Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dostanu jedničku z tělocviku?
datum / id13.05.2021 / 520474Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaHumorné
zobrazeno130x
počet tipů9
v oblíbených0x
Dostanu jedničku z tělocviku?

 

     Spolužák Bohumil Prášek mi oznámil na začátku našeho maturitního školního roku, že byl o prázdninách v Jugoslávii a řekl to bez náznaku vytahování. A pak se zeptal: „Na koho myslíš, že jsem tam hned narazil?"

     „Nemám tušení."

     „Na Smolíka! Chápeš to? Jedu třináct set kilometrů daleko, abych si od něj odpočinul a první člověk, kterého v Jugošce potkám, je Smolík."

     Napadlo mě sice, že k Jadranu jel i z jiných důvodů než jen kvůli odpočinku od Smolíka, nicméně jsem spolužákovo rozhořčení chápal. Smolík byl totiž náš tělocvikář, asi padesátiletý, malý, šlachovitý muž, který se vyznačoval vášnivou láskou k běhu na delší tratě a kupodivu i k basketbalu. Navíc často prohlašoval, že pouze sportu vděčí za to, jak ve svém věku vypadá, čímž jistě myslel, že dobře, ač se všem zdálo, že mu do důchodu chybějí jen měsíce.

     Kondičku ovšem měl. Projevila se třeba tím, že nás jednoho slunného podzimního dne vyhnal při hodině tělesné výchovy před školu a na svahu kopce Petřína vytyčil zhruba kilometrovou trasu vedoucí stále nahoru, občas trochu dolu, pak zase nahoru, a nakonec dost strmě dolů do cíle, zadal nám uběhnout ji třikrát s tím, že přidat si nějaké to kolečko navíc můžeme, a sám hned vyběhl. Než jsme se stačili připravit na start, měl Smolík za sebou asi tak půldruhého okruhu. Běželi jsme většinou zvolna, jenom spolužák Josef Skokan, jemuž jsme všichni říkali Rosnička Joe, pádil usilovně ve snaze Smolíkovi stačit, ačkoli k běhu neměl talent, plíce ani svaly. Cílem druhého kola, po kterém jsem to zabalil, jsem shodou okolností probíhal společně s Rosničkou.

     „Ty... neběžíš... třetí... kolo...?" zahekal na mě udiveně.

     „Ani mě nehne."

     Rosnička Joe mávl rukou a vyrazil skutečně znovu na trať. Nedaleko před cílem svého třetího okruhu Skokan srovnal krok se Smolíkem, jenž rytmicky jak metronom dokončoval své již zhruba sedmé kolo. Asi sedmdesát metrů před čárou startu a cíle nasadil Rosnička k finiši v domnění, že Smolík už také skončí. Dal mu tím spurtem na frak a protrhl vítězně pomyslnou cílovou pásku úplně schvácen.

     „Ty neběžíš vůbec žádné kolečko navíc?" zeptal jsem se ho nevinně.

     „Serůůů..." vydechl Rosnička.

     K tomu, aby dokončil výrok, se mu již nedostávalo sil a zřítil se na zem. S úžasem pak sledoval, jak Smolík stále nezměněným tempem vbíhá do svého osmého okruhu, a kdyby vyučovací hodina tělocviku nebyla časově ohraničena, kroužil by tam jistě dodnes.

     To by ovšem byla velká škoda, neboť by tělocvikář nemohl založit kroužek basketbalu, kam jsem se vážně s chutí přihlásil. Mám rád tuhle hru, ačkoli k ní nevlastním odpovídající postavu. A tak se jednou stalo, když nás přišlo pouze devět a nemohli jsme tudíž sestavit dva plnohodnotné celky, že jsem dostal za úkol hlídat maličkého Smolíka, který doplnil soupeřův tým. Měl jsem Smolíkovi zabránit, aby si při hře sáhl na balón. S gustem jsem pro tentokrát vypustil zápas i starost o jeho výsledek a blokoval tělocvikáře tak dokonale, že se k míči dostal jenom při vhazování ze zámezí po autu nebo koši.

     Smolík napřed znervózněl a později, když pochopil, co jsme proti němu zosnovali, stále víc propadal hněvu, který jen těžko skrýval. Všechno marné, k balónu jsem ho nepustil. Až chvíli před koncem se vzteky bílý Smolík přece jen míče zmocnil, divoce se uvolnil a rychlým driblinkem se hnal na náš koš se mnou v závěsu, zatímco zbytek jeho i našeho družstva pobaveně přestal hrát. Když se Smolík pokusil o dvojtakt a elegantní koš, přibil jsem ho rukama za ramena k parketám tělocvičny. Míč mu vypadl z rukou a odskákal neškodně do zámezí.

     Rozčílený tělocvikář nepříčetně zařval – faul, v mžiku se transformoval z hráče do role rozhodčího a vyloučil mě do konce utkání.

     Potom přišel čas rozhodování o známkách na vysvědčení. Smolík za mnou přišel a řekl: „Ty se hlásíš na vysokou školu, že. Tak víš co, já ti tu jedničku dám. Vím sice, že jsi pěkný číslo, ale ten tělocvik a sport máš rád."

     Nevzpomínám si už, jestli se k přihláškám na vysokou dokládaly známky ze střední školy, pokud však ano, určitě mezi nimi nefigurovala známka z tělesné výchovy. Ale i tak bylo od Smolíka hezké, že se dokázal přenést přes ten basketbalový zápas, který jsem mu dokonale znechutil.

 

https://kvaj.blogspot.com




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.05.2021 11:32:13dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je právě problém. Všelijakých legračních historek ze střední školy mám spoustu, ale není lehké to napsat, aby to lidi bavilo.

17.05.2021 11:30:42dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Děkuji.

17.05.2021 11:30:11dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

My jsme tedy na středí při tělocviku hráli akorát tak fotbal, basket apod., na nějaké nářadí si nevzpomínám. Možná to bylo tím, že škola neměla tělocvičnu ani hřiška. Nejdřív jsme chodili do tělocvičny gymnázia v Hellichově ulici, pak jsme jezdili kamsi na Žižkov, potom na Zlíchov a v posledním roce jsme zakotvili v Malostranské sokolovně na Újezdě.

17.05.2021 11:26:35dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Vůbec si nevzpomínám, že bychom na středí cvičili na nějakám nářadí.

15.05.2021 19:29:141 tipů dát kritice tipJanina6

I tohle je pěkný a šikovně vyprávěný příběh. Potěšil mě.

14.05.2021 16:21:171 tipů dát kritice tipBenetka

https://www.databazeknih.cz/knihy/mas-na-hlave-zahradku-rekli-moji-rozkosni-spoluzaci-48195

14.05.2021 09:13:482 tipů dát kritice tipJamardi

My jsme na střední nic zvláštního nedělali. Do dálky jsme neskákali, protože doskočiště nebylo, do výšky taky ne nebo jenom jednou - alespoň naše skupina. Zato se naše skupina (naše třída byla rozdělena na dvě skupiny) v prváku učila stoj  na hlavě. Jinak jen hrazda, skok přes kozu - to obě skupiny, bradla, kladinu ani kruhy jsme vůbec nevytahovali - alespoň naše skupina. Druhá skupina se oproti naší učila různé poskoky, poklusy, s odpichem a bez s překopem a bez. Já jsem byla v gymnastice vybrána do školního kola, ale vůbec mně nešel hod čímkoli a volejbal - neuměla jsem to odpinknout, vytrvalostí běh taky nic moc, ani plavání nebo lyžování. Naše profesorka na běh nebyla, párkrát nás doprovázela na kole. :)

14.05.2021 07:34:001 tipů dát kritice tipblacksabbath

já tyhle příběhy miluju:-))))))))))........homorné.....leccos se mi ze stření při čtení vybavuje....třeba to....páč jsem malý pivo....jak mě tělocvikář vysazoval na kruhy a bradla.....abych z nich pak hned spadla.....:-))))).....*/*****************

14.05.2021 00:56:55dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ještě bych doplnil, že tělesná výška nemusí být tak limitující. Například skokan do výšky Franklin Jacobs z USA skočil v roce 1978 při tělesné výšce 173 cm světový rekord 232 cm a dodnes drží rekord v překonání tělesné výšky o 59 cm. Jacobse ovšem překonal záhy Rus Vladimir Jaščenko skoky 233 a 234 cm.

14.05.2021 00:32:29dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Píšu tam také, že Smolík byl maličký. Já mám vojenskou míru 171 cm, což je na basket málo, ale Smolík měl tak 160, takže to za ramena klidně šlo. Navíc mám, tedy měl jsem v rukou sílu.

Na střední se to hodnocení tělocviku už tak brutálně nebralo, kromě toho se známka z tělocviku při přihlášce na vejšku nedokládala.

Přijímačky na střední grafickou měly dvě složky - talentovky a pak klasické zkoušky. Kdo neprošel talentovkami, ke zkouškám z češtiny a já už nevím z čeho (asi z ruštiny) vůbec nebyl připuštěn.

14.05.2021 00:23:26dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Máš na hlavě zahrádku neznám. Jinak samozřejmě děkuji.

13.05.2021 20:55:181 tipů dát kritice tipvesuvanka

Jardo, Tvoje vyprávění mě opět pobavilo :-))), TIP. Tělocvik nebyl moje parketa, v páté třídě jsem měla trojku, a to jen se zamhouřenýma očima. Pro mě byl horor cvičit na nářadí (při cvičení na bradlech jsem utekla z tělocvičny), skok do dálky a do výšky nicmoc, ale míčové hry jsem měla ráda. 

13.05.2021 20:26:202 tipů dát kritice tipJamardi

Neměl jsi na košíkovou postavu a přesto jsi přibil Smolíka za ramena?

K té známce: ono i kdo neběhá stanovený počet koleček se do hodnocení počítá. :) Jedna dívka dostala dvojku kvůli cvičení při rozcvičkách, které flákala.

K přidávání na známce: Když jsem dělala příjmačky na střední, hlídající profesoeka probírala naše vysvědčení a přišla na to, že Gábina tam sedí jen kvůli dvojce z tělocviku (kdo měl samé tak příjmačky dělat nemusel). Ptala se jí, jestli jí to není líto. Ona řekla, že je dost nemehlo a že by to bylo trapné. To byla chytrá holka, později vystudovala výšku v Praze. A ta profesorka byla později moje profesorka tělocviku - a ta říkala, že nepřijde spravedlivé, že se tělocvik nemůže hodnotit více známkami - alespoň do čtverky - že hloupější také za sebe nemohou a musí horší známku zkousnout, a tedy že i méně šikovní by měli také.

13.05.2021 19:31:461 tipů dát kritice tipBenetka

Líbí. Mám podobné vzpomínkové příběhy rád. Něco jako ve stylu MÁŠ NA HLAVĚ ZAHRÁDKU... ;)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor