Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

dotřetice 2 poznámky k možnosti žánru vintage
datum / id28.05.2021 / 520931Vytisknout |
autorduckrabbit
kategorieOstatní nezařaditelnéDalší dílo autora
zobrazeno34x
počet tipů2
v oblíbených0x
dotřetice 2 poznámky k možnosti žánru vintage

5. PODMÍNKA KONSTITUUJÍCÍ PŘÍPADNÝ FILMOVÝ ŽÁNR VINTAGE.

 

Obdobně jak se nacházívá v některých amerických esejích o tomtéž tématu, v navazující souvislosti budu onu předešle zmíněnou dějinnost mínit i slovem nostalgie, stanovujícím jistý stav jisté varianty, jejímž prostřednictvím se ozřejmují, a to nekauzálně, minulé paměti.

 

Byť ona nostalgie, jak o ní máme všední povědomí, má napohled málo společného s čímsi jako bezprostředně určujícím časem, minulým i jsoucím. Jakož i s usilovně chtěným vybavováním si minulosti v jejím obvykle řádně příčinném řádu, popřípadě dokonce i se snahou o násilnické evokování či prožívání jindy posloupného pořádku dějinnosti.

Třebaže všechno v předchozích větách vyjmenované s takovýmto druhem nostalgického rozpomínání jakoby rozostřeně souvisí.

 

Stejně jako i uvědomování si spojitosti přítomnosti s případnými souvisejícími z dosavadního zapomnění nenuceně vyvstávajícími nebo z něj vzlínajícími nebo se navracejícími zážitky – jak se přihodilo Marcelu Proustovi s pouhým nechtěným cinknutím stříbrné lžičky o okraj šálku naplněného čajem.

Obrazně řečeno až po okraj plného časem; snad oním v dávném smyslu chronós.

Když při míchání tento pouhý závan bezděčného zvuku způsobený jen pouhou nepozorností mu s dotyčným náhlým zvukovým vjemem ihned zcela nenadále vybavil chuť i vůni do dávného čaje v dávném dětství s oblibou máčívané sušenky nazývané dodnes madlenka.

 

Pozorujeme-li je kvůli identifikaci konstrukce výjevu nazývávaného slovem vintage, pak taková jako ono zmíněné víceméně samovolná ozřejmování se minulé paměti se navenek neprojevují coby pozorovatelné důsledky těžkopádnosti záměrného chtění, důrazu, aniž ani jako projevy přesně příčinných souvislostí.

Všechno nadcházející v takovýchto chvílích podobných zjevování jenom ze zcela nečekaných míst i chvil pouze mimoděčně vyvstává.

Vnímaná současnost jakoby byla v podobných stavech překvapení jenom plochou zadní stěny dosavadního jeviště příležitostně použité k projekci evokování snění onoho čehosi zapomenutě zažitého.

 

Nostalgie nikoli tedy jako vzývání, toužení, plačtivost, nytí, ukájení se v prostředí setrvale chronického emočního deficitu, nýbrž jenom pouze poddajnost vůči ničím nezaručenému oslovování vybavováním si.

Nostalgie jako náhle z minulosti jsoucí, popřípadě vyvstavší, evokování i vnímání zázraku skutečnosti jako věcné vůně čehosi ještě před chvilkou zcela nečekaně nepředpokládatelného.

 

 

6. PODMÍNKA KONSTITUUJÍCÍ PŘÍPADNÝ FILMOVÝ ŽÁNR VINTAGE.

 

Obecně nostalgie oním čímsi jako atmosférou plačtivosti mívává až nezvladatelně blízko ke kýči.

O to více by spěla k takovému krachu, pokud by se vintage sama začala prožívat takovýmto způsobem toužení po již nepřístupném, potažmo neobnovitelném.

Pouze cosi připomíná v jasnozřivém pocitu bylosti.

 

Výsledky předchozích dohadů i introspekcí nevybaven, neobeznámen, a tedy nezkušen, zaslechne-li kterýkoli zdejší tuzemec slovo vintage, znějící ve výslovnosti jako vintáž, navíc odchován jen četbou jeho internetových definic, slovu jako možnému rozsahu jeho hypotetických významů nerozumí a víceméně oprávně takový zvuk proto považuje za nepatřičnost, popřípadě dílčí informační šum.

Dokonce za jakýsi druh útoku na oprávněnost nebo významnost sebe sama jakožto jednotlivce.

Kdyby se dělo třeba při semestrální zkoušce z předmětu dramatické žánry, žádný ze zdejších takový dotaz zadávajících vysokoškolských docentů by doposud o tématu vintage jako případného filmového žánru nevěděl o nic více nebo podrobněji nežli jím testovaní studenti.

 

Zbylým, o značný handicap znalejším, by se možná připomenula nějaká souvislost vintage s minulostí jako svého druhu kostýmnosti, popřípadě jistý styl oblečení asociující retro návrat do kteréhosi z nedávno minulých módních časů.

 

Tedy jakýsi způsob navazujícího zpodobení, jenž ovšem uvádí jen pouze vnějšnost, pohledovost, a nikoli podstatu či podstatnost, na níž je ono vintage jako řádné chápání onoho slova, jevu nebo dokonce artefaktu založeno.

Nejedná se o zobrazení situací historizujících příležitostí, ať již dosažených rekonstrukcí byvších reálně proběhlých – nebo pro zdání autenticity dojmu onoho takového historicismu vymyšlených, jakkoli zkomponovaných nebo zinscenovaných.

V tomto smyslu vintage nesouvisí s nápodobností jakkoli doložitelnou obsahy stránek školních učebnic dějepisu, nebo televizních dokumentárních filmů, nově pořízených archiválií, popřípadě mícháním faktů pocházejících z rozličných historických období nebo epoch, byť by se takové děje nakrásně odehrávaly třeba na neskutečných planetách kterýmsi scenáristou vymyšleného vesmíru.

Vintage nevzniká.

Vintage vyvstává.

 

Zlatý biskupský kočár je v ní možný, souboje replikami historických mečů rovněž, Japonci třeba, rybářské závody, stejně jako pojízdné atrapy novodobých tanků.

Vše co tvoří náš zkušenostní svět – každá taková jednotlivost v ní může být obsažena.

S důrazem ovšem na onu neuchopitelnost, již opodál stváří dohromady ono samo slovo zkušenost.

Neboť v případě žánru vintage se nepohybujeme v bezprostředně autentickém předmětném světě.

Věcné jednotlivosti jsou zde jenom doplňky potřebné k případnému jeho filmovému zobrazení.

Když již dávno obecně platí, že přece dekorace, kulisy, i v nich se třeba pohybující protagonisté nejsou tím, není jimi takto dáno, co ve výsledku jen pouze nemnozí svedou prožívat, pojímat i chápat coby film.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor