Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Králíky neopustil Bůh. Jen lidé

12. 05. 2021
20
50
1726
Autor
annnie

 

Králíky neopustil Bůh. Jen lidé          Staré Město pod Sněžníkem, léto 2020 / Matylda, středa 12.5.2021

 

Tohle je smutnej kostel

Ať člověk dělá, co dělá:

smutnej.

Má smutný stěny

Okny padá smutný světlo

Kristus je tu smutnej

I andělé,

nesoucí misku na svěcenou vodu,

jsou smutný.

Misky jsou prázdný

a světla pod smutným stropem

jsou smutně ošklivý

a smutně zhasnutý.

 

Ano

je tu klid a mír

Ale za ním

na první místo

před radost a naději

se dere smutek.

Vlastně se ani nedere

Jen tam tak nějak smutně vzlíná

Vevanul jako pára...

 

Místo slunce

shůry

září jen rám

Mariina portrétu. Zlato

však nedokáže nahradit

sluneční svit.

 

Ano

stačí rozsvítit

a je to o poznání lepší,

ale pan farář zhasnul

a mě

nechal

v šeru.

 

A tak není divu,

že mi na rameno

poklepe stín

muže,

který uviděl

řádové bratry

mnichy a faráře

holýma rukama

rozhazovat na pole hnůj

zapřahat samy sebe k orbě

místo koní

místo tažných volů

Půjčím vám koně

řekl

a seděl za to tři roky

 

A tak není divu,

že na mě z kouta

tiše hledí

sestra

v obnošený kutně

Je nás tu pohřbeno sto jedenáct

říká

věznili nás tu čtyřicet let

 

Tohle je smutnej kostel

nikdo mu ještě nevrátil jeho velkolepost

jeho sílu

jeho zář

Ještě pořád tu cítit bolest vyplašených králíků

 

Ještě nejsou smíření

všichni ti zdejší něžní mrtví

všechny jejich matky

všechny jejich sestry

všichni jejich otcové

všichni jejich bratři

 

Ach, Otče

tohle je smutnej kostel.

 


50 názorů

annnie
15. 06. 2021
Dát tip

Vesuvanko, jsem ráda, že tě to zasáhlo. Moc si vážím toho, když lidi třeba právě i tím, že si přečtou takovejhle text a spojek se s ním, věnujou vzpomínku či záchvěv duše těm obětem. Proto jsem to napsala. Díky moc, měj se krásně a.


vesuvanka
15. 06. 2021
Dát tip

Velmi smutná báseň k zamyšlení. Při čtení jsem měla pocit,  jako bych v tom kostele byla, dílo vystihuje atmosféru tehdejší hodně chmurné doby, kterou dobře pamatuji, TIP. Jeden spolužák z první třídy (v roce 1952) měl tehdy tatínka zavřeného v Jáchymově.


Morticia Adams
15. 06. 2021
Dát tip annnie

Dějiny lidstva jsou protkané hroznými příběhy..a jsme nepoučitelní. Je s podivem, že jako druh stále existujeme. ...


annnie
24. 05. 2021
Dát tip

Milý Kaji, ano, myslím, že zrcadlíš výborně.

Kostel s.Václava v Mníšku mám taky ráda.

Zato šero mi nestačí. Já mám extrémní potřebu světla, ovšem toho denního, je-li možno. Tak každej rok vybourávám v domě nový okno. Brzo budu bydlet ve skleníku :)

Díky za návštěvu v tomhle smutným prostoru, pá a.


Kaj
24. 05. 2021
Dát tip

Milá annnie, můžeme dohlédnout do životů těch pohřbených, vězněných(někdy ve zrušených klášteřích)? Můžeme vidět do životů hladovějících ve slumech? Já se k tomu stavím tak, že nemohu. Smutek je má reflexe. Jak dobrým jsem zrcadlem?

Když odhlédnu. Kostel je popsaný tak, že jsem se v něm mohl ocitnout. Můj je v dolním Mníšku pod Brdy (ne ten na křížové cestě).

Jako muž mám rád šero. V mém kostele jsem jediný muž.  Sestry rozsvěcí všechno, co jde, a já jsem vydán na pospas tomu, jak se tluče světlo zvenku se světlem zevnitř. Aby toho nebylo dost, tak jsem se o tomto tlučení dozvěděl od ženy. 


annnie
18. 05. 2021
Dát tip

Jéje, Prosecký, ahoj! Nojo... ach jo... Jestli se se starostou kámošíš a máš pocit, že by ho to zajímalo, budu ráda, kdyby se ti chtělo poslat mu avízo k mý básni. Možná by ho potěšilo vědomí, že jsou lidi, kterým to není lhostejný...

Měj se krásně, pá a.


annnie
18. 05. 2021
Dát tip

Marcelko, díky za dešifrování :) Měj se! Pá a.


Prosecký
18. 05. 2021
Dát tip

Ke Králíkám se nemůžu vyjadřovat nestranně. Moje babička tam chodila na pouť a na okresním úřadě shořel celý spis k dědickému řízení mé prababičky.  Znám i několik místních včetně starosty. 


Marcela.K.
18. 05. 2021
Dát tip

Zdeněk Svoboda, básník, překladatel, farář.


annnie
17. 05. 2021
Dát tip

Kdo je Z.S.?

Já tvůj pohled chápu a beru. Ale přesně jak říkáš, kdyby do Husince, viděla bych je jako vyplašené husy. A to, že člověk název zvířete, který si podmanil, používá jako nadávku, stojí v mým uvažování zcela paralelně... Nicméně nikomu svý vidění nevnucuju, jen předkládám. A občas si k tomu ještě dovolím připomenout třeba to, že to ještě není ani sto let, kdy například dobří angličtí vědci tvrdili, že ženina nervová soustava je tak citlivá, že by v žádném případě nesnesla zátěž vysokoškolského studia... Společnost se mění a my se měníme a co vidíme dnes zcela jasně a kategoricky, zítra tak už vidět nemusíme. A tak možná změním názor já, možná ty, možná ani jedna - no a co? Já si nemyslím, že by si všichni nutně museli myslet to co já... Ale zajímaj mě názory druhých a jsem ráda, že to často bývá vzájemný. A jsem ráda, že moje texty občas sváděj k něčemu víc než jen "dobrý, dobrý..." Dík za to a pá a.


Marcela.K.
17. 05. 2021
Dát tip

Ale Anno, takhle přece ne.

I když je to v podstatě výstižné pro můj pocit, proč mi právě ta věta v textu vadí. Když jsem ji "škrtla", nepřišla mi báseň méně důrazná, spíš naopak.

Víš, já tahle srovnávání neberu, pro mě má přednost lidská duše.

Navíc je to, proč jsi tento obraz použila, pro mě tím "levným" rámem. To kdyby jeptišky deportovaly do Husince, byly by jako vyplašené husy? Nechci to hrotit. Ty jsi autor. Víš jak to mám já - učil mě to Z.S. , že někdy je méně více. 


annnie
17. 05. 2021
Dát tip

Nojo, přiznávám to: je to tak trochu veganská provokace. Já soucítím s králíkama štvanejma honicíma psaná i s těma v králíkárnách stejně jako s lidskejma oběťma. Ale chápu, že zatím početně převažujiu lidi, který lidský utrpení považujou za větší. Pro mě je tělo jako tělo a duše jako duše... O utrpení zvířat píšu taky a znám historky, kde zvířata jsou takovými hrdiny, že jen žasnu (a pláču, a to často nikoli obrazně).

Naše vidění a cítění je v mnoha věcech velmi blízký a v některejch ne, ale to je přirozený. Jsem moc ráda, že tě tu mám! Měj se krásně, Pá a.


Marcela.K.
17. 05. 2021
Dát tip

...ale to já přece netvrdím - že by se nebáli. Mně tam jen nesedí to přirovnání k vyplašeným králíkům.  


annnie
16. 05. 2021
Dát tip

Kamamuro, ráda jsem s tebou hodila řeč. Měj se krásně a kdyby někdy ne, posílám ti svý krédo, který mě trochu smiřuje s bolestí vlastní, kolektivní lidskou, s bolestí všech živejch bytostí i celý planety: Je to prostě stupeň vývoje... Přeju, abys tomu taky dokázal věřit. Díky za návštěvu, a zas někdy! Pá a.


Kamamura
16. 05. 2021
Dát tip

Dík, annie, žes to nevzala zle (už mockát na mě pustili za disentní názory psy, a často ti, kteří se sami prohlašovali za největší demokraty). Já jsem se celý život snažil být objektivní, i když je to samozřejmě pro jednotlivce s nutně omezeným úhlem pohledu a životní zkušeností nemožné. Je jasné, že člověka nejvíc ovlivní, co sám zažil, někdy na celý život. Nicméně mě osobně vždycky pomáhalo zjištění, že v tom nejsem sám, že podobnou bitvu bojoval někdo jiný - třeba pod jinou vlajkou a v jiných barvách.

Nakonec uměleckou avantgardu počátku dvacátého století (spolek Devětsil, Voskovec, Werich a další) fascinovala vidina společenské reformy, která by svět posunula ke spravedlivějšímu rozdělení majetku a zdrojů, než byl brutální, bezuzdný kapitalismus devatenáctého století anglického a amerického typu. Fakt, že se z pokusu o vytvoření takového systému stala nadávka a noční můra je podle mého názoru obrovské fiasko a smutná prohra.

Jako lidstvo konzumujeme Zeměkouli, kterou obýváme, a zvolili jsme si systém, který ji konzumuje nejrychlejším tempem. Jinou zeměkouli zatím nemáme, takže mi to připadá globálně dost šílené. Řešení nemám, jak říkával můj učitel na perkuse: "Já tenhle svět nevlastním, já v něm jenom žiju." Tak se měj pokud možno pěkně v tom soumračném světě!


annnie
15. 05. 2021
Dát tip Benetka, Kamamura, dievča z lesa

Kamamuro, díky za opravdu poctivej komentář. Zla je, bylo a bude vždycky dost. Ale co to znamená, že někde víc, někde snad trochu míň - když to "míň" znamená vraždy, loupeže, rozvrácený rodiny, zpackaný životy, zničený školství, zparchantělou historii i kulturu a znásilnění myšlení? Já "pláču" nad každým jednotlivcem i jeho rodinou a přáteli... A mimochodem, doufám, že i my Češi jednou budeme mít národní trauma právě z komoušský éry. Zatím jako společnost máme do traumatu hodně daleko :)

Díky, pá a.


Kamamura
15. 05. 2021
Dát tip Benetka

Nechci rozhodně bagatelizovat ničí utrpení, ani nechci omlouvat ničí zločiny, ať už se udály pod vlajkou nacistickou, pod symbolem půlměsíce nebo kříže, případně ve jménu socialistické nebo tržně fundamentalistické ideologie. Nicméně z pocitu "tady v Čechách to je/byla hrůza" mě vždycky vyvedlo studium historie, protože dává událostem kontext.

V době, kdy u nás zuřila padesátá léta s nepochybně hroznými procesy a štvanicemi řádil v katolickém Španělsku klerofašistický režim generála Franka,  jehož počet obětí se odhaduje na statisíce (zhruba 300 tisíc, pokud mě zdroje neklamaly), a tito lidé jsou nezvěstní - jejich rodiny ani nevědí, co se s nimi stalo, prostě zmizeli a od toho okamžiku nebyli a nejsou. Španělé z toho mají dodnes národní trauma.

Dobré to nebylo ani v USA za McCarthyho a Hoovera, kde fungoval "Úřad pro neamerickou činnost" a FBI počínala způsoby, které si s místní STB nijak nezadaly. V Chile mučil a popravoval vlastní lidi diktátor Pinochet, zatímco CIA mu pomáhala udržet se u moci, atd. Ve srovnání s dalšími obdobími, například kolonizace Nového Světa, různé koloniální války, náboženské občanské války, atd., nebyla poválečná česká historie tak strašná.

Ano, komunisté se báli konkurence a nemilosrdně jí likvidovali, ale většina lidí žila normálním životem, což se o jiných zemích té doby (zmíněné Španělsko, kde byl potrat ilegální a rozvést vás mohl jen papež) říct nedá. Nestlalo se, jako například nedávno u nás na Praze 2, aby ouřady vyštvaly duševně nemocného člověka ze státního bytu uprostřed ledna, a on pak hned umrzl na ulici. To jsou zase oběti té dnešní, tržní diktatury...


tušil jsem to


annnie
15. 05. 2021
Dát tip

Milý Radovane,

díky za minikurz teorie! Rozhodně za sebe coby autorku škrtám funkci naštvání čtenářů :) :) :). Můj hlavní důvod je určitě ten první. Jsem ráda, že ke mně chodíš na návštěvu! měj se krásně, pá a.


Ještě mi to nedalo, tak jsem se vrátil k tomu lámání veršů:

Přesah je situace, kdy dochází k nesouladu mezi syntaktickým a rytmickým členěním básnické promluvy. Verš končí, ale věta pokračuje dále. Francouzi rozlišují dvě situace pro takovej přesah:a) verš je naplněn (dokončen) a věta pokračuje dál. Zbývající část věty je dokončena v následujícím verši. Říká se tomu le rejet.b) protipřesah (le contre-rejet) je naopak situace, kdy věta končí a na konci verše začíná věta nová.

 

Tento způsob stavby veršů může mít:

-       - jakousi provazující funkci

-       - ambici vypadat neotřele jako vybočení z fádnosti

-       -  funkci čtenáře naštvat

 

(nehodící se škrtni)


annnie
15. 05. 2021
Dát tip

Goro, díky. Popravdě - dnes už takováhle báseň nepředstavuje žádnou odvahu... Ale jinak se k tomu vyjádřit zatím neumím... Jsem ráda, že to cejtíš podobně. Byl to hnus a zaplaťpámbu, že je to pryč... Díky, a.


annnie
15. 05. 2021
Dát tip

Milá Marcelko, já myslím, že strach ze smrti a strach z mučení jsou dvě různý věci. Všechny ty tejraný mnichy a faráře považuju za velký hrdiny, ale že by se někdy nebáli, a někdy i hodně, o tom pochybuju... A že by si někdy nepomysleli"Otče, proč jsi mne opustil?" a někdy nebyli zoufalí a někdy vyděšení? Mám o bolesti a strachu jinou představu a popravdě: ač věřící, bojím se bolesti tolik, že jen velmi doufám, že na moje hrdinství nikdy nedojde...


Gora
14. 05. 2021
Dát tip

Námět je mi blízký... dalo by se jistě polemizovat, co ponechat, co je možná příliš opakované... ale i tak - díky za tvůj postoj, odvahu zabývat se tím.


Marcela.K.
14. 05. 2021
Dát tip

... já nevím, jako vyplašený králíky si je rozhodně nepředstavuju. Věřící lidé v sobě mají zvláštní sílu, ta má do "vyplašenosti" dost daleko. 


annnie
14. 05. 2021
Dát tip

No to právě záleží na úhlu pohledu. Já mám v sobě obraz, jak brutální síla komoušský zvůle ve vteřině udělala z důstojnejch a důležitejch lidskejch bytostí vyplašený králíky - nebo třeba vyděšený myši, vrabce, mravence prchající před lidskou botou... Ale vzhledem k místnímu jménu jsem to propojila takhle. 

Ale chápu, že to může vypadat jako levnej obraz. Díky za koment! Měj krasnej den a.


Marcela.K.
14. 05. 2021
Dát tip

Jasně ... ta věta je moc "levná" do takové básně. Asi to sama víš. Navíc i docela nepatřičná. Prostě je to příliš vážné téma a ti králíci to kazí.


annnie
14. 05. 2021
Dát tip

Radovane, díky. Tvůj koment je pro mě zajímavej - to by mě nenapadlo. Zdá se mi, že formou to nijak nevybočuje z mýho obvyklýho stylu, ale možná jo... Musím to ještě prozkoumat... Měj se krásně, pá a.


annnie
14. 05. 2021
Dát tip

Zeanddrichu, naprosto chápu, žes znovu oněměl. Já tam oněměla taky. Děkuju. Přeju den plnej radosti, Pá a.


annnie
14. 05. 2021
Dát tip Benetka

Benetko, díky, že ses s tímhle textem spojil. Rozsvítit tam může, myslím, jen celá společnost tím, že tomu místu vrátí jeho důstojnost. Byla jsem to stejný léto v Želivském klášteře s podobnou minulostí a viděla, jak znovu září... Přála bych to i Králíkům a lidem, kteří tam chodí komunikovat s Bohem i sebou samými... I památce těch statečných a pokorných, kteří neodvolali a položili se za oběť tý strašný době...


annnie
14. 05. 2021
Dát tip

Marcelko, děkuju za čtení i propojení. Která věta??? Ta s těma vyplašenejma králíkama??? To jsem zvědavá!

Zatím přeju krásnej a radostnej den, pá a.


annnie
14. 05. 2021
Dát tip blacksabbath

Black, odpusť mi. Vypad na mě ze zapomenutýho notýsku koncept tý básně a jak jsem se s tím nečekaně spojila, muselo to ven... Díky za statečnost. Přeju sunshine dle Jána Zákopčáníka :), Pá a.


annnie
14. 05. 2021
Dát tip

Dievča, ach Bože... To je tak - promiň tu neinvenčnost - smutný... Když si to představím: projít si celou válkou, pomát v ní jak se dá, a pár let po ní bejt zrazenej vlastním národem... Strašný. Pravej mír je jen z ruky Boží... Díky za souznění i příběh. Měj den v míru, Pá a.


zajímavé tempo, jako opřekot, zajímavé lámání veršů


.. .


Benetka
13. 05. 2021
Dát tip

Anno!

Je tam klid i mír...

 

Anno!

Stačí rozsvítit...?


Marcela.K.
13. 05. 2021
Dát tip

Jedna věta mi v tom textu vadí, schválně, jestli tušíš která...

 

Když moje maminka nastoupila po válce na umístěnku do nemocnice v malém městečku v podkrkonoší, pracovaly tam ještě jeptišky. Prý byly pracovité, hodné, laskavé... pak musely odejít. Zajímavé je, že moje maminka pocházela z malé vesnice - něco přes dvacet km vzdálené od Králík. Pamatuji si, že  za jednou jeptiškou pak chodívala do domova důchodců, kde se od ní učila vyšívat.  To já už byla puberťačka...Bohužel už se nedozvím, jak to tehdy bylo...

Napsala jsi smutnou báseň, ale i v tom smutku je krásná. Jen tu jednu větu bych smazala , ale nejsem autor ;-)


.*/*********....a dnes k tomu ještě pořád a pořád prší......:-(((((


dievča z lesa
13. 05. 2021
Dát tip Benetka, Gora

nádherné ... nosiť v srdci tých, čo trpia bez príčiny ... člen mojej rodiny strávil desať rokov v Jáchymove ... rozprával, ako kamarát kňaz-väzeň pod zemou slúžieval omšu ... trvala iba niekoľko minút a vždy bol niekto na stráži ... raz sa kňazovi vysypali prepašované hostie do prachu ... opatrne ich všetky pozbierali, boli vzácne 


cassy
13. 05. 2021
Dát tip annnie

Pravdu díš, annnie...Ivan Diviš byl nepřehlédnutelný fenomén české poezie. Tyhle řádky pochází ze sbírky Verše starého muže. Jeho Teoerii spolehlivosti mám jako četbu na celý život.


annnie
13. 05. 2021
Dát tip Já Lucie píšu...

Milá Lucie, tentokrát si dvojnásobně vážím každýho, kdo se tím pročet. Díky moc. Jsem velmi nadšená, když se takovýhle témata dotknou generace, pro kterou je to historie stejná jako bitva u Thermopyl


annnie
13. 05. 2021
Dát tip

Čudlo, díky, vím, že to není lehký čtení... Tak posílám aspoň přání, ať máš zbytek dne veselejší. Pá a.


Na tak pochmurný den takové smutné téma... Co si to jen provedla? :) Ale musím říct, že verše byly silné (což znamená, že skvěle napsáno a budiž pochválena) a celou dobu jsem měla pocit, jako kdybych při četbě táhla za sebou něco těžkého...  

Tak nám všem přeji světlejší zítřky a já si jdu zatroubit na saxofon, abych si zlepšila náladičku :)


Čudla
13. 05. 2021
Dát tip

Smutnej.. /*


annnie
13. 05. 2021
Dát tip

Cassy, ježíš děkuju za toho Diviše!!! (i celej koment, samozřejmě). Musím si ho zas přečíst! Na tohle si nevzpomínám, znám ho málo. Odkud to je??? To byl machr!


cassy
13. 05. 2021
Dát tip annnie, Morticia Adams

Jeden z mnoha a mnoha příběhů, které poodkrývají režné předivo, z něhož je utkána historie člověka...

Na mysl se mi derou slova vzpurného knížete Ivana Diviše:

Kroutivé smyčky lidí

a jejich ustavičné vraždy.

Stydím se, stydím

navždy.


annnie
13. 05. 2021
Dát tip Benetka

Evženie, mně taky. Za celý ty hnusný padesátých léta. Díky Bohu za dnešek i se všema těma zemanama babišema covidama... Měj krásnej a radostněji den, díky, Pá a.


Je toho smutného nějak moc.  A je mi smutno i za  ty nevinné.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru