Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Rodičům se neodpouští

23. 05. 2021
10
18
592

Psáno v měsíci máji 2021.

Všechny psychiatrické a jiné kapacity už nade mnou zakroutily hlavami a zlámaly své hole. Vím, že jsem nepoznal hořkost rozchodů, protože neznám sladkost lásky.

 

Často si říkám, že za všechno mohou druzí. Bůh je zticha, ani nemukne, jen občas zaslechnu jeho pomlky a řev.

 

Jsem už pán v Kristových letech a často mudruji nad tím, že absolutní moc znamená úplnou a naprostou zodpovědnost. Starý nezodpovědný fušer Bůh mi však nechá spadnout vlas z holé hlavy.

 

Chtěl jsem výt s vlky, ale jsem beránek. Moje slova zní lépe z cizích úst. Přesto se stále ještě potají převlékám do vlčího roucha jako Horst Kombajn, poslední rockový hrdina. Jenže Horst byl v mém věku už pár let po smrti.

 

Už vím, že kde chybí vzor, musí stačit vzdor, tak se do toho snažím bušit ze všech sil. Do pustého ticha pronáším třesoucím se hlasem, že rodičům se slabost neodpouští.


18 názorů

Děkuji, Evženie Brambůrková.


Zeledo, i tobě díky za čtení a za komentář.


Abakus, máš pravdu, děkuji za návštěvu.


Evženie Brambůrková
25. 05. 2021
Dát tip Zajíc Březňák

Nesnažit se o pochopení, ale zahrnout je spoustou lásky, kterou oni nedali.


zeleda
25. 05. 2021
Dát tip

Napsal jsi to hezky, Filipe, ale na podobné bilanční úvahy máš ještě alespoň 40 let času. 


Abakus
25. 05. 2021
Dát tip Zajíc Březňák

odpustiť - neodpustiť - ale najmä je dôležité nerobiť tie isté chyby, ako robili naši rodičia.  A to vôbec nie je jednoduché.


Děkuji všem za vyjádření.


Luzz
24. 05. 2021
Dát tip

no ona je otázka, jestli ti rodiče o odpuštění vůbec stojí... a jestli by prozaickej subjekt náhodou neměl spíš odpustit sám sobě.


Kočkodan
24. 05. 2021
Dát tip

 

Zaujalo mě dílko i komentáře.


Štírka
24. 05. 2021
Dát tip

Všichni jsme jenom lidi. A někdy je chyba v tom, že si rodiče hrají na Bohy, nebo že je v nich mi sami chceme vidět. A oni pak nesplňuje kritéria. A my musíme prozřít. Ale ztrácet ideály pokud byly není lehké. A najít je pokud nebyly je ale ještě těžší. Jako mini úvaha se mi to líbí


Tej
24. 05. 2021
Dát tip

Přidávám se už k výše napsanému. Své rodiče jsem nejvíce pochopila až ve chvíli, kdy jsem se sama stala rodičem. A musela jsem jim pak také mnohé odpustit a odpustila ráda. Přijde úleva a smíření...


Janina6
24. 05. 2021
Dát tip Benetka

Rodičům se dá odpustit, až na nich člověk přestane být závislý... Paradoxně v té době většinou zjistí, že oni začínají být závislí na něm... je to poněkud k vzteku... :-) a k pochopení, časem.

Nejvíc jsem rodičům odpustila, když jsem si roli rodiče vyzkoušela sama na sobě. Pochopila jsem, že můžeme dělat, co umíme nejlepšího, a i tak je to většinou špatně. Doufám, že i můj syn mi jednou takhle odpustí.


annnie
24. 05. 2021
Dát tip Benetka

Všichni máme dost k odpouštění mámě, tátovi, sobě... Hodně pomůže nahlédnout i je jako oběti - jejich rodičů, doby, režimu... Najdeš-li s nimi soucit a slitování, vezeš se po úlevný skluzavce odpuštění, ani nevíš jak. Koneckonců, všichni žijeme nejlíp, jak umíme. A jakmile se nám podaří oprostit od starých křivd a bolestí, jsme volní pro lásku... Je to (nejen) moje zkušenost. Držím ti palce a dávám tip. A prosím za Boha, kterej je v tom nevinně: na toho to neházej. Má to s náma už tak dost těžký :)

Měj se líp a líp, až to najednou bude dobře... Pá a.

Jo a Benetko: dobrej plán!


kde chybí vzor...nastupuje vzdor!!!!!.....alespoň u mě


Dales
23. 05. 2021
Dát tip

Potomkům se rovněž slabost neodpouští.

Rodiče jednorázově vyvinit, ale zároveň se jim vzdálit z dostřelu a tam setrvat tak dlouho, dokud nebude nastolen vztah rovný s rovným. (Pokud jsem tedy správně pochopil situaci.)


Abakus
23. 05. 2021
Dát tip

Obávam sa, že som celkom spokojná s  tým materiálom, čo som si pri narodení vybrala.


Benetka
23. 05. 2021
Dát tip annnie

No ty bláho! Až doteď jsem si myslel že svým rodičům nikdy neodpustím! Ale po přečtení Tvého dílka to jdu přehodnotit...

(Ještě si to nechám projít hlavou)


Kamamura
23. 05. 2021
Dát tip

Třicet tři let! Takový krásný věk. Mít třecet tři let... jdu někam klátit ženské! ;-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru