Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl devátý

28. 05. 2021

822

Autor

Já Lucie píšu...

Předchozí díly o dobrozdružství, které skřítek Ťapšlap prožíval, jsou v klubu Písmáckých Hyzdilů.

Elfínce ale vůbec nevadilo, že má na sobě prosvítající vousošaty, ba právě naopak… Pořád se po Ťapšlapovi tak zvláštně plazila až mu to bylo hodně nepříjemné. „Co to pořád dělá?” říkal si a ustavičně se přitom díval na Kozíbrádka, který mu ale samozřejmě také nic nepověděl, jelikož byl ještě více na mol jako ona. „No nic, někam s nimi odletím a uvidíme, jak to s nimi bude vypadat, až se vzbudí.” rozmyslel se. Vzal to tedy zhurta. Do jedné ruky si hodil polonahou Elfínku, druhou přidržoval Kozíbrádka a pusou, což byl dost legrační pohled, odvazoval vousokotvu, „Hlavně opatrně!” poroučel si. „Ti dva nemají ani ponětí pomalu kde jsou, natož co se s nimi právě děje, takže je to úplně jedno.” uklidňoval sám sebe. Jak je nesl všiml si jedné důležité věci: „Ta je krásná až oči přecházejí… A tak nádherně omamná, až se mi z ní točí hlava.” lichotil jí jen tak pro sebe Ťapšlap. Pomalu otevíral dvířka vousobalónu a položil je oba na “podlahu”, která byla dost těsná, takže je tam vměstnal tak akorát, aby se tam vešel pak i on sám. Obezřetně vše zkontroloval a pomalu se snažil vzlétnout.

Letěli nad lesy, plameny i lysohlávky už ustávaly a Ťapšlap si konečně mohl trošku oddechnout. Přece jenom za poslední dobu musel být hodně aktivní. Tak se opřel a jen pozoroval okolí… Ale to by nebyl den, kdyby se nelekl, a musím vám říct, že teď vážně dost! Uslyšel: „Chrrr!” Ano, bylo to chrápání. Ale koho? Bohužel Elfínky. „Taková něžná, sice sjetá, a dokáže vydat takový zvuk?!” polemizoval Ťapšlap a nevěřil vlastním uším. „Vůbec jsem netušil, že i skřítci můžou chrápat…” Opět se ten zvuk ozval a teď už od obou, jelikož vytuhli. A tak se Ťapšlap mohl kochat dále, ale teď ne přírodou, ale… ustavičně měl oči jen pro Elfínku, i když chrápající. Díval se jaké měla krásné dlouhé vlásky, jak se jí vousošaty stáčely od ramen, boků až po kolena. Cítíl se tak blaženě, prostě jako v nebi. Je jasné, že Kozíbrádek ho naprosto nezajímal. „Ach, ona je jako květinka posetá ranní rosou.” komplimentoval. Toto byl asi ten nejhezčí, kteří kdy dokázal říci. „Jen kdyby nebrala ty houbičky, ale to já ji hravě odnaučím!” nevzdával se.

Asi vám to Ťapšlap ještě neřekl, protože nebyla vhodná příležitost, ale přesně v takovou chvíli se mu zvedne jeho čepička. Kdyby vám to náhodou nedocházelo, tak přesně v TU chvíli. Ale i když je všeználek výprav a záhad, tak ještě nezjistil, proč se mu to děje! Dívá se na bambuli, která je právě tím nejvyšším bodem jeho postavy, a říká si, čím to asi je… Sám to neví, ale myslím, že my ano!

Musím podoktnout, že Ťapšlap se na ni pořád ještě dívá, ano pořád! Také mě to překvapuje, ale mu to vůbec nepřekáží. A tak se díval a slunce se zbarvilo pomalu do červánků… Za chvilku usínal a měl se, jako nikdy předtím.

„Žuch, buch, prásk, šust!” uslyšeli všichni. „Aaa, co se to děje?” ptala se rozespalá Elfínka, když se vousobalón řítil z nebes dolů. Pořádně se protáhla a široce si zívla. „Nevím, asi jsem usnul! Ach neee!” křičel Ťapšlap. Všechno bylo ale marné, protože už byli dole, přímo na poli. „Ježíš, co to je? Pomoc!!!” ječela Elfínka.

„To je strašák, buď v klidu.” uklidnil jí její ctitel.

„To není strašák, ty pako!”

„To jeee… jednorožec přece! Wow!” řekli všichni sborově. Měli ho přímo před sebou. Byl celý bílý, ani kousek bláta na srsti neměl. Křídla velké a mohutné, hříva duhově zbarvená. Oči z něho nespustili a jen nevěřícně mrkali.

„Zdravím švarní potulníci! Mankote! Ta slečna skřítku podobná má na sobě jen nějaký úplet podobný vousům…? Ať si ihned něco obleče! ” lekl se a protočil panenkami. Raději se ale otočil a zhluboka dýchal. Také mu došlo, že se asi nemá do čeho obléknout. Pak se otočil zpátky a pronesl klidným hlasem: „Už jsem se uklidnil a teď nastává chvíle představení. Já jsem jednorožec Ihahá. Odkud přicházíte?” pozdravil je.

„Já jsem Ťapšlap, tady je sličná Elfínka a pavouček Kozíbrádek, moc nás těší! Kdyžtak jich si tolik nevšímej, jsou malinko zmatení, ale tak…” upozorňoval ho a přitom se rozplýval při pohledu na ni.

„Dobrá, dobrá. Jak vidím, asi jste přistáli někde, kde jste nechtěli, že ano?”

„Máš úplnou pravdou… Za všechno může Ťapšlap a jeho perfektní nápady! Kdyby neusnul, nemuseli bychom trčet teď na poli!” vložila se do toho Elfínka.

„No dovol! Tak já vás zachráním před ohněm, jste oba úplně mimo a ještě je to všechno na mně? Tak se ti hluboce omlouvám, že jsem si zdříml! Máš jediné štěstí, že...” naštval se a ani to nedořekl.

„Milý skřítkové, nehádejte se mi tu a radši mi povězte, kam budete chtít svézt? Dokážu doletět i k samotným andělům.” navodil velice dobrou otázku Ihahá, aby rozvolnil atmosféru.

„To je jedno… Možná někde k vodě, kde se budeme moct umýt a napít. Strašně mě totiž bolí hlava a brada.” odpověděl Kozíbrádek.

„Nasedněte, přátelé! Jsem vám k službám.”

Všichni mu honem vyskočili na záda, samozřejmě si Ťapšlap sedl za Elfínku, aby ji mohl hlídat a vyletěli. Opět se mu zvedla bambulka na čepici.

Kam ale letí? To ví jen sám Ihahá...

43 názorů

Já Lucie píšu...

14. 06. 2021

Československá literární komunita

ŤAPŠLAP JDE DO SVĚTA... díl devátý

Autor

43 názorů

Sdílení