Kocouří pomsta

KOCOUŘÍ POMSTA

Michal se snaží udobřit si mě po předešlé noci, kterou prochlastal s kamarády v hospodě.

„Raška měl padesátiny a jeho manželka je svině, jenom mu celý život umrdává, kde může, musel jsem tam s ním přece zůstat,“ vysvětluje.

Teď lomcuje rukojetí vysavače a luxuje kočičí chlupy v koutě obýváku. Kocour ho pozoruje z opěradla křesla a nervózně poškubává ocasem. Když zaslechne zvuk vysavače, mrskne sebou a odskočí, proběhne kolem a zmizí v chodbě. Vtom Michal zavrávorá a zaškobrtne o zamotaný kabel. Padá hlavou dopředu kolem otevřených dveří do kuchyně. Čelistí téměř křísne o kuchyňskou linku, ale v poslední chvíli se mu podaří pád přesměrovat a s těžkým žuchnutím dopadá nazad do porcelánové misky plné kočičího žrádla. Miska se rozlítne na kusy a střepy rozřezávají Michalovi obě půlky zadku. Slyším volání o pomoc a rychle mu omotávám rány osuškou a prostěradlem. Krev teče a prosakuje, takže musíme volat záchranku.

„Jak se vám to stalo?“ zapisuje si sestřička do protokolu.

Nakonec Michalovi na chirurgii sešili několik řezných ran, z nichž ta nejhorší je těsně vedle levého varlete.

„Měl jsem štěstí,“ raduje se pacient, omámený mesocainem.

Šití celkově počítá poctivých třicet stehů. Michal leží na břiše na posteli a namáhavě naklání plechovku s pivem k ústům.

„Přines mi brčko! Na břiše se nedá pít,“ skučí.

Kocour na opěradle křesla zaujímá pozici sfingy a dává najevo okázalý nezájem.

Zavři oči a stokrát polohlasem opakuj mantru. Kočky by kupovaly Whiskas, dvě plus jedna je zdarma.