Dostaveníčko pro snoby

První karta Velké Arkány je Blázen. V negativním významu značí zbrklé chování a nezralost. Osoba pod vlivem této karty je nevychovaná, dětinská a často jedná nerozvážně. Hrozí podceňování situace a nespolehlivost ve vztazích. Životní perspektiva pod vlivem karty slábne a nový řád a struktura se opožďují.

Vyšla jsem si po dlouhém čase konečně sama ven. Ve tři hodiny odpoledne svítilo do kavárny prudké letní slunce a klimatizace jela naplno. Vymohla jsem si místo v šeru vnitřní místnosti s otevřeným oknem do dvora. Těšila jsem se. Akademický pracovník, na webu seznam získaných grantů na vědecký výzkum a dlouhý soupis odborných publikací. Adresa institutu ve starobylém centru města, telefon a číslo kanceláře 105. Ano, před dvaceti lety to byl chytrý kluk, vzpomínám si na něj, vypadal trochu jako Sandokan a trochu jako Frank Zappa. Pan doktor se přiřítil se zpožděním a hned u dveří začal hlasitě recitovat vulgární básničku, kterou prý složil se svým spolužákem na základce.

„Variace na mrdání se jmenovala."

„Co to má znamenat?“ nevěřím vlastním uším.

„Jednou jsem si v hotelu schoval viagru pod prostěradlo, ale pokojská převlíkala postel a omylem ji pak s prádlem vyhodila. Stejně se nakonec ukázalo, že viagru vůbec nepotřebuju,“ chlubil se vítězně.

Asi po čtvrtém pivu mi začal odhrnovat sukni na kolenou.

„Proč sis vzala červenou sukni, ty nevíš, co symbolizuje červená barva? A proč mi schválně ukazuješ nohy?“

„Tak já si příště vezmu bleděmodrou, ať symbolizuju panenku Marii a třeba všechny svaté. Hele, a nechceš přestat chlastat? A nechceš mi raději říct něco o tom, co píšeš?“

„Píšu o gotické deskové malbě. Taky mám na Křivoklátsku takový malý srub, je tam jen jedna postel, ale není tam koupelna a záchod. Pojedeš tam se mnou?“

Přibližně po šestém pivu mi začal tahat tričko u krku.

„Co blbneš, co si to dovoluješ?“

„Já jsem se chtěl jenom podívat na prsa.“

Ztiším hlas a zasyčím mu do tváře: „Omluv se.“

„Cože?“

„Řekni promiň.“

Chvíli zíral. „Tak promiň.“

„Dobře, už o tom nebudeme mluvit.“

Pan doktor se odsunul i se židlí z dosahu a chvíli mě tiše pozoroval.

„Tohle bylo dobrý. Jsi fakt drsná,“ prohlížel si mě obdivně.

Podívala jsem se mu zblízka do očí. Ó, ten nebetyčný kretén! Ten chudáček! Snad ještě netušil, že pokud tohle byl nějaký druh schůzky, tak se nezadržitelně přiblížil ke svému konci.