Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nový překladač zvládá i verše! aneb OZYMANDIAS jednou ode mě a jednou od DEEPL

30. 05. 2021
6
33
1452
Autor
Induan

Když jsem se dnes odpoledne pustil do tohoto překladu (a chtěl trumfnout Vrchlického a další překladatele jeho vyšší přesností a lepším vystižením atmosféry), ještě jsem netušil, že o pár hodin později budu nevěřícně koukat na téměř dokonalý počítačový překlad ze služby DEEPL.COM zdarma dostupné na internetu. A to zrovna v den, kdy jsem se rozhodl začít překládat jiné autory... Ano - je to tady - existuje nová neurální síť, která umí téměř dokonale překládat mezi 26 jazyky včetně češtiny! Takže písmáci, vrhněte se na to! Všichni se teď můžete svými díly pochlubit celému světu! A to včetně básní, jak vidno! (můžete je samozřejmě ještě trochu učesat, není to dokonalé, ale i bez toho bude výsledek evidentně dost působivý) . Tak co na to říkáte vy?

Percy Bysshe Shelley

Ozymandias

(překlad Jaroslav Induan)

 

Já potkal poutníka z antických končin, jenž vyprávěl mi:

"Dvě obrovské nohy z kamene a jinak skoro nic - stojí tam v poušti..."

"Jen poblíž v písku napůl pohřbená mračící se tvář roztříštěná leží

a její rty jako by se zkřivily v posměšném chladném pokynu..."

"Ten sochař tedy uměl zachytit vášně!

A ony přežily, vtisknuté v té neživé věci..."

"Ta ruka, která se jim vysmála! A to srdce, které jí dávalo sílu!"

"A tam na podstavci, tato slova stojí:"

"Mé jméno je Ozymandias, králů král!

Pohleďte na mé dílo, vy jiní mocní, a zoufejte si!"

Nic dalšího však nezbylo.

Okolo jen sutiny té kolosální ruiny,

nezměrné a holé...

Jen pusté písečné pláně se táhnou v dál...

 

překlad DEEPL.COM:

Potkal jsem poutníka ze starověké země, který řekl:

"Dvě obrovské kamenné nohy bez trupu stojí v poušti...

Poblíž nich, na písku, napůl zapadlá leží roztříštěná tvář,

jejíž zachmuřený a svraštělý ret a úšklebek chladně velí.

Řekni, že jeho sochař dobře ty vášně četl,

jež ještě přežívají, vtisknuté do těchto neživých věcí.

Ruka, která se jim vysmívala!

A srdce, které ji živilo!

A na podstavci se objevují tato slova:

"Jmenuji se Ozymandias, král králů!

Pohleďte na mé skutky, vy mocní, a zoufejte si!"

Nic jiného nezbývá.

Kolem rozpadu toho kolosálního vraku, bezbřehého a holého...

Osamělé a rovné písky se táhnou do dálky.

 

překlad Google translator:

Potkal jsem cestujícího ze starožitné země, který řekl:

"V poušti stojí dvě obrovské a bezkřídlé nohy z kamene ..."

V jejich blízkosti, na písku, napůl potopila roztříštěná tvář, jejíž zamračený a zvrásněný ret a úšklebek chladného povelu.

Řekněte, že jeho sochař dobře četl tyto vášně, které přesto přežily, duply na tyto neživé věci.

Ruka, která se jim vysmívala! A srdce, které se živilo!

A na podstavci se objevují tato slova:

„Jmenuji se Ozymandias, král králů! Podívej se na mé skutky, mocní a zoufalství!“

Nic kromě toho nezůstává. Kolem úpadku toho kolosálního vraku, neomezeného a holého ...

Osamělý a vodorovný písek se táhne daleko.

 

anglický originál:

I met a traveller from an antique land, who said:

“Two vast and trunkless legs of stone stand in the desert...

Near them, on the sand, half sunk a shattered visage lies, whose frown and wrinkled lip and sneer of cold command.

Tell that its sculptor well those passions read, which yet survive, stamped on these lifeless things.

The hand that mocked them! And the heart that fed!

And on the pedestal, these words appear:

"My name is Ozymandias, king of kings! Look on my works, ye mighty, and despair!"

Nothing beside remains. Round the decay of that colossal wreck, boundless and bare...

The lone and level sands stretch far away.

 

(* Osymandias = princ slunce - faraon Ramess II.

V literatuře 19. a počátku 20. století se jméno Ozymandias často vyskytuje,

Jde o zkomoleninu z: "User-maat-re Setep-en-re nebo Usermaatre-Setepenre.")


33 názorů

Aru
07. 06. 2021
Dát tip Induan

musím uznat, že ten překladač je lepší, než ten od googlu, věty vypadají víc normálně a i slovosled je učesanější


Induan
06. 06. 2021
Dát tip Helen Zaurak

A i pokud je DNA příliš složitá a existuje tedy stvořitel, bez nějž by nebyl vznik tak složitého systému možný, díky naší schopnosti stavět počítače si už umíme představit, jak tedy mohlo vzniknout něco, co myslí a tvoří - stačí vědět, že existují jednoduché samomodifikující se programy, ze kterých mohou vzniknout ty složitější - stačí, když výchozí podmínky jsou příznivé (V počítači je vytváříme my - nadefinujeme základní primitivní instrukce a prostředí, ve kterém můžou fungovat a tvořit složitější celky - nesrovnatelně složitější - ve vesmíru jsou to částice a přírodní zákony, které dovolují, aby z nich náhodně vznikaly molekuly a možná i funkční celky pododobné jednoduchým proteinům a z nich pak složitější a složitější). Ano - stvořitel si mohl složitý život sám sestavit tak, jako my programujeme počítače, i když on sám byl složitý systém složený z jednoduchých základních prvků (počítači stačí jedničky a nuly - ve vesmíru možná částice a ty správné vektory jejich pohybu - zbytek už udělá nekonečný čas a prostor k dispozici, kde alespoň na jednom místě vznikne něco složitějšího - základní samomodifikující se program - ŽIVOT)


Induan
06. 06. 2021
Dát tip

S tím vědomím je to jako ve Stopařově průvodci po galaxii - i kdybychom znali odpověď (tedy jak stroj s vědomím sestrojit), pořád neznáme správnou otázku - tedy něco jako "Jak je to možné, že něco takového vůbec existuje?" Podobně se ptáme, jak je možné, že přírodní zákony jsou nastaveny tak, jak jsou nastaveny a umožňují tak existenci života, jak může být DNA tak složitá, jak vůbec může z neživého vzniknout živé a proč se to stane a tak dál. Odpovědí samozřejmě bývá, že naše existence je důsledkem toho, že je to právě takhle nastaveno a že v mnoha dalších ostatních světech to tak prostě není a život tam proto neexistuje. Na otázky, co bylo před tímhle vesmírem existují odpovědi, že je to irelevantní, protože čas byl stvořen souběžně s ním a tak i před a potom je mimo tento vesmír irelevantní, ale zcela logická otázka zní: A co jiné časy nebo podobné jevy mimo tento vesmír - v jiných vesmírech - v superprostoru mezi nimi a tak dál? Pak jsou legitimní i otázky na "co je mimo náš vesmír, pokud náš vesmír existuje jen jako podmnožina" Víme, že i vákuum je plné prostoru a času, i když to z našeho pohledu není nic hmatatelného (až na gravitaci, kterou vnímáme, pokud jsme blízko jeho zakřivení a plynutí času, které má na nás další přímý vliv). Jakmile navíc odhlalíme, jak některé děje fungují, ztrácejí své kouzlo. Proč se čas výrazně zpomalí v rychlostech blízkých rychlosti světla nebo v blízkosti silného gravitačního pole (nebo spíš zakřivení prostoru)? Protože částice musí překonáva větší odpor časoprostoru nebo cestovat po delší dráze než obvykle, než se dostanou tam, kam mají? I tak ale na některé složité otázky můžou existovat nezvykle krásné odpovědi (i když možná nejsou správné a ani dostatečné). Například ta odpověď ze Stopařova průvodce - 42. Nebo je to 4 2? Je to anglická slovní hříčka, jako třeba one4all a podobné cizojazyčné zkratky s využitím podobně znějících číslic? Pak by ovšem spisovatelem vložená hádanka mohla znamenat "FOR TWO" A pak už je otázka, na kterou by to mohlo být odpovědí, podle logiky a lidských představ o životě docela snadno dohledatelná. Jestliže odpověď je PRO DVA - pak otázka může znít: "For who does life has some meaning? (Pro koho má život nějaký smysl?)". A odpověď: "For two (pro dva)" Musí existovat alespoň dvě entity, aby život dával smysl, jinak je veškerá jeho dynamika k ničemu, pokud se nemá vůči čemu vyvíjet, s čím porovnávat, v čem se měnit - animovat - žít! A to prostředí zase nemá význam, pokud život neexistuje - je to prázdná kolébka - výkladní skříň - umělecké dílo bez diváků. A v širším smyslu život sám je představením bez diváků, pokud je jediný - jen v našem vesmíru a tak dál. Prostě musí být alespoň dvě entity, aby to vše dávalo trochu smysl a dalo se k něčemu vztáhnout - alespoň vesmír a my - my a čas - my a někdo další - člověk a jiný člověk - zvíře a člověk vesmír a život... Nejsou to úplné odpovědi ani zdaleka, ale zapadají do té naší skladačky docela dobře...


Helen Zaurak
06. 06. 2021
Dát tip Induan

Můj předešlý komentář byl míněn více pro odlehčení. Pokud by byla úvaha, že případným vytvořením kopie vědomí dojde od daného okamžiku k jeho rozdělení na dvě části, z nichž každá poté žije vlastním "životem," s tím nemám žádný problém. Vždyť i děti jsou pouze částečnými kopiemi nás rodičů, nesou si informace získané  genetickým vkladem a výchovou, a přestože nejsme se svými dětmi identičtí a ony jsou svébytnými bytostmi, i tak s nimi často sdílíme a prožíváme jejich úspěchy či neúspěchy. Děti (v daném tématu Kopie vědomí) jsou pokračovateli lidského rodu, obecně lidstva jako celku i se všemi jeho chybami, vkládáme do nich svoje tužby a sny. Tedy bude-li to možné, tak proč by jednou v daleké budoucnosti lidé, v jakékoliv formě či podobě, nemohli putovat vesmírem jako ti vysnění vesmírní ptáci, když naše Země už dávno nebude existovat?

Pokud jde o vědomí, dá se chápat jako schopnost prožívat realitu nebo svět v jeho kvalitách, to znamená, předpokládáme, že okolo nás existuje nějaká realita. Ta realita je transformována v nervovém systému a je transformována do podoby nějakých obrazů, a tyto obrazy, nebo soubor těchto obrazů se označuje termínem vědomí.

A jestli bude jednou možné naše vědomí přenést do stroje? Lidský mozek, jeho struktura a množství spojů, kombinací propojení neuronů je unikátně složité, a je velmi obtížné si představit, že by byla realizovatelná na nějakém jiném substrátu s podobnou hustotou, kapacitou. To je první překážka. Druhá překážka se týká toho, co právě nevíme o vědomí, a to je to, jaká je konečná souvislost mezi charakterem vědomého prožitku, jak ten svět se mi jeví, a tím, co se děje v neuronech. Ale lidstvo je teprve na samém prahu výzkumu...

Hezký den.


Danny
01. 06. 2021
Dát tip Induan

Induan: nevadí, že odpovídáš ty: odpovídáš zajímavě, těmito věcmi se taky zabývám - vědomí je vlastně ta nejdůležitější věc, jednu dobu jsem si ani neuměl představit, že přestane existovat a to bylo mým argumentem pro posmrtný život (nebo reinkarnaci: kdo ví jak to je) taky si nemyslím, že se nějak implicitně vytvoří, pokud je věc či bytost dostatečně inteligentní


Induan
01. 06. 2021
Dát tip Danny

Teda promiň, že Ti odpovídám já, ale těmahle věcma se teoreticky zabývám a máš pravdu - stejný problém je i třeba s teleportací. A ještě zamotanější je to s mozkem samotným - když ho rozdělíš na dvě části (přetneš corpus callosum - neuronový most mezi hemisférami), vzniknou dvě samostatné mysli v jednom těle (dokonce se těžká epilepsie u dětí léčí hemisferotomií, což je vlastně neuvěřitelné, protože to zachová jen část osobnosti a vznikne někdo úplně jiný a zbylá hemisféra převezme funkce a v dospělosti pak ten člověk může prakticky normálně fungovat). Ono to s námi není tak jednoduché, jak to vypadá. Vlastně jediná forma teleportace, která by tohle vyřešila, by byla teleportace protažením částice mezi dvěma body a pak jejím zkrácením v destinaci (foton je vlastně vlna o různé délce a zároveň částice, pokud jej donutíš zhmotnit se ze superpozice na konkrétní místo stínítka - neurčité místo až do toho okamžiku - viz. Schrödingerova kočka - podle vlnové pravděpodobnostní funkce). Nebo třeba její převod do superpozice a pak zhmotnění na konkrétním místě (ale detaily budou samozřejmě složitější než takhle fantazírovat - to už bude na budoucích vědcích, jestli tohle dokážou). Každopádně v momentě vytvoření kopie dat mozku jsi jen vytvořil dvojče, se kterým sdílíš paměť do toho okamžiku. A samozřejmě tu pořád zůstává problém chalmersovi zombie - co když je uvnitř tma? Co když pro funkci mozku je potřeba kvantová část? Mikrotubuly v neuronech - kvantová tělíska - teď zkoumají vědci a prý bez kvantových kmitů by mozek vůbec nefungoval. Možná v tom je právě tajemství vědomí. Ale i kdybychom ho uměli stvořit - kdybychom měli výkresy "součástky", která vědomí generuje (pokud vědomí není epifenomén, vyvěrající z každého dostatečně inteligentního systému, což je názor některých vědců a filosofů, který nesdílím), pořád tu bude ta otázka, co to vlastně to vědomí je? Proč to je? Ten nesdělitelný zážitek vědomí... Věčná otázka, na kterou jen těžko dostaneme odpověď. Možná prostě žádná není. Ale vesmír by bez vědomí byl jen výkladní skříní bez diváků - umělecké dílo bez obdivovatelů - neměl by bez něj vlastně žádnou hodnotu - žádný smysl. Možná to je smysl naší existence - dáváme tak smysl existence celému vesmíru...


Danny
01. 06. 2021
Dát tip Aru, Induan, Kamamura

Helen: no jo, ale jak vložit/zkopírovat vědomí? když uděláš kopii mozku, pořád to bude kopie, tedy někdo jinej...


Induan
30. 05. 2021
Dát tip Helen Zaurak

Děkuji, Helen! Přesně tak nějak si to představuji! Budoucnost nádherná tím, že budeme zpět v rajské zahradě, kterou už nebudeme mít důvod ničit, protože budem stále mladí a přece moudří, nazí a přece nám nebude zima, nebudeme muset nic zabíjet - ani rostliny a přece nebudeme mít hlad... Prostě budeme součástí přírody s vnitřními vylepšeními místo vnějších. Počítač bude jen zcela přirozené biologické rozšíření vypěstované přímo v mozku a podobně. A pokud budeme něco dělat, vždy tak, aby to neškodilo světu kolem nás - v mikrosvětě. A možná nebudeme muset být ani tím zrnkem písku - jen fotony, které budou spolu provázány na různých koncích vesmíru. Nebo je budeme schopni v mžiku protáhnout na délku tisíců světelných let a zase smrštit tam, kde budeme chtít zůstat. Nebudeme jen někde - budeme v pravděpodobnostní superpozici po celé délce nekonečné struny a zhmotníme se kdekoliv na její dráze... To je můj obraz poměrně nedaleké, téměř dokonalé a spravedlivé, budoucnosti lidstva... J.


Induane, vidím, že máš vhled i do budoucnosti vesmíru, tedy zajímáš se přinejmenším o jeho vývoj a nám dosud známé zákonitosti, o kosmologii. Se vším, co píšeš, nelze než souhlasit,  nadto myšlenky pěkně formuluješ, děkuji! :-)

Tohle je jedna z mých starších věcí, pro odlehčení přidávám:

Vesmírné cestování může být jednou snazší než možná nedělní výlet do přírody. Použijeme sondu, ale ne obyčejnou, úplně malinkatou, jako zrnko prachu, založenou na nanotechnologiích. Ponese si informaci o nás. Každý kdo budeme chtít, vložíme do toho maličkého robota naše vědomí, svoji duši. A necháme se vynést až nad oblaka a ještě mnohem výš, ani křídel bílých hus nebude zapotřebí. Nebude zapotřebí raketových pohonů, jen silné elektromagnetické pole. Nezvalchujeme tak travní porost, nerozsedneme broučky ani larvičky. Až se naše vědomí  ocitne v té maličké sondě, až se staneme  zrnkem prachu, budeme moci proplouvat jako miniaturní vesmírní ptáci mezi hvězdami. S nadějí, že dosáhneme svého cíle... Budeme mít k dispozici celou galaxii!

Hezký večer a zase někdy nashledanou na Písmákovi :-)


Induan
30. 05. 2021
Dát tip

Ok - je vlastně jedno, jak se to stane - výsledek bude asi stejný. Měj se fajn a díky! J.


Aru
30. 05. 2021
Dát tip

chápu to, přesto tuhle představu považuju za výplod toho, kam jsme to dotáhli svým technicky zaměřeným pohledem, je to můj pohled, tvůj ti neberu, jen se neshodneme


Induan
30. 05. 2021
Dát tip Helen Zaurak

Oni nás nezachrání - oni nás nahradí :-( Evoluce už je taková. Ale budou to vlastně naše děti. Takže je to tak v pořádku. A k čemu nás vlastně vesmír potřebuje? Abychom jej zachránili. Před entropií. Entropie je (biblicky řečeno): "Prach jsi a v prach se obrátíš..." A až bude vesmír na svém úplném konci, jedině inteligentní bytosti s božskými schopnostmi budou moci na tom homogenním pískovišti uplácat nové bábovičky - jinými slovy dát vesmíru znovu různorodost a zastavit jeho expanzi a zamrznutí do nikam. Jedině tak nedopadne ten, kdo nás stvořil, jako Ozymandias v Shellyho básni...


Aru
30. 05. 2021
Dát tip

je to zvláštní jak vlastními výtvory se dokážeme ubezpečovat, že ony nás záchrání, že to je ten vrchol


Induan
30. 05. 2021
Dát tip Helen Zaurak

Kdepak - tady nejde o hračky pro nás - tady jde o naši příští formu! O naši evoluci! My, jako biologický druh, nemůžeme přežít. I kdybychom byli odolní jako ti nejodolnější z odolných, musíme se vyvinout za hranici biologie - stát se čistou informacemi pulzující energií... Světlem... Duší... Ti, kteří to předpověděli, ani netušili jak blízko jsou pravdě a hlavně, že se toho dočkáme vlastním přičiněním a technologiemi... Stačí opravdu jen mít trochu víry a ono se to nakonec stane!


Aru
30. 05. 2021
Dát tip Induan

jak jsem psal, nemyslím si, že takové hračky jsou smyslem života, ale můj názor samozřejmě nemusí být shodný s tvým, jen si o tom myslím něco jiného


Induan
30. 05. 2021
Dát tip

Jestli vidíme opravdu všechno, z čeho jsme složeni... Jestliže se nám už teď daří napodobovat i činnost mozku v jeho základních funkcích a zároveň stavět stroje, které jej v mnoha ohledech hravě překonávají... Jestliže vidíme chyby, kterých se v naší konstrukci dopustil stvořitel nebo příroda, jak daleko je tedy doba, kdy budeme schopni stvořit život? Nejdříve napodobením a potom i vlastní vylepšenou konstrukcí? A co pak stvoří ten další život? Tvrdit, že nic dál není - že jsme to nejlepší, co může ve vesmíru vzniknout je velmi naivní.. Singularita se blíží a zřejmě se jí ještě my sami dožijeme. Pak už změny půjdou exponenciálně či geometrickou řadou. Takové revoluce bývají skokové. Stačí se ohlédnout jedno jediné století zpět. Tohle už vlastně singularita je a my do ní nezadržitelně padáme. Zbývá jediné - vložit do našeho opus dei to nejlepší z nás, stejně jako se o to snaží rodiče dětí. Jinak naše děti budou šířit jen zkázu...


Aru
30. 05. 2021
Dát tip Ansel

k tomuhle pohledu svádí technicky zaměřená doba, ale myslím, že smysl je úplně někde jinde


Induan
30. 05. 2021
Dát tip

Chápu, že to lidi děsí a odmítají to, ale pravda je taková, že jsme jen nedokonalé stroje a naše vlastní výtvory nás časem překonají úplně ve všem. Bude záležet jen na nás, jestli do nich vložíme z nás to nejlepší nebo nejhorší.


Aru
30. 05. 2021
Dát tip

člověk je ale duchovní bytost, v tom je jeho síla, kterou může sebelepší stroj kopírovat, ale nikdy ji nebude mít v sobě


Induan
30. 05. 2021
Dát tip

Ještě jedna věc - ten program nechodí na internet pro další rozumy - on je natrénovanej na miliardách dokumentů - vlastně si "nahashoval" všechny možný kombinace a způsoby navazování lidských vět a slov v paternech neurální sítě a teď je spojuje jako ty programy, který vytváří bezchybný přechody mezi daty tam, kde data chybí. Nejde o to, co tam je, ale co tam není! On je vlastně umělecký opravář, který umí vyplnit mezery mezi střípky informací ze slovníků, podle toho, jak by to udělali lidé. Zobecnil miliardy konkrétních postupů, které někdo před ním použil a tomu už se dá právem říkat inteligence, i když jednostranná. Je to hluchoslepý básník, který toho hodně přečetl, ale o světě neví víc než co bylo v těch textech a umí to jen hezky pospojovat. Ale ruku na srdce - co jiného dělá spousta lidských autorů, když už tu všechno bylo? V tom je ta jeho síla i slabost.


Aru
30. 05. 2021
Dát tip

ano Okamžiku, pořád na tom dělají


Helen Zaurak
30. 05. 2021
Dát tip Kamamura

Předně děkuji autorovi tohoto článku za jeho vnesení na Písmák! Moje poděkování patří také Kamamurovi za jeho obsáhlé komentáře, neboť mě problematika DI (raději používám výraz digitální inteligence, než AI ), zajímá, byť jsem naprostý laik. A omlouvám se s pokorou, že si troufám napsat i jen komentář k danému tématu.

Neumím jazyky, snad trochu francouzsky, pasivně, ale dokázala jsem si s  pomocí slovníku překládat Bídníky od Victora Hugo, byl to fantastický zážitek plný hlubokých vjemů při odhalování možností jazyka, jakobych se ocitla na jiné planetě a zkoumala způsoby myšlení, představivost domorodých obyvatel!! Přesto bych od korektního překladače očekávala ne jeho umělecké schopnosti, jakým se případně dokáže vypořádat s daným dílem, ale právě naopak otrocky správný a přesný překlad. Myslím si, za sebe, že nechci nahlížet, jak ten který překladač -  překladatel  vnímá po svém dané dílo, jaké jsou jeho vlastní umělecké schopnosti, které do díla během překládání vkládá. Tedy pokud jde o překladač - nástroj k překládání, raději bych v překladu četla dílo původního autora tak, jak bylo skutečně napsáno, moci vidět a číst odlišnosti jeho jazyka či fráze od mého, ne překlad přizpůsobovat mému rodnému prostředí...  snad jsem srozumitelná, jak to myslím :-)

Ještě jednou, moc děkuji autorovi s přezdívkou Induan, a rovněž tak Kamamurovi, i dalším za jejich zajímavé komentáře. Hezký den :-)


Norsko 1
30. 05. 2021
Dát tip

To jsou věci. Slibujeme, že o tom budeme přemýšlet


Induan
30. 05. 2021
Dát tip Helen Zaurak, egil

Děcka - já jsem lingvista a odborník na neurální sítě a systémy rozpoznávání řeči - mě tohle nemusíte vysvětlovat - jo, je to čínskej pokoj, ze kterýho jen vypadávají správný odpovědi na vložený otázky, ale uvnitř je tma (Chalmersova zombie). Vím velice dobře, co to dělá a jak to dělá a kde jsou limity. Ale je úžasný, co se z toho dá vyždímat. Je jasný, že báseň nebo písničku to nepřeloží včetně myšlenek, ale to už dokončí člověk. Proto taky studuju přes 30 jazyků současně - ne, abych jima mluvil, ale abych poznal rozdíl mezi počítačovým překladem a lidským a vůbec formy komunikave. Tady jde o těch 99 procent otrocké práce, která odpadá a o možnost dát lidem přečíst svoje myšlenky alespoň takhle a ne v klasickým translátoru, kterej vyplodí totální nesmysly.


Aru
30. 05. 2021
Dát tip

Kamamuro a co říkáš na tu robotku Sophii, sleduješ to?


Kamamura
30. 05. 2021
Dát tip

Překlad českého palindromu s jelenem robot evidentně opsal třeba odsud:

https://edl.ecml.at/Fun/Palindromes/tabid/3104/language/sk-SK/Default.aspx

Takže jak jsem si myslel - místo magie jen technicky dobře zvládnutá iluze. Geniální překladatel se nekoná, protože se principiálně konat nemůže. Pratchetta nikdy žádný robot do češtiny nepřeloží tak, jako to dokázal Kantůrek. 


Kamamura
30. 05. 2021
Dát tip Aru, Lerak12

No, musím říct, že ten tvůj program dopadl výrazně lépe než Google Translate - stejných pět vět přeložil takto:

 

I wondered in vain where my underwear had gone.

Don't go into the woods, kids, or you'll get run over by a bicycle.

Grandfather left the orphans with a fan and a spindle.

Spades, spades, spades on my head, I'm not playing the girl.

Don't pour beer for the deer. 

 

První věta je věcně naprosto správně (zase, pro technický manuál nebo návod k pračce to stačí), ovšem stylisticky mimo - ledabylý hovorový jazyk se proměnil v šroubovaný, formální jazyk. Pro překlady uměleckých děl nevhodné. 

Druhá věta je mimo věcně i stylisticky - "kolesa" nejsou rozhodně "bicycle", a humorná slovní hříčka našeho robůtka zcela minula. 

Ve trojce je vidět, že plechovka neví, co je "vejminek". On to možná neví ani kdekerý pražský teenager, ale dokonalý robot překladatel?!

Ve čtyřce nepoznal robot dětskou říkanku, kterou zná každé malé dítě. 

Pátý překlad je dokonalý - věcně i stylisticky, a dokonce se rýmuje, což potvrzuje mojí domněnku, že robot si pomáhá opisováním z intenetu (nic proti, ale je dobré to vědět). Pátá věta je evidentně lidský překlad robotem opsaný - stejně jako pravděpodobně ten tvůj citát. 

 


Kamamura
30. 05. 2021
Dát tip Aru, Helen Zaurak, Danny, Lerak12, Induan

Víš, nechci ti brát iluze, ale celý život pracuji v IT, počítače byly mým koníčkem už od malička, a o umělé inteligence se živě zajímám. Shodou okolností jsem pár let vykonával překladatelskou praxi (Mám odbornostní certifikát na odborné i obecné překlady od Ústavu Translatologie při UK, o státnici a celoživotní kontakt s anglicky mluvícím světem - když jsem jako mladík ještě měl sil na rozdávání, přivydělával jsem si překlady). 

No a s umělou inteligencí to máš zapeklité. Jak je vlastně definovaná umělá inteligence? Jako entita, jejíž výstupy jsou k nerozeznání od výstupů člověka. Jistě znáš termín Turingův test - je to test, ve kterém se mezi X respondentů - lidí zamíchá testovaná AI. Pak skupina examinátorů komunikuje s onou skupinou respondentů, a pokud je výstup AI nerozeznatelný od výstupu lidí, tak se prohlásí, že daná AI "prošla Turingovým testem".

Testovat se přitom nemusí schopnost konverzace (tu v omezené míře zvládal už první chatbot na osmibitech zvaný Elise, který ovšem kozla starého rozumněl tomu, o čem je řeč, pouze kladl otázky jako "opravdu?", "skutečně?", nebo proklamace: "No to je síla!", "Kdy by si to byl pomyslel?", a trochu ovládal syntax, která je díky absenci skloňování a časování a pevnému slovosledu řádově jednodušší, takže když jsi napsal "Koupil jsem si nové boty!", tak odpověděl: "Tak mi o těch botech něco řekni!" "No jsou pěkně pohodlné, dobře se v nich šlape." "Skutečně?" "Ano, jak říkám, jsou z továrny, ale jako by mi je šil krejčí na zakázku." "Kdo by si to byl pomyslel?", atd.)

Pak tu jsou šachové programy, které se dostaly tak daleko, že obyčejné telefonní aplikace dnes porážejí velmistry. Jak je to možné? Chápou snad počítače taje šachové hry lépe než lidé? Kozla starého chápou. Průměrný šachový program dnes používá jedinou metodu - prohledávání stavového stromu do šířky plus různě heuristiky, které významně zkracují dobu výpočtu (ořežou se velmi brzy velmi košaté "neperspektivní" větve stavového stromu). To by samozřejmě nestačilo v zahájení, kde je sebelepší propočet na nic, takže je program vybaven objemnou knihovnou zahájení - sestavenou z partií úspěšných lidských šachistů z minulosti. Rovněž koncovky, kde převažuje strategie nad taktikou (a počítač je geniální taktik, ale mizerný stratég), se řeší tak, že má počítač nagenerované "tablebases", které obsahují všechny ideální cesty k vítězství pro čtyř, pěti, nebo šesti kamenové koncovky (objem roste exponenciálně, pro šest kamenů má tabulka desítky gigabajtů). Takže počítač nemusí nad takovou koncovkou přemýšlet, prostě okamžitě "ví". No a mezi zahájením z taháku a koncovkou z taháku si počítač vystačí se zmíněným tupým prohledáváním stromu do šířky, takže dokáže porazit nejsilnější hráče planety. Rozumí ovšem počítač šachu, vyvolávají v něm pozice, kombinace a příběhy šachistů emoce tak, jako v šachistech a v šachovém obecenstvu? Nikoliv, šachový počítač nemá žádnou životní zkušenost, není živý, narozdíl od lidských hráčů.

Je to vlastně legrační - když hrabě Kempelen objížděl v 19. století Evropu se svým "šachovým strojem", jehož srdcem byl šachový mistr-liliput tahající za drátky a páčky, které hýbaly figurami, žaslo obecenstvo nad tím, že ten stroj "hraje i chybuje úplně jako člověk" - jak by také ne, ve skutečnosti člověk skutečně hrál místo stroje. Dnes máme skutečné "hrající stroje", ovšem ani ony se neobejdou bez liliputa v podobě koncentrované lidské moudrosti v knize zahájení, a ač porazí nejlepší hráče světa, o šachu nevědí naprosto nic - umějí jen příšerně rychle počítat (šachový mistr zvládne propočítat zhruba jednu pozici za vteřinu, stroje jich zvládnou za vteřinu desetitisíce) - a to stačí.

Pamatuji se také na jednu soutěž šachových programů, které se účastnil i program, který vůbec neměl hraní implementované, žádné knihy zahájení, žádné heuristiky, nic nepočítal, jen hledal na internetu, co v dané pozici hráli úspěšní hráči - a to zahrál. Byl to vlastně dokonalý šachový snob. Jak byl úspěšný? Na zmíněném turnaji skončil třetí. 

Podobně ani tak zmíněná "Deep Learning Neural Network" nic neví o textu, který "překládá" - pouze tupě aplikuje nějaký algoritmus, nebo hledá na internetu překlady podobných obratů, nebo přímo podobných textů - a vzhledem k tomu, že text, který uvádíš, je notoricky známý, tak je slušná šance, že se jedná o kompilát méně známých překladů, prostě že to ten robot někde opsal - a proč také ne? Důležitý je výsledek, nebo ne? 

Takhle mě jednou testovala nějaká mizerná překladatelská agentura (nebudu jmenovat, i když bych mohl) - prostě mi dali k překladu do angličtiny text, který byl už od začátku podezřelý - plný anglikanismů, špatného slovosledu a neohrabaných výrazů. Hned mi došlo, že je to mizerný překlad nějakého z jejich "agenturních zaměstnanců", tak jsem zagoogloval a ejhle - objevil jsem text v originále jako článek v nějakém odborném časopise. Garbage in, garbage out, řekl jsem si, a poslal jsem jim text toho originálu, a oni žasli, jak se mi to pěkně povedlo přeložit, tak jsem jim prozradil tajemství svého varietního triku a řekl jsem jim, že od takových diletantů ani žádnou práci už víc nechci. 

Stejně tak jsi i ty (pravděpodobně) podlehl varietním kouzelníkům - nevybíráš kartu, jakoukoliv kartu, ale máš před sebou vějíř karet, z nichž každá je piková desítka, a další má schovanou kouzelník v rukávě, aby ji vzápětí "vytáhl" z ucha tvé ženy, a obecenstvo mohlo žasnout a tleskat, že ta magie tedy přece jen funguje. 

Jistě, neuronové sítě jsou skutečné, je to nejen "buzzword", ale technologie, která je teď díky "RTX jádrům" montovaným do grafických karet společnosti NVidia k dispozici každému - je to dříve neexisující hardware nabízející paralelizovanou výpočetní sílu, která ve světě starých počítačů s jedním, dvěma až osmi CPU (nebo CPU jádry) nemá obdobu - NVidia to demonstruje na denoisingu scén renderovaných metodou ray tracing (dřív se to počítalo hodiny a dny, dnes to díky kartám NVidie běží v reálném čase), ale tento hardware se hodí i pro jiné dobře paralelizovatelné úlohy - těžbu bitcoinu, různé AI nejrůznějšího zaměření, a pochopitelně také překlady. Proto ty karty nejsou nikde k dostání - využití je mnoho, a cena je "za pakatel" ve srovnání s minulostí.

Jenže rozumí takový překládací software založený na neuronové síti zdrojovému textu? Ani náhodou. Neuronová síť je v podstatě oněch padesát tisíc opic s psacími stroji, které, když je necháme datlovat dostatečný počet milénií, tak nám jednoho dne napíšou celé Shakespearovo dílo. Až na to, že díky HW od Nvidie je k dispozici opic miliony a miliony, plus cvičitel, který toho Shakespeara v těch nesmyslech najde a přinese vám ho rovnou, do pěti minut. Rozumějí ale opice tomu, co datlují? Rozhodně ne. 

A protože dobrý překladatel uměleckého díla překládá ducha textu, ideu, obraz, pocit, nemůže dosud kompetentní robotický překladatel existovat. Počítače mohou slušně překládat manuálu, technickou dokumentaci nebo učebnice, protože zde není žádný citový náboj, žádné odkazy na sdílené lidské zkušenosti, žádné prvé, druhé a n-té plány. Tam otrocký překlad dostačuje - ale nikoliv v umění. Dobré umělecké dílo je totiž amalgámem, ve kterém jsou rozpustné kromě autorových životních zkušeností i zkušenosti jeho čtenářů, a každé čtení (konzumace) uměleckého díla obohacuje tento amalgám o nové zkušenosti a prožitky nově přicházajícího čtenáře, a stává se tak něčím, co přesahuje autorovu zkušenost i výrazové možnosti. Robot se tohoto procesu účastnit nemůže, protože nemá čím přispět - nikdy nebyl sám doma bez rodičů, nikdy ho neztloukli spolužáci, nikdy se nezamiloval, nikdy mu neumřel dědeček. Dokáže slovo nebo větu nahradit cizojazyčným ekvivalentem, dokáže chápat (nedokonale) pravidla syntaxe, ale protože i syntax může být významotvorná, plave daleko častěji v sémantice i syntaxi a produkuje v nejlepším případě obstojně vyhlížející texty pravidelně kořeněné nesmysly. Dokud počítač nezačne žít životem, který bude kompatibilní s lidským (aby generoval podobné zkušenost, na které se autoři druhu Homo Sapiens odkazují), nebude lidské literatuře nikdy rozumět, a tím pádem bude vždy mizerným překladatelem. 

Když před lety bylo v tisku pozdvižení nad tím, jak Google upgradnul Google Translate, a jak dokonale to překládá, s příklady podobnými tomu tvému, tak jsem zadal té službě pár svých "špeků" - a dopadlo to takhle:

 

Marně jsem si lámal hlavu, kam se mi poděly spoďáry. = I vainly broke my head, where my spoilers shared.

 

Nechoďte děti do lesa, nebo vás semelou kolesa. = Do not walk the children into the woods, or you throw a bicycle.

 

Dědoušek pozůstavil sirotám vejminek a verpánek. = The deacon gave birth to orphans and witches.

 

Piky, piky na hlavu, že na babu nehraju. = Spades, spades on my head that I do not play for a baby.

 

Jelenovi pivo nelej. = Do not carry beer to Helena.

 

Schválně zkus tyhle české věty "hlubinné síti" zadat, uvidíš, že si vyláme zuby podobně humorným způsobem.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru