Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TD - Pomalé kyvadlo

Výběr: Gora
22. 05. 2021
12
33
752
Autor
Jamardi

Malenovice, které jsou dnes součástí Zlína, osvobodila v květnu 1945 Rumunská královská armáda. V kraji se pohybovala Rudá i Rumunská armáda.

Reakce Němců byly různé. Někteří už okolo 2. května nechtěli bojovat a prchali, někteří bojovali třeba i 7. května jako třeba v obci Břest, který se nachází jen 25 km od Malenovic.

https://www.druhasvetova.com/?p=armada/rumunsko/Rumunska-armada-behem-osvobozovani-Ceskoslovenska

https://zlin.rozhlas.cz/konec-druhe-svetove-valky-v-nasem-kraji-zajimave-osudy-a-reportaze-8483370/1

 

2. května 

Probíhá osvobozování Zlína a rodina Peckových se schovává už nějaký den ve sklepě. Očekává se bombardování. A taky že ano. Okýnkem pozorují dění na obloze Eva a Karel Peckovi se svou malou dcerkou. V dálce vidí padající střely. Jsou stříbrné, lesklé a děvčátku se líbí. Nedokáže si představit, co se stane, když dopadnou na zem. Její sestřička je ještě miminko a spokojeně spí uložená do necek.

Peckovi doufali, že se v klidu dočkají konce války, ale není jim přáno. K večeru se u jejich domku v Malenovicích zastavuje německá jednotka.

Co tu chtějí? Proč u nás? Proč už konečně nevypadnou někam pryč?

Ne, nezastavili se náhodou. Klepou na dveře. Dělat, že tu nejsme? Ne, to by nemělo smysl, když budou chtít, tak si je otevřou. Karel Pecka jde ven.

„Otevřete nám stodolu, chceme do ní schovat naše dělo,“ říká jeden z nich.

Karel jde s nimi ke stodole a otvírá ji. Má strach. Nechce je ničím podráždit. Ví, že stačí špatný pohyb. Vidí, jak jsou Němci vynervovaní.

Stodola je malá a plná. Kromě sena je zde také vozík, žebříky, nářadí, kola.

„Vidíte to, dělo se sem nevejde,“ říká Karel. A dodává: „Když to vytáhnu ven a dáte dělo dovnitř, všichni budou vědět, že něco není v pořádku a dělo snadno najdou.“
„My to přeskládáme a dělo se tu vejde.“ nechtějí to vzdát Němci.
A tak to zkouší. Několikrát věci vytahují ven a zase skládají dovnitř. Nedaří se to. Nakonec uznávají, že to nejde a i s dělem odcházejí. Karel si oddychne a vrací se zpátky do sklepa.

„Moc jsem se o tebe bála,“ říká Eva Karlovi a objímá ho.

 

3. května

Chvíle spánku a nad ránem přicházejí další vojáci. Tentokrát rumunští.

„Jsou tady Němci?“ ptají se špatnou němčinou.
„Byli tady včera a odešli. Chtěli dát dělo do naší stodoly,“ říká jim Karel Pecka.
„My víme. My je hledáme.“ říká Rumun.
„Odešli,“ snaží se mu vysvětlit Karel, ale jeho slova jsou marná.
Někdo vystřelil na kadibudku a klika padá k zemi.
„Přesvědčte se,“ dává souhlas s prohlídkou, i když ví, že by se konala i tak.

Nepřítomnost Němce v kadibudce zřejmě Rumuny trochu uklidnila a stodolu už prohlížejí bez střelby. Všechno vytáhnou, zbylé seno prošťourají. Dům prohlížejí od sklepa po půdu. Prohledávají postele, vytahují šaty ze skříní, hrnce i všechno ostatní. Že by hledali zbraně?

„Kam Němci odešli?“ ptá se rumunský voják
„Nevím, předpokládám že na opačnou stranu než z které přišli, tedy ven z vesnice,“ odpovídá Karel „Musel jste přece vidět, kam jdou. Vás to nezajímalo?“ zkouší Rumun
„Nezajímalo,“ říká popravdě Karel. „Byl jsem rád, že odcházejí. Kdybych chtěl přesně vědět, kam jdou, musel bych za nimi vyběhnout, na rozcestí odsud nevidím.“

Karel má pocit, že mu nevěří. Pomyslel na souseda, který oznámil, kde se Němci včera stavovali. Který to asi byl? Patrně všechno sledoval z bezpečí okna svého domu. On s nimi mluvit nemusel, na něho nemířili. A který z nich by ze zvědavosti běžel za prchající německou jednotkou? Všímá si, že se i Rumuni bojí a jejich nejistota se přenáší i na něj. Zase pociťuje svou zranitelnost mezi skupinou ozbrojených mužů.
„A nezmínili se třeba mezi řečí, kam mají namířeno?“ nevzdává to Rumun.
„Ne,“ odpovídá Karel.

Vojákům se to nelíbí, ale už se neptají. Ještě před odchodem si řeknou o hodinky a hodiny všeho druhu. Karel neodporuje, jde pro ně. Stejně je viděli, zapřít je nemůže.
„I ty ze stěny,“ upřesňuje Rumun.
Přináší hodiny, budík, stolní hodiny a odepíná si také náramkové hodinky. No jo, potřebují něčím měřit čas. I když... byli tady asi stejně dlouho jako Němci. Jestli to byl záměr, tak se jim to povedlo. Konečně odcházejí.

Karel stojí před domem a dívá se na kymácející větve rozkvetlého šeříku. Fouká vítr. Větve se kývají tam a zpět a nenalézají klidu.

„Pomůžeš mi to uklidit?“ slyší za sebou Evu
„Za chvíli. Víš, myslím na ty vojáky. Čekají, až to odpískají.“
„Máš pravdu. Hrají o čas. Alespoň ti, co tady byli.“ „Víš co nechápu? Proč se ti Němci tak dlouho zdržovali v té stodole. Museli vidět, že to nepůjde. Už mohli být o kus dál.“
„Byli vystrašení a vyčerpaní.“

Ještě než odejdou, zahledí se také Eva na rozkvetlé šeříky a řekne si, jak pěkně budou vypadat ve váze na stole. Půjde je natrhat. Ale až uklidí ten nepořádek.

 

Obyvatelé domku, u kterého se na konci války zastavily dvě skupiny vojáků.


33 názorů

To byli za bývalého režimu vojáci, kteří, z nejrůznějších důvodů, šli na klasickou vojnu na pět měsíců, a zbytek do těch celkových 24, pracovali v těžkém průmyslu, kde zrovna chyběli klasičtí zaměstnanci :) (já jsem si, díky revoluci v listopadu 1989, odpracoval pouze 15 měsíců, v únoru 1990 nás pustili ..domů :) )

((...)).


Jamardi
01. 06. 2021
Dát tip

Zeanddrichu E., to byl velice těžký zážitek.  Každá událost zůstane v paměti zúčastněných, v případě smrti i pozůstalých. Když někdo zemře, je to horší a je jedno, kdo to je.

"Pětimetr" to je jaká práce? 


Gora
31. 05. 2021
Dát tip

Dobře, respektuji...


Při přechodu fronty, v dubnu roku 1945, na jihu Moravy, ve vsi pod Pálavou, zahynulo v domě mého táty (za jeho přítomnosti, a za přítomnosti jeho rodičů a sestry) asi 4-5 ruských vojáků (pravděpodobně kozáků). Možná o tom také někdy napíši.. ((...)).

Jinak jsem přes Malenovice často projížděl, když jsem tam ..u vás, jako "pětimetr" , pracoval (v letech 1988 - 1990) v Barum Rudý říjen Otrokovice.. :). 


Jamardi
31. 05. 2021
Dát tip

Zeanddrichu, dík :)


Jamardi
31. 05. 2021
Dát tip

Omlouvám se, nechci s tím soutěžit. Je to moc osobní.


Jamardi
31. 05. 2021
Dát tip

Souhlasím.


Mohli bychom dílko nominovat do soutěže PM za květen?


Jamardi
24. 05. 2021
Dát tip

Kočkodane, díky :) 


Kočkodan
24. 05. 2021
Dát tip

 

I já jsem rád, že všechno dobře dopadlo. A ještě o chloupek víc, když vím, že se to týkalo tvých prarodičů.


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Goro, děkuju za výběr :)


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Evženie, oni se báli taky. Děkuju :)


Je to tak autentické, že jsem se o ně bála.


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Janino, děkuju :) Ono to bylo tak, že si nikdo nic zlého nepřál a to se odrazilo i na formě toho příběhu.


Janina6
22. 05. 2021
Dát tip Gora

Na rozdíl od Lucie je pro mě téma konce války a šeříků neoddělitelně propojeno... asi to bude věkem :-) Líbí se mi, jakým způsobem jsi připomněla hrůzu války - vlastně docela klidně a jemně. O to je tvůj text působivější.


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

dievča z lesa, díky :)


veru vystrašení a vyčerpaní ... dobre to dopadlo ... pekne a skutočne zobrazené


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Alegno, děkuju :)


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Okamžiku, ano, týká se to mého dědečka a babičky. Děkuju :)


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

bixley, naštěstí to dopadlo dobře :) Děkuju :)


bixley
22. 05. 2021
Dát tip Gora, Jamardi

Jamardi, pěkný příběh z konce války, napsaný velice citlivě. Pořád jsem se bála, co se stane. Ale naštěstí šlo jen o hodiny - ty skutečné i ty zbývající do konce války.  A šeřík byl němým svědkem... 


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Lucie, jsem ráda, že se ti to líbilo. :) Chtěla jsem o tom psát a ty šeříky mně to jen připomněly.


Gora
22. 05. 2021
Dát tip

Díky... ta věta je jasněji formulovaná...


Jamardi, musím se přiznat, že si nahodila, pro mě, velice nečekané téma k šeříkům. Ale pěkně si ho uchopila a i se mi líbila ta jednoduchost v napsání. Tady to bylo lepší než dlouhé popisování... Téma TD si tam hezky propojila a husí kůže u mě též byla! Dobrá práce a díky za foto :)


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Goro, děkuju. :)

Bombardování asi slyšeli a střely viděli. 


Gora
22. 05. 2021
Dát tip

Jarmilo, to se ti povedlo, styl je velmi úsporný, ale k příhodě se hodí... a téma také bezvadně - klasicky - vytěženo... chválím.

upřesnila bych - zda pozorují bombardování nebo střely, to JE mi tam nestačí...- Okýnkem je pozorují Eva a Karel Peckovi 


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Aru, díky. :)


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

Ivo, děkuju. :)


Jamardi
22. 05. 2021
Dát tip

annnie, stačilo to i tak!  Děkuju. :)


blacksabbath
22. 05. 2021
Dát tip Jamardi

Krásně napsané.....až do konce jsem měla husí kůži, ale.....dobře to dopadlo.....rodinná dobová fotka to dokresluje......*/*****************


annnie
22. 05. 2021
Dát tip

To je pěkně zachycený. Čekala jsem ve stodole ještě buď Rusy, nebo na konci vítězně přeživšího Žida, ale to jen v zájmu fabulace... Tip a.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru