Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Kde je nekonečno?
datum / id12.05.2021 / 520449Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaHumorné
zobrazeno179x
počet tipů15
v oblíbených1x
Kde je nekonečno?

     „Příště, studenti, probereme elipsu. Kde v přírodě můžeme elipsu nejčastěji spatřit?" 

     Jako obvykle – přihlouplé ticho.

     „No jo, zetko – zet, jako zabedněnci." 

     Profesor deskriptivní geometrie Hrdý vytáhl oblíbenou průpovídku, kterou zesměšňoval označení naší třídy – Z, což znamenalo zpracování papíru. 

     „Přece na rozkrojeném salámu," vrátil se k elipsám. „A za domácí úkol máte zjistit, proč se už dnes nekrájejí salámy šikmo, nýbrž rovně. Tím z naší krásné přírody valem ubývá elips, zato kružnic přibývá." 

     Poslední větu Hrdý pronesl jako apokalyptickou vizi.

     Svérázné domácí úkoly, ukládané hlavně za trest, byly vůbec profesorovou specialitou. Hned na začátku prvního ročníku jeden takový vyfasovala spolužačka Irma Pokorná.

     „Odkud jsi?“ zeptal se, když ji poprvé vyvolal.

     Hrdý všem studentům tykal, i když školní řád předepisoval vykání, ale nám to nevadilo.

     „Z Hrusic,“ přiznala dívka provinile.

     „A víš, kdo se tam narodil?"

     „Lada," řekla Pokorná, náležitě pyšná, že zná významného rodáka svého bydliště.

     „Správně, národní umělec Josef Lada. Kocoura Mikeše jsi četla, osobo!“

     „Nečetla," špitla dívka zahanbeně.

     „Tak si běž sednout, máš nedostatečnou."

     Zkoprnělá spolužačka zamířila užasle a rezignovaně zpátky do lavice. 

     Když už skoro dosedla, profesor zahulákal: „Pojď zpátky. Nerozumíš legraci? Ale do příští hodiny máš za trest za domácí úkol přečíst Kocoura Mikeše."

     Absolutně největší špundus měl ale z Hrdého spolužák Lukeš. Když na něj například připadla služba, vycídil tabuli houbou na osmý stupeň čistoty, kterého lze jinak dosáhnout jen chromsírovou lázní na skleněné desce, kde voda už nevytváří kapky ale rovnoměrný film, nadepsal na tabuli vzorově datum a hodinu, nabrousil křídy a velké demonstrační kružítko do takových špic, že by se za takovou nemusela stydět žádná injekční jehla, velké dřevěné trojúhelníky vyrovnal rovnoběžně s hranami katedry a chvěl se strachem, co si na něj profesor vymyslí. Oprávněně. 

     Hrdý se vřítil do třídy a u katedry zařval: „Kdo má službu?!"

     Lukeš se bázlivě přihlásil.

     „Lukši, kde je třídní kniha?!"

     Lukeš vystartoval, aby svou chybu napravil, ale kantor ho vrátil do lavice. Osudné však měly Lukešovi být až ony nešťastné rovnoběžky v nekonečnu.

     „Studenti, dnes jste si měli přinést každý dvě špejle, které budou představovat dvě přímky v prostoru a kolmo rozevřený sešit nárysnou a půdorysnou rovinu. Inu, vyndejte si špejle." 

     Nikdo je neměl, jen Lukeš vyndal celý gumičkou přepásaný balík špejlí a povedlo se mu s ním třísknout o lavici, až to křaplo.

     „Jak to, že nikdo nemá špejle a Lukeš jich má tolik?"

     „My jsme se dohodli, že je koupíme společně a pověřili tím Lukeše," napadla jistého dobroděje spásná myšlenka.

     „Lukši!" zaburácel Hrdý. „Proč jsi je nerozdal před hodinou? Okamžitě dej každému dvě špejle a pak půjdeš za trest k tabuli a vezmeš s sebou dvě špejle. Budeš představovat rovnoběžku a já druhou."

     Zdecimovaný spolužák roznesl ze svého špejle po třídě, narukoval k tabuli a stál tam se špejlí v ruce naprosto nehybně.

     „Drž to rovnoběžně!" napomenul ho Hrdý. 

     To však nebylo vůbec snadné, neboť profesor svou špejlí stále nervně mrskal.

     „Jak známo, rovnoběžky se protínají kde, Lukši?"

     „V nekonečnu," mínil spolužák.

     „Správně. A kde je nekonečno?"

     Lukeš na tu pitomou otázku nechápavě zíral.

     „Přece za kamnama. Lukši, nestůj tady s tou špejlí jako svatej za humny, nakonec mi ještě vypíchneš oko, a běž ukázat nekonečno."

     S užaslým výrazem odkráčel chudák Lukeš ke kamnům a tam prstem jako v mateřské školce ukázal nekonečno.

     Orgie názornosti byly u konce a my jsme řvali smíchy. Špejle jsme pak už nikdy na nic v deskriptivě nepotřebovali, ale ta absurdní scéna svůj výsledek měla. Matematici, astronomové a různí jiní potrhlí vědátoři tvrdí, že si člověk nekonečno neumí představit. Nám budou něco povídat. My, zabedněnci, totiž víme, že je za kamny. Díky nešťastníkovi Lukešovi jsme ho viděli na vlastní oči.

 

https://kvaj.blogspot.com




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.05.2021 19:25:34dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No a když Graham Bell vymyslel telefon, měl na něm dva zmeškané hovory od Čaka.

18.05.2021 18:46:18dát kritice tipBenetka

Čak Rorýs napočítal do nekenočna. Dvakrát.

15.05.2021 19:25:13dát kritice tipJanina6

Bezva :-) Člověk se rád pobaví, ale po pravdě řečeno, někdy nám ti kantoři uměli pořádně znepříjemňovat život, že? Na většinu vzpomínám ráda, nebo dnes už aspoň s pochopením... ale jeden dva se mi připomínají jen ve zlých snech...

14.05.2021 10:34:34dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Aha, já jsem na to ještě něodpověděl. No my jsme se tenkrát v obchodech ptali, proč už se salámy nekrájejí šikmo a dostali jsme většinovou odpověď, že kvůli tomu, že mají na krájení salámů stroje a v nich by šikmé krájení působilo potíže. Ačkoli dnes už jsou i takové krájecí stroje, které šikmé krájení umožňují, takže už zase elips přibývá.

Koukám, že Stalin byl podobné číslo jako Hrdý. Avšak na naší škole se to podobnými exoty hemžilo. Například sítotisk nás učil člověk, který při výkladu sám sebe uspal. Jinak vlastnil Wartburga, o kterého se děsně bál, a tak co chvíli vyhlížel z okna, jestli tam auto ještě stojí. Stávalo se pak, že řval přednášenou látku z okna, abychom ho slyšeli a maminky s kočárky, které se procházely pod Petřínem, z něho byly vyděšené.

14.05.2021 10:02:42dát kritice tipOskar Koblížek

Musím to napsat i sem.

Skvěle jsem se pobavil.Zvláště elipsa ze salámu mě pobavila. Mě by to taky nenapadlo. Inu, jsem typické „Z“etko. Na druhou stranu se u nás kdysi vyráběl salám s průřezem trojúhelníku. Z toho by byl asi nejvíc na větvi Pythagoras!Hrdý mi připomněl našeho svérázného učitele technologie. Říkalo se mu „Stalin“ (vypadal tak). Jeden z jeho trestů se stal na škole už kultovním. Při boji o jisté měřidlo v laboratorkách zaznělo dosti neuctivé slovo mezi dvěma spolužáky. Zavolal si je k sobě a nařídil jim, aby 100x napsali za trest do příští hodiny:Žák svému spolužákovi nikdy neříká ty pí.o, ani když se tahají o měřidlo!“ a museli to nechat podepsat oběma rodiči. :o)) Bylo toho ovšem daleko víc.

13.05.2021 13:38:00dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

No tak grafická škola byla na pomezí technické a umělecké školy. Ale třeba technologii, kterou jsme měli od třetího do čtvrtého ročníků vždy v úterý odpoledne 6 hodin v kuse, nás učil kantor, který nám zadal úkol asi tak na dva měsíce, poskytl nám prospekty a typy na fabriky, kam se máme obrácet pro informace a nevyžadoval účast na hodinách. Chodili tam jen ti, kteří potřebovali konzultovat. Kantora pak zajímal až výsledek. A mohu říct, že tenhle předmět mě naučil samostatně řešit problémy, objevovat souvislosti a využívat různě nabté informace.

13.05.2021 13:31:28dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Zcela určitě a kantořina obzvlášť.

13.05.2021 12:50:03dát kritice tipAru

chodil jsem do školy kde nás neučili rozeznávat podstatné informace od nepodstatných, natož s nima dělat cokoli jiného, ale učili jsme se kvantum informací z těch pak byl test, pak jsme se učili další kvantum informací a z toho byl další test, takhle to šlo dokola.

pro mě je škola synonym pro něco kde sedíš hromadu hodin, aby ses naučil na daný test a potom to můžeš v klidu zapomenout, ta absurdita proč tam chodit byla do očí bijící.

ale víš co jestli ty jsi měl nějakou úžasnou školu, kde tě nebrali jako někoho komu je třeba narvat do hlavy to co mají ve směrnicích, já ti takovou školu neberu, jen že jsem nic takovýho nezažil

13.05.2021 12:33:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, to je fakt - každé povolání člověka do jisté míry poznamená.

13.05.2021 12:31:52dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Většinu toho, co se člověk v životě dozví, k ničemu nepotřebuje ani nevyužije. A jde právě o to, aby člověk uměl rozeznat podstatné a informace strukturovat, a k tomu právě slouží škola, aby si člověk rozhýbal mozek. Navíc nikdy nemůžeš vědět, co kdy budeš potřebovat a když jsi chodil do školy, nebylo přece jesné, co přesně pak budeš dělat. Člověk také potřebuje rozhled a různé pohledy a souvislosti. Mně se vůbec nezamlouvá představa úzce specializovaných lidí - těm se říká fachidioten. Ale jak myslíš, neber to, jako že tě o něčem přesvědčuji.

13.05.2021 12:23:34dát kritice tipAru

já taky neprovokoval, jenom jsem nedělal domácí úkoly, to sem fakt odmítal se otravovat se školou ještě doma, nehlásil se, ani se nikam nehrnul a nakonec z toho co nám rvali do hlavy jsem 80% ani v životě nepoužil, jak píšu, byla to ztráta času tam vysedávat :D

13.05.2021 12:18:45dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Já jsem měl tu výhodu, že se ke mně žádný kantor takhle nechoval. Ničím jsem nikoho neprovokoval, jako třeba ten Lukeš,nebo Pokorná, případně Píka z mé minulé povídky o relativní vlhkosti. Ani já jsem nijak neprovokoval.

13.05.2021 12:08:51dát kritice tipAru

tu atmosféru jsi vystihl dokonale, pro mě tenhle typ chování ke mě byl spíš horor, než že bych se tím bavil. ale já byl vždycky divnej, neviděl jsem smysl sedět celej den v lavici a poslouchat něco co mě vůbec nezajímalo a nebavilo, jak říkám divnej :D

13.05.2021 11:57:31dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Vážně? Tomu trochu nerozumím. Jinak díky.

13.05.2021 11:56:31dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tak dík, Přemku. Zajímavé bylo, že já jsem v deskriptivě proplouval bez problémů a s tím kantorem jsem neměl žádný problém.

13.05.2021 11:55:16dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Bylo to vážně k popukání,když šelspolužák ukázat nekonečno za kamna. V téhle budově školy totiž ještě ve třídách zůstala skutečná kamna na uhlí, i když tam bylo už také ústřední topení a v kamnech se netopilo.

13.05.2021 11:52:49dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jarmilko, pochop, že to jsou povídky, v kterých nadsazuji. Ačkoli se ty příhody skutečně staly,podal jsem je tak, aby to čtenáře bavilo. Ti kantořinebyli zlí, ale před padesáti lety byla trochu jiná doba. Měli jsme také spoustu pohodových kantorů, ale všichni byli svým způsobem exoti.

13.05.2021 11:48:151 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky, ivi. Mám ještě asi tři, ale obávám se, že už nejsou takové.

13.05.2021 11:46:58dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jo jo, školní historky jsou fajn. To už věděli pánové Jaroslav Žák a Vlastimil Rada.Děkuji.

13.05.2021 11:45:21dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Lukeš z něj byl fakt vykulený, ale později pochopil, že ten kantor byl hlavně komediant. Díky.

13.05.2021 11:43:51dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky. Pokud tě to pobavilo, jsem rád.

13.05.2021 11:42:34dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tam byly fakt typy, avšak vesměs to byli slušní lidé. Tenhle kantor, kterého jsem pojmenoval Hrdý, dával žákům známky v rozmdezí 3 až 4, a to i na vysvědčení (předmět jsme měli v prvním a druhém ročníku), ale nikdy nenechal nikoho propadnout, i když se vážně projevoval jako zabedněnec. Kantor si uvědomoval, že s deskriptivou nestojí a nepadá svět.

13.05.2021 11:38:44dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji, Jano.  Tedy za nás vykání podle školního řádu nařízeno bylo. U tohoto kantora,který už byl nějak v předdůchodovém věku, by bylo dost divné, kdyby nám (ve věku 15-16 let) vykal. Ale jednou se ukázal jako posera. Přišla inspekce a on aspoň holkám začal vykat. 

13.05.2021 11:32:001 tipů dát kritice tipAru

vzpomněl jsem si proč jsem školu nenáviděl

13.05.2021 11:16:371 tipů dát kritice tiplastgasp

Jaroslave, výborně, můžeš si jít sednout.

13.05.2021 10:55:261 tipů dát kritice tipJá Lucie píšu...

Tak to si mě vážně pobavil :D Veselost nechyběla! Nekonečno za kamny, objev roku! 

13.05.2021 10:03:181 tipů dát kritice tipJamardi

Další ze sboru, který si myslí, že každé zaváhání musí být potrestáno. Asi nákaza. Můžu říct, že jsem ráda, že jsem tam nechodila. Oslovení "osobo" bude možná za čas kvůli korektnosti nařízeno v případě, že profesor zapomene jméno. :)

Naše profesorka matematiky byla pohodová, nosila papuče a názor o nutnosti trestání zaváhání nesdílela. možná protože byl její manžel  horolezec. A tykala nám, přestože většina sboru vykala. Jaké bylo nařízení, nevím. A dala překvapivě jedničku z matematiky jedné studentce. Řekla, že je to odměna za vytrvalost. To jí věřím, ona si vytrvalosti dost cenila, byla s námi na turisticky zaměřeném školním výletě se svým tříletým synem a tak jsem viděla... S tou studentkou to bylo tak (byla to jedničkářka, na konci studia byla dokonce jedna ze dvou vyznamenaných za prospěch) že v druhém pololetí v prváku začala dostávat na každou písemku trojku. Dělala nějaké blbé chyby. A pořád se hlásila na opravu. Trvalo to dlouho, vzpamatovala se až asi na konci pololetí. Dělala to proto, že chtěla dvojku a taky s ní počítala. Jednička všechny překvapila, ale je fakt, že málokdo by se dokázal pořád takhle hlásit na opravu.

13.05.2021 09:51:251 tipů dát kritice tipblacksabbath

máš mě na svědomí......jsem se chechtala až jsem se zakuckala......:-)))....máš toho ještě víc?????...dávej!!!!!............*/***************

13.05.2021 08:18:023 tipů dát kritice tipKvětoň Zahájský

Školní historky nikdy neomrzí. Ty můžou přebít snad jenom historky vojenské, o které jsou dnešní mládenci už bohužel chudší.

13.05.2021 07:36:021 tipů dát kritice tiprevírník

Všechno špatně. Chudák Lukeš. Sadista Hrdý. Přesto jsem se pobavil.

13.05.2021 07:16:121 tipů dát kritice tipannnie

Další pěkná veselá, to se v tomhle deštivým ránu hodí, díky! Tip a.

12.05.2021 21:51:422 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, vy jste koukám měli zajímavé typy profesorů... teď si již nekonečno dovedu jasně představit! :-)

12.05.2021 21:44:261 tipů dát kritice tipvesuvanka

Hodina deskriptivní geometrie se špejlemi se  proměnila v divadelní představení :-))). Povídka mě pobavila a vrátila do studentských let, TIP. Krásná fotka rovnoběžek :-)))

Zároveň jsem si vzpomněla na fyzikáře, který přišel do třídy a zeptal se, který jazyk je na světě nejkrásnější. Mlčeli jsme, protože jsme nevěděli, jak to souvisí s fyzikou. A on řekl "Přece italština", opery se zpívají italsky.

 Zaujalo mě, že podle školního řádu měli profesoři vykat studentům, nám všichni tykali.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor