Stanley

„Kdes byla?“ ptá se Michal podezíravě.

„S kamarádem na pivu. To se smí, ne?“

„Volal ti Stanley.“

Stanley volal každou neděli a probíral důkladně starosti všedního dne. Začal naším bývalým spolužáctvím, probral všechny kamarády a učitele, emigraci, život v Americe, a nakonec skončil u odřené tlapy svého devatenáctiletého vlčáka. Právě měl problémy a bál se, že ho vyhodí z práce. Nedávno se opil vodkou s recepční a pak sprostě vynadal řediteli hotelu, ve kterém masíroval upocená těla zahraničních klientů.

„Jak hraješ?“ začínal rozhovor bez pozdravu a hned pokračoval.

„Už mě to tady všechno sere, figury vole nejezdí, když přijedou Češi tak vole nedají dýško ani posrané éčko. Ještě chvíli a pojedu do Zanzibaru. Nebo vole na Srí Lanku, tam mám konexe.“

„Neříkej mi vole. A co přítelkyně? Ještě chodíš s tou pokojskou?“ vyzvídám.

„Ale zlato, nebuď pořád taková cimprlich. Ty vole, s pokojskou už jsem to zabalil, ale sjíždím teď seznamky a denně mám na šedesát mailů. A každá vole Lojzice chce, kurva, jenom jebat, sedumdesátiletá babička na seznamce, prý stáhni vole trenky, ale já už na to seru, potřebuju, aby mě měl ty vole taky někdo rád.“

„Jó, to chceme všichni.“

„A co ty, pořád jedeš na stejné vlně? Co ten tvůj rapl?“

„To je o ničem a pořád dokola, už jsem unavená, víš, on se kolem tebe obtočí jako had a pak pomalu škrtí. Cítím se z toho všeho strašně stará.“

„Na tenhlecten tvůj negativismus já nikdy nebudu mít. Ty nejsi stará a když máš dobrou náladu, tak nad tebe není na celém světě. Kurva, dyť ty jsi, vole, na tomto trhu ještě dost dobře jebatelná! Já sám jsem měl často chuť! Neříkám pořád, ale často.“

Směju se a kuckám.

„Stanley, díky, to byl ten nejkrásnější kompliment, jaký jsem kdy slyšela. Jsi strašné pako, ale taky trochu génius.“

„Ty taky, děvče, a dělej, dělej, vrať se zpátky na trať!“

„Vynasnažím se.“

„Mám tě rád. Čus.“