Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

NÁVNADOVÝ FEJSBUKOVÝ ROBOT JMÉNEM IVETA

19. 05. 2021
0
0
180
Autor
28g

Dobrý den, Pavle, píšu ti opět,

 

abych ti oznámil, že tady na provincii se pořád vládne jako za cara, v jeho tenkrát carství, jehož území se tehdy v roce 1914 nacházelo zhruba 120 kilometrů vzdáleno od místa, na kterém ti zrovna vleže píšu.

Zatímco na území říše německého císařství odsud ležívalo ani ne 30 kilometrů.

 

Takže minulost, a s ní související žánr vintage, pokud se tento jako filmový dá vůbec stanovit.

 

Dneska je středa, v pondělí jsem sestavil cosi jako fejsbukového návnadového robota, kvůli zvěrohodnění jeho existence mezi zdejšími hovady jsem jej kvůli neodlišitelnosti od nich nazval i příjmením a jménem.

Jedná se o Ivetu.

 

Včera dopoledne jsem jejím prostřednictvím oslovil filozofa Michaela Hausera, ozval se mnou nastrčené robotici Ivetě už hned o půl desáté večer.

Ptala se ho, jestli je vůbec možné stanovit vintage jako filmový žánr, popřípadě za jakých podmínek.

 

Myslím, že v pravém slova smyslu nelze, protože nevytvoříme konstelaci prvků, které jsou očištěné od našich - současností podmíněných - představ o minulosti. Zmíněný filmový žánr je vždy plátno, kde vidíme odrazy současnosti. Asi tak.“

 

Čort znájet, možná, když až ne tak daleko od hranic carství – návnadová robotka Iveta ovšem ve stejné vzdálenosti od Václaváku ovšem ne.

A tak se odesílatele dneska dopoledne zeptala.

 

Děkuji vám, pane filozofe Hausere, za odpověď – poněvadž jste jí moje dosavadní konstelace (jak píšete) krapet podemlel.

Představy o minulosti – možná dohodnout se na shodě jejich přesného popisu nebo ustanovení bude zrovna ten beton, který odolá.

Snad znáte film HŘIŠTĚ SNŮ (1989), třebaže se v našich kinech nepromítal – přesto zdejší recenzenti jej řadí buď pod žánr fantasy, anebo retro.

Což obojí, jistě uznáte, jsou velice rozlehlé žánrové množiny, které by si kvůli pregnantnosti poselství možná zasloužily zpřesnění zařazením do čehosi jako specifičtějšího subžánru.

Představte si, že autoři by ještě před natáčením ohlásili, že se bude jednat o vintage.

Tady přichází ta otázka, jestli by určili nebo ustanovili správně. Jedná se o vintage, anebo ne? Vyhovuje výsledek jejím identifikačním parametrům?

Přes nutně doprovodné odrazy současnosti, neboť v nich je tento film dokonce ukotven, se do jeho prostředí minulost (jako autorský záměr nebo představa) vlíná dokonce jednajícími postavami duchů přicházejících ze zásvětí.

Pane filozofe Hausere, ještě jednou děkuji!“

 

Jakékoli doptávání nebude mít jiné nežli marné výsledky.

Dopokud nevyjde Kinsellova kniha jako prostředek srovnání.

A ona kniha nevyjde, poněvadž potencionální její překladatelé budou se zítra rozlejzat, a k tomu řvát, po Václavském náměstí.

Pouhých asi 550 kiometrů od hranic carské říše, což nečiní více nežli pouhé půldruhé vojenské denní dávky potravin.

 

V takovém klidu si tady, Pavle, žiju, v podhradí radnice, v níž jeden každý/jedna každičká z jejího osazenstva nejsou nežli hovada.

Což jsem jim tohle pondělí jediným mailem vzkázal odtamtud všem.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru