Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Když už nemůžeš dál, soustřeď se jen na nejbližší budoucnost
datum / id29.05.2021 / 520956Vytisknout |
autorDavid__S
kategorieÚvahyDalší dílo autora
sbírkaSvět podle Davida,
zobrazeno119x
počet tipů7
v oblíbených0x
Když už nemůžeš dál, soustřeď se jen na nejbližší budoucnost

Před několika lety jsem, jako mnoho jiných, narazil na YouTube na Jordana Petersona, kanadského psychiatra a filozofa. V lecčem je na mě příliš konzervativní a zpátečnický, za což je také napadán, ale v řadě věcí mě jeho pohled na život zaujal. V jednom videu radil, aby se člověk v kritické situaci, kdy už neví kudy kam, aby se soustředil jen na příští chvíle.

Když jsem tato Petersonova slova poslouchal, bylo to pro mě něco velmi cizího. Jako silně organizovaný člověk, co si vše zapisuje, plánuje, co všechno dělá s jasnou představou, kam tím směřuju, jsem si to neuměl ani pořádně představit. Jako žít dnes, aniž bych věděl, co bude zítra a dál?

Jenže netrvalo dlouho a já jsem se do podobné situace dostal. Můj zdravotní stav byl najednou takový, že jsem skutečně nevěděl, co bude pozítří, co bude za měsíc. Přemýšlet o tom v danou chvíli bylo dokonce k ničemu. Žádná má úvaha o vzdálené budoucnosti mi nemohla pomoci řešit aktuální situaci. Budu ještě chodit? Jak se budu živit? Kde budu bydlet? Co všechno to, co jsem dělal, a co budu dělat dál?

Jak to udělám za měsíc? Co za rok?

Kdo budu?

Řešení nebylo v mých silách. Plánování čehokoliv nedávalo smysl.

Nejlepším krokem bylo soustředit se na to, co musím udělat teď. Přežít a dělat, co musím dělat. Život se skutečně scvrknul na jednotlivé dny.

Pokud se vám hroutí život, pokud se děje něco tak závažného, že to nezvládáte duševně zpracovat, hroutí se vaše předchozí plány a možná si ani nedokážete představit budoucnost, je možným řešením se myšlenek na vzdálenější budoucnost vzdát. Neřešit, co bude za rok, za měsíc, možná ani zítra.

Řešit jen to, co musíte udělat teď. Vaše první kroky. Tak třeba dopravit se domů. Nebo někomu zavolat. Najíst se. Napít se. Jít si lehnout. Pokud máte povinnosti, plnit povinnosti.

Přežít každý den. Minimalizovat škody. Spánek, jídlo, nejnutnější práce. Kdybych přemýšlel a řešil, co bude za rok, pouze by to stupňovalo můj stres.

A věřit tomu, co se říká – jakkoliv je špatně, ono to jednou skončí. Není to navždy.

Jde to snáze, když nemáte obavy o nikoho dalšího, kromě sebe. A když se staráte jen o sebe, je překvapivě snadné si zvyknout na myšlenku smrti a přestat brát život „smrtelně vážně“. O tom ale jindy.

Řešit jen svou nejbližší budoucnost pro mě bylo něco nového. Jsem člověk obklopený excelovskými tabulkami a seznamy. Občas se spolupracovníky vtipkujeme, že máme „seznamy seznamů“.

Předtím jsem měl naplánovanou každou hodinu každého dne. Rozpočet na měsíce dopředu. Tréninkový plán. Investiční plán. A najednou nevím, zda budu za pár dní schopen vůbec se o sebe postarat.

Ovšem jde to. Vaše vědomí už pak není založeno na očekávání budoucnosti, zasazení přítomnosti někam na dráze vašeho života. Vy už si nekontrolujete, zda se všechno děje, jak by mělo. Zda je všechno v pořádku a splněné. Život se dostane do stavu neustálého nepořádku a prioritou není, ho získat zpět pod kontrolu, ale přežít den a udržovat si dostatek štěstí v přítomném okamžiku.

Vědomí se naučí, že úvahy nad vzdálenější budoucností nemá provozovat. Jsou škodlivé. Hledáte si radosti v kratším časovém horizontu – těšíte se, že si za chvíli lehnete. Že se najíte. Že se budete na něco dívat. Že si zapálíte svíčku. Myšlenkový horizont se z měsíců a let zkrátí na hodiny a dny.

A v tom myšlenkovém horizontu, omezeném na dny, bez úvah a velkého trápení z budoucnosti, se kupodivu, stále dá žít. Bolest a utrpení z toho, co bude za měsíc a za rok, se dá potlačit, když tuto budoucnost přestanete řešit. Žijete v rámci hodin a dnů. Čert ať vezme příští měsíc. V nejhorším případě umřu, což se stane stejně, buďto dříve, nebo později.

Jedinou skutečnou hodnotou je přítomný okamžik a mé vlastní vědomí, v tom jsem zakotven a to mi nikdo nesebere. Očekávat budoucnost je jen taková hra, kterou se lidé motivují k činnosti, mohu se ale dnes mít dobře i bez budoucnosti.

To jsou myšlenky, k jakým za normálních okolností člověk asi přichází během stárnutí. Přichází věk, kdy už nemůžete plánovat, co budete dělat za 30, za 20, nebo za 10 let. Postupně si zvykáte na stále kratší horizont budoucnosti, na stále omezenější možnosti, a zdravá mysl s tím dokáže žít a vyhledává si radosti a hodnoty ve svém zbývajícím horizontu. To je takové to, když vám hodně starý člověk řekne, že by ještě v létě chtěl jít na ryby. Anebo když mu radost přinášejí už jen jeho potomci.

V nemocnici jsem chvilku byl na pokoji s pánem, který měl potřetí rakovinu, k tomu cukrovku a revma. On se těšil na to, že bude propuštěn domů, a že má před sebou ještě nějaké příjemné dny. Volal si s manželkou a plánovali, co budou vařit. Já nevím, zda dnes je ještě naživu, ale tehdy to byl šťastnější člověk než já.

Nepočítat s budoucností a soustředit se jen na teď, za chvíli a zítra, to pro nestarého člověka zní hrozně. Ovšem k mému údivu se tak dá žít. I měsíce a asi roky.

A i v tom čase, kdy jsem se měl nejhůř, jsem dokázal mít ohromnou radost a potěšení, když se v té „temnotě“ objevilo světlo nějakého rozveselení. O tom příště.

 




Názory čtenářů (Skrýt smazané)

30.05.2021 12:38:421 tipů dát kritice tipHelen Zaurak

Poprvé jsem se s termínem žít v přítomném okamžiku setkala u velmi mladého člověka, zpěváka Mikolase Josefa v pořadu s Janem Krausem. Velmi mě překvapilo, jak tehdy mluvil... ano, žít v přítomném okamžiku, to je, co mnoha lidem možná chybí, uvědomovat si svoji existenci právě teď, v daném místě a čase, a také pociťovat radost z možností, které máme před sebou vlastně již vzápětí! Vždyť, kdo mi může zabránit vzít si knihu a číst si, nebo učit se jazyk, programování, plnit si své sny (reálné) právě teď, pomalu, postupně, pro samotné poznávání. Či otevřít okno a poslouchat cvrlikot ptáků nebo ševelení větru... usmát se, prohodit vlídné slovo... no není to krásné? Vždyť svět a vše živé v něm je bohatstvím každého člověka :-))

Děkuji za článek, přeji pohodu, zdravou mysl a štěstí.

30.05.2021 11:55:082 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Naši dávní předkové tak žili asi běžně. Zajímala je jen úroda, museli se postarat o dobytek, to vše směřovalo k tomu, aby měli co jíst. Žili pro základní potřeby, k tomu potřebovali taky někoho blízkého. Dnes nemusíme nic pěstovat ani dojit krávy, tak plánujeme, většinou samé podružnosti... Není na škodu neplánovat, pokud ovšem nejsme zahrnuti do všeobecného plánování v práci.

30.05.2021 02:03:34dát kritice tipNorsko 1

Pěkně jsi popsal ty neveselé stavy, jež nás všechny čekají. Někdy až doženou

30.05.2021 00:44:59dát kritice tipSafián

Rada je to dobrá. A také prastará. Ale dnes musí přijít nejaký - son, kterému to přičteme jako úžasný objev. 

29.05.2021 15:10:07dát kritice tipDanny

Řekl bych, že je to dobrá rada. Tip.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor