Mozaika ze střepů

sčítám svoje předsevzetí
tak jak týdny s roky letí
stále míň je toho proč se smát
tam kde jste se zastavila
zbyla jenom místa bílá
asi jsem vás neměl mít tak rád

nepotkali jsme se léta
zmrzlá růže nerozkvétá
studená jak úmrlcova dlaň
zbyla mi jen fotka malá
kterou jste mi kdysi dala
tuhle relikvii Bože chraň

bylo jaro, bylo léto
sotva vím jak dávno je to
vzpomínky se tříští, kulhají 
nezůstala holá věta
ze souvětí, které vzlétá
kdy jsme spolu snili o ráji…