovni „Ferrari“, kdy nesebral odvahu a peníze, aby se té touhy zbavil.



Kdo ví, kdyby to udělal, třeba by se v něm ozvaly další touhy. Objevil by další úroveň své osobnosti. Třeba by ho to motivovalo vydělat ještě více peněz, aby si koupil něco dalšího. Jachtu. Vilu v zahraničí. Nebo by založil další firmu. Nebo opravoval veterány.



Jenže on narazil na svůj limit a tento sen si nesplnil – tento krok v osobním vývoji neudělal.



Kým můžete být se dozvíte jedině tím, že budete dosahovat svých cílů a nezaseknete se ve stavu „tohle bych chtěl, ale je to těžké, tak se o to nesnažím, a nedělám ani nic jiného, protože chci tohle“.

 

Na tu horu je třeba vystoupat, nebo při tom pokusu alespoň opakovaně padat na hubu, a nakonec díky bolestivému zklamání najít cestu jinou. Hlavně nežít v zoufalém stínu hory nesplněných snů.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor