Brand-new beginning

Sedím v metru po ránu zabalená v kabátě a s šálou přes hlavu. Přes uličku si přisedá bělovlasý senior s rouškou přes ústa. 

„Nádherná,“ zaslechnu.

Vidím jeho světlé oči a slyším tlumený hlas.

„Nádherná, nádherná,“ opakuje ještě několikrát.

„U mě byste si žila jako princezna,“ pokračuje. „Dal bych Vám úplně všechno.“

„Copak ty asi máš,“ pomyslím si.

Ale neodpovídám, dívám se stranou, jsem příliš pohodlná, abych se urazila a přesedla na druhý konec vagónu.

„Vás bych nosil doma v náručí, takovou krásnou dámu. Klečel bych Vám u kolenou.“

„To byste asi neunesl,“ musím se usmát té představě.

„Kdy se uvidíme? Dáte mi telefonní číslo?“

„Raději ne.“

Chystá se vystupovat, ale nepřestává dorážet.

„Tak jdete nebo nejdete?!“ ptá se nakonec trochu podrážděně a vystoupí.

„Nejdu.“

Takto se mi vyplňují tarotové věštby, že na konci měsíce uzavírám dlouho se táhnoucí cyklus a do života mi jistojistně přichází někdo nový.

„Brand-new beginning, right?“ zasmál by se Gregor.

Gregor je můj kladný hrdina. Umí vyvolat dobrou náladu, když to člověk nejmíň čeká. Utírá nádobí a začne přitom tančit s utěrkou a zpívat. Paroduje zpěváka a jeho árii, nadšeně recituje libreto, které si vymýšlí. Odhodí boty a tančí po kuchyni po špičkách jako baletka. Benjamin se přidává, lehne si na podlahu a zvedá nohy co nejvýš. Šoupe se na zádech po linoleu, piští a předvádí zpěv druhého hlasu.

„Uá! Uááááá!“

„Přijď, ověnčím ti čelo růžemi,“ přidávám se a Gregor si strčí utěrku mezi zuby.

Nakonec na jevišti začíná šarvátka a pěvec padá k zemi zasažen šípem. Benjamin chvíli neví, na čem je, zvážní, čelo se mu zkrabatí a začne do nehybného otce nervózně šťouchat. Pak pochopí, že hra pokračuje, válí se a směje na plné kolo.