Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002-5
datum / id18.05.2021 / 520638Vytisknout |
autorzeleda
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaLiteratura faktu
zobrazeno106x
počet tipů10
v oblíbených0x
Prolog

Pokračuje naše putování nádhernou Dalmácií



Malé letovisko Zaton mali, naše útočiště na poslední tři dalmatské dny.Do Dubrovníku je to 15 km.


 

Dalmatská pohoda končícího léta roku 2002-5

Kamenná symfonie 1

Komunikace s pražskou dcerou prostřednictvím esemesek poněkud uvázla kvůli přečíslování u nás. Chorvatský operátor v telefonu neustále drmolil o změně čísel, až to nakonec vzdáváme. Voláme po staru a ono to kupodivu funguje. Dcera točí číslo nové a my staré a jde to náramně.

Celou noc prší a létají blesky. Zdá se, že je po létu. Ráno je chladné a zamračené. Mě škrábe v krku, kašlu a mám rýmu. Tak nám ta dovolená pěkně končí. Zdá se, že Eva, já i autíčko přijedeme domů ve zuboženém stavu. Vzhledem k počasí se rozhodujeme pro urychlený přesun k Dubrovníku již dnes a bleskově balíme. Za hodinu již odjíždíme na teplejší jih.

Když se blížíme k malé, osmikilometrové bosenské enklávě a přejíždíme po mostě přes řeku Neretvu, začíná ve mně hlodat nápad, vzít to zpátky domů kolem Neretvy, přes starobylý muslimský Mostar s mostem, zničeným za poslední války. Pohled na mapu mi však říká, že na této cestě je v centrální Bosně prudké stoupání a my už nechceme auto příliš týrat, protože potřebujeme dojet domů v pořádku.

Čím víc se blížíme k Dubrovníku, zároveň s teplotou vzduchu stoupá i cena apartmánů, a tak po několika marných pokusech zastavujeme v Malém Zatonu, kousek od Dubrovníku. Apartmán je maličký, ale za přijatelnou cenu a na poslední tři dny bude určitě stačit.  Večer vane od moře silný vítr a přináší déšť, hromy a blesky. Jeden z nich zřejmě někde vyhodil pojistky, a tak se celé pobřeží zahalilo do tmy. Páni domácí, jak vidíme z okna, se uchýlili ještě s několika přáteli a lucernami do malého, kamenného domku ve dvoře, odkud je za chvíli slyšet hlahol a vůně grilovaného masa stoupá až do našich oken. Ještě za světla jsme si všimli, že na dvorku a v zahradě u domu je plno ovocných stromů - fíkovníky, citronovníky, pomerančovníky, vinná réva, bouganvillea i kaktusy a všechno v malebné směsici. V onom kamenném domku pan domácí zřejmě plody své zahrady převádí do tekutého stavu a zároveň je zde i konzumuje. To mu pochopitelně nemůžeme mít za zlé. Že nás ale nechal dvě hodiny v naprosté tmě, to mu za zlé pochopitelně mám. Tak nám nakonec nezbývá nic jiného, než jít spát.

* * * 

 

Krásný pohled na dubrovnické staré město s hradbami

Snad nám chce vynahradit ten předešlý deštivý den. Parkujeme na kraji magistrály, vysoko nad městem. První pohled dolů je úžasný a nepopsatelný. Tak tohle je Dubrovník.  Středověké město s  věncem hradeb, které ho obepínají jako prsten.  A uprostřed moře střech, sluncem ozářené domy a věže chrámů. A za tou kamennou nádherou, až k obzoru, zářivé a nekonečné moře s malým ostrůvkem Lokrum při pobřeží. Scházíme dolů mezi vilami  a noříme se do úzkých uliček. Preso na terase nad mořem, poblíž brány Pile, je mini náprstek, tak na půl loku. Zapomněl jsem říci, že chci „dugo“. O co je menší, o to je zase dražší. Ale chutná znamenitě. Škoda, že ho není alespoň litr. Prodloužilo by nám to pohled na scenérii, která se před námi rozevírá. Vpravo před námi se na skalnatém poloostrově tyčí  do  výše pevnost  Lovrijenac, vlevo se zdvihají hradby Starého města, o jejichž paty se rozbíjí pěnivý příboj. Mezi hradbami a pevností se ukrývá nevelký záliv s molem. Žádný člun zde ale nekotví. Molo je prázdné. Několik návštěvníků kavárny se shluklo u zábradlí a obdivuje panorama před sebou. Zbytek stojí opodál v dlouhé frontě u záchodků. Právě přijel autobus. Nemám štěstí. Jinak moje žena. Za dvacet minut se vítězoslavně vrací i s náležitě vystavenou stvrzenkou. Pořádek musí být.

Brána Pile, vstup do starého města

Pohled od kávy na mohutnou tvrz Lovrijenac

Bláhově jsem si myslel, že v pondělí, tedy dnes,  bude ve městě méně lidí. Opak je však pravdou. To, co člověk nevidí na celém Jadranu, vidí zde. Japonci, Angličané, Francouzi, Holanďané, Němci a pochopitelně Češi. Davy a davy lidí. Řídíme se jakýmsi  průvodcem ještě z dob staré Jugoslávie. Zde se ale vůbec nic nezměnilo, vše je takové, jaké to tu bývalo před staletími po velkém zemětřesení v roce 1667, kdy dostal Dubrovník dnešní tvář. Byla zničena historická část města včetně románské katedrály, gotických a románských paláců. Jen fasáda jedné kaple, poznamenaná střelami  z kulometu, vypovídá o tom, že tudy před pár lety prošla válka. Možná, že průčelí této kaple bylo záměrně ponecháno v této podobě. Jako varovné memento. A jako připomínka srbských granátů, které na město v říjnu 1991 dopadaly. Dubrovník byl ostřelován srbskou armádou přímo z válečných lodí. A z druhé strany bylo Srby město ostřelováno minomety z hřebenů okolních hor. Videa, která se po letech dostala na některé chorvatské webové stránky, jsou docela drsná. Rozbité hradby, hořící domy, suť v ulicích, mrtví lidé. A na moři před městem válečné lodě. Obléhání a ostřelování Dubrovníku, při němž zahynuly desítky lidí a zničeno bylo více než 100 kulturních a církevních památek, následovalo poté, co v roce 1991 Chorvatsko vyhlásilo nezávislost na tehdejší Jugoslávii. Mezinárodní trestný tribunál v Haagu z těchto zločinů obvinil tehdejšího velitele generála Petra Strugara. Ale to byl jen jeden článek celého válečného řetězce. Na jeho vrcholu byl prezident Slobodan Miloševič.

„Svaki rat je pakao,“ řekl mi kdysi před šesti lety biogradský pan Babič nejen o této balkánské válce. A měl pravdu. A ještě dodal anglicky:

„Every war is a crap,“ abych tomu lépe rozuměl. Rozuměl jsem obojímu. Ta balkánská válka, to bylo skutečně svinstvo. Ale to svinstvo se netýká jen Dubrovníku. Ale všech válek vůbec.

Kaple s rozstřílenou fasádou je za námi, a tak můžeme se ženou již bez těchto smutných pozůstatků válečného šílenství bezmezně obdivovat jeden z nejcennějších památkových komplexů v Evropě. Nepřemýšlím nad tím, která z památek je ještě původní, nebo jen rekonstruovaná po bombardování města. Nezáleží na tom. Všechno je prostě skvělé.

 

 

Tvrz Lovrijenac

* * * 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

21.05.2021 17:13:34dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Děkuji za hezké vylíčení Dubrovníku a jeho okolí i s kouskem smutné historie. Z fotek dýchá pohoda

20.05.2021 20:23:13dát kritice tipJá Lucie píšu...

Opět parádní kus cesty a zase jsem tam byla s vámi! Líbí se mi, jak prokládáš cestování i s historií (i když ne moc pěknou). Fotky mi navodily ještě lepší a intenzivnější atmosféru, že jsem si výlet parádně užila, ale to bylo především díky vám :)

20.05.2021 08:15:49dát kritice tipMates Straba

Přiznávám, že tvé texty (stejně jako revírníkovy) často vynechávám kvůli jejich délce, taky si nedovoluju trávit v síti moc času, kdyby byly na papíře, nebo nejlépe v knize... Já snad založím nakladatelství!

19.05.2021 15:26:04dát kritice tipblacksabbath

ráda jsem s tebou cestuju.....krásné fotky!!!!! dodávám, že každá válka je svinstvo.... ale lidstvo....je to marné-je to marné-je to marné........nepoučí se-nepoučí se-nepoučí se......

19.05.2021 12:49:09dát kritice tipzeleda

Stando, války byly a bohužel dál budou. Je to neúprosná logika historického vývoje. Byli jsme v Corvatsku těsně po té válce, u Kninu ještě doznívaly boje. Vesnice, srovnané se zemí a rozhrnuté buldozery, babky v černém, sedící na prahu svých pobořených chalup, mluvili jsme s lidmi, proto jsem se učil dlouho chorvatsky. A Zeman se Srbům omluvil. Kdy se asi omluví Srbové za všechna ta zvěrstva, která Chorvatům prováděli. Ale i Chorvaté mají na tom svůj díl. I v pobřežních letoviscích Dalmácie byly vidět na fasádách domů stopy po kulometech. 

19.05.2021 12:14:04dát kritice tipKvětoň Zahájský

Tiché memento válečných pomníčků je rozeseto po celé bývalé Jugoslávii. Snad se z toho do budoucna poučí nejen jižní Slované.

19.05.2021 10:34:11dát kritice tipzeleda

Přátelé, díky za komentáře a tipy. Matesi, zdravím. Jsi u mne poprvé. Mrknu se i na tebe. Bohužel, je vás tu moc, nedá se vše stihnout. 

19.05.2021 09:26:59dát kritice tipMates Straba

Cestování nejen po místech, ale i v čase - to stojí za tip!

19.05.2021 09:09:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Souhlas s revírníkem, ráda jsem se tam přenesla.

19.05.2021 09:04:41dát kritice tiprevírník

Dobré. I s tím kouskem poslední neblahé historie.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor