Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Fata morgána
datum / id01.06.2021 / 521027Vytisknout |
autorMusaši
kategorieVázané veršeDalší dílo autora
zobrazeno187x
počet tipů10
v oblíbených0x
Fata morgána

 

 

Jan Skácel: Bez ptaní

 

Na konci cesty tážeme se kam

Já ale až přijde těžká chvíle

já se nezeptám

 

A ne snad z bůhvíjaké pýchy

To snad jenom proto že se ostýchám

 

 

 

Fata morgána

 

Na konci cesty tážeme se, kam

jsme chtěli dojít, rozladění z cíle,

jenž byl jen zdáním.  Ustavičný klam

vždy opájel nám duše pošetilé.

Změť obrazů nad vlnícím se pískem,

modř klamných oáz mezi dunami...

Je náhle ztrátou, co mělo být ziskem

a vítr zavál stopy za námi.

Ty karavany velbloudů a bloudů,

co řídí se jen podle vnitřních map

a náhle jako při posledním soudu

jen lebku najdou, kost a supí dráp

               tam, kde se leskla azurová voda.

               Kdo doušek v dlaních žíznivému podá?

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

10.06.2021 15:23:40dát kritice tipMuamarek

Umíš vytvořit sugestivní atmosféru a náladu. Mistrná práce s obrazy a slovy...

10.06.2021 12:22:44dát kritice tipvesuvanka

Krásná báseň, a to nejen živý obrázek Fata morgány, ale i k zamyšlení:   

Kdo doušek v dlaních žíznivému podá?...

TIP

10.06.2021 10:50:52dát kritice tipSafián

Musaši,

myslím, že mezi Skácelovým volným a vázaným veršem je jiná vazba než touha něco slučovat. Také zánik vázaného verše není hlásán absolutně, ale jen tím nejslyšitelnějším hlasem, který často propaguje škvár. Třeba Krchovský je, nebo alespoň ještě nedávno byl, pořádně živý.

10.06.2021 09:00:38dát kritice tipMusaši

Kamamuro,

já nebudu zatím nic mazat tobě navzdory a když se chceš k mým básničkám vyjádřit, počkám, až na to budeš mít víc času.

Nechápu ale, kde se najednou bere tolik zájmu o vázaný verš v době, kdy je tato kategorie dle všeobecného mínění dobové kritiky dávno mrtvá.

Já píšu jen pro pár konzervativců na amatérském webu a i tak se mi zdá, že vlastně není pro koho psát. Místní trh si žádá zcela jiné literární útvary než jsou mé neoklasické sonety a jiné "tradiční" básně ve vázaném verši.

10.06.2021 08:53:55dát kritice tipMusaši

Safiáne,

některé Skácelovy básně balancují na hraně mezi vázaným a volným veršem. Zcela zjevně se pokoušel propojit  dvě rozdílné estetiky v jedné básni a myslím, že mu velice záleželo na zvuku i v případě, že používal volný verš. Tyto jeho hraniční básně mi připomínají některé obrazy Františka Kupky z období, kdy přecházel od realistické(secesní) malby k abstrakci(jen namátkou: Koupání, Klávesy piána, manželka s psíčkem na zahradě, Barevné noviny atd). Barvy a jejich vztahy se stávají u Kupky důležitějšími než realističnost obrazu...  Podle mého je rozdíl mezi Skácelovým a Holanovým "přechodným obdobím" třeba v tom, že Skácel lpěl na zvukové estetice daleko víc než Holan a v podstatě stále zůstával u reálného a dobře srozumitelného obsahu básně. Vždyť se dá napsat i "píseň", která se nerýmuje a nemá přesné počty slabik, ale zvuková stránka verše stále dominuje a báseň si zachovává zpěvnost.(Viz třeba onen Stopadesátý sonet o jaru, který jsem zveřejnil a který nevyvolal kromě poznámky (a kde máš ty toho šíleného kosa?) žádnou odezvu.

Myslím, že Skácel svým hraničním veršem stále jen realizuje představu, kterou asi měl v hlavě dříve, než začal psát.  Naopak Holan asi zkouší vytvořit překvapivým spojováním slov, spíše jejich obsahu než jejich zvukové stránk,y něco nového, nové emoce, o kterých možná ani nevěděl, než začal psát. ...Obávám se, že Holanovy postupy se dnes problematickým kopírováním rozplývají v duchaprázdné samoúčelnosti.

Když jsem se pokusil pár Skácelových básní jaksi navrátit zpět do estetiky vázaného verše a vrátit jim pravidelnost a řád, zajímalo mě, zda si toho tady všimne skupinka konzervativních čtenářů a ocení můj vázaný verš. Ukázalo se ale, že o vázaný verš a diskuse o něm tady stojí jen několik málo jednotlivců, takže si kladu otázku, jestli mám vůbec zveřejňovat něco dalšího.  Zatím nevím. Myslím si, že mě nezabije zveřejnit za měsíc pět básní a pak je zase smazat. Kdy tady bude současně aspoň 15 mých příznivců, to je opravdu ve hvězdách.

07.06.2021 13:12:08dát kritice tipSafián

Kamamuro, také jsem proti mazání. I když sám nemám čisté svědomí. ale moje motivace je úplně jiná.

07.06.2021 13:00:151 tipů dát kritice tipSafián

Musaši,

ano, diskuse dnes není možná. Každý vidí svobodu v tom, že má na všechno, zejména na to, co nezná a ani znát nemůže, "svůj názor". Myslím, že předmětem diskuse není někoho obracet na víru, ale pootevřít dveře ke vnímání jiné představy. Ono většinou, zvláště když není jiný tlak, je obtížné a trvá nějaký čas podívat se na vlastní výtvory jinýma očima. Někdy mohou tento proces urychlit pojmy všeobecně srozumitelného obsahu usnadňující vzájemné pochopení (třeba proporce u staveb a pod.). K čemu takové pootevření nakonec povede, je jiná věc. 

Holan a Skácel jsou podle mě rozdílné případy. Holan, obdařený velkým talentem k abstrakci, a to nejen z hlediska obsahu, ale i  z hlediska básnické řeči, zřejmě dospěl v tomto směru k svému vrcholu ( vedle lyriky i větší skladby jako První testament, Terezka Planetová - na hranici s novým, nebo přebásnění Góngorova Polyféma) a uvědomil si, že mu hrozí opakování téhož. A tak vykročil zcela novým směrem. Sám se kdesi zmiňuje, jak se musel učit novým vztahům mezi slovy, protože verš založený na metru a volný verš se zásadně liší. Bylo to hledání a tvorba, ne destrukce. K  té došlo  v pravém slova smyslu až v pokácelovské generaci. Svědčí o tom Králova předmluva k Holanovým překladům. Vytýká jim hyperkoreknost (sic! pro mě silný kafe), a to proto, že třeba v překladech sonetů, dá Holan v místech, kde nedokáže sloučit obsah s formálními požadavky, vždy přednost formě. Podle mě je právě toto ukázkou, že Holan chápal poezii až do kořene a nenechal se zmást pomíjivými představami. 

Skácel naopak není konstruktérem. Do jisté míry je "dítětem svých děl", jak kdosi, nevím už kdo, podotknul v charakteristice básníků určitého typu.. Já toto, pravděpodobně ve vztahu k Máchovi, zachytil u Václava Černého. U Skácela bych proto "obojživelnické" projevy chápal jako přirozenou snahu dokázat (především sobě), že obojí s převahou zvládne. I to, že jeho volný verš je často v podstatě vázaný, je přirozené a objevuje se i u jiných.

 

07.06.2021 10:33:35dát kritice tipKamamura

Musaši - ještě nic nemaž, pls, chci toho napsat ještě tunu, ale nemám momentálně čas, musím dopsat Ťapšlapa, jak jsem slíbil blacksabbath (kooperativní prozaický projekt, pohádka), musím se připravit na zítřejší melu v práci (jde o vše), až uhasím všechno, co hoří, tak se ještě vyjádřím k tomuhle, přijde mi to dost zásadní. Sentimentu mám vždycky na rozdávání, nakonec, jsem tragická postava, do čeho se pustím, do vždy končí špatně (a i tady už k tomu je zaděláno). Ale co naplatm žánr si člověk nevybírá. 

Ve zmatku a spěchu tedy nasedám na Stínovlase, a cválám pryč a naposledy volám NIC NEMAŽ! Já se vrátím, za svítání třetího dne hleď k východu... do té doby....

NIC NEMAŽ!!!!

07.06.2021 09:46:58dát kritice tipMusaši

Safiáne,

poslední roky tady na Písmáku mě přesvědčily o tom, že diskuse už neexistuje. Nepamatuji si ani na jeden případ, že by to někdo přesvědčil svého literárního protivníka o své pravdě a přetáhl ho tak do "nepřátelského tábora".

V mnoha Skácelových básník jsou fragmenty vázaného verše. "Na konci cesty tážeme se kam" je vlasně vázaný verš klasického střihu, který svádí k tomu, aby k němu byla připojena celá básnička klasického střihu, což jsem také udělal. Takovéto "vložené" fragmenty vázananého verše se vyskytují i u Holana.  Proč se tito autoři rozhodli demontovat to, co jim vskočilo do mysli, to je otázka. Nejspíš už v jejich době nebyl vázaný verš dost "in".

07.06.2021 09:35:39dát kritice tipMusaši

Kamamůro,

že smazala své básničky law, to mě moc mrzí, nebylo to ovšem poprvé. Škoda. Kvůli tobě se ovšem určitě nesmazala.

Sebemazání je tu v posledních měsících oblíbenou formou literární sebevraždy. Přeborníkem v této distciplíně je Starej Renndl v mnoha svých agresivních reinkarnacích. Své básně ale smazala i Silene a - což mne překvapilo nejvíce, dokonce egil. ...Dříve se pálily romány v krbu(chudý spisovatel se aspoň na chvilku ohřál), dnes na to stačí pár kliků.   Já jsem smazal drtivou většinu toho, co jsem napsal. Neberu si to nijak osobně. Všechno, co nedosáhlo čtenářům ani za patnáct tipů, ať vezme čert. Já jsem naštěstí v minulosti už "prodal spoustu obrazů"... Kdybych jako Vincent neprodal žádný obraz, naházel bych svá plátna na hromadu a podpálil.

Překvapilo mě, kolik je v tvém posledním komentu sentimentu. Nevěřil jsem svým očím.

Tuhle neúspěšnou básničku smažu, až nebude na co odpovídat.

 

04.06.2021 14:01:36dát kritice tipSafián

Musaši, tvrdit, že se Skácel odtrhl od vázaného verše, příliš nesedí. Pěstoval současně oba, volný i vázaný. Ale v obou byl současný. nezávisle na tom, jestli byl křesťan nebo mohamedán.

04.06.2021 13:56:39dát kritice tipSafián

Kamamuro, já určitě s nikým proti nikomu žádná spiknutí nepěstuji. Tím méně proti Musašimu. Připadá mi, že jen mrhá talentem na napodobování věcí, které už udělali jiní. Na tom nic nemění, je-li obraz pouště současný nebo ne. V jeho sonetu stejně zůstane jen odtažitou metonymií. Mohl zvolit spoustu jiných. Ale to bychom zaváděli diskusi stranou. Podobně jako tvůj koment, který toho sice zmínil mnoho, ale k věci, alespoň k otázce, kterou jsem nastolil já, neřekl nic.

04.06.2021 13:35:14dát kritice tipSafián

Musaši, nevím, proč by se konzervativní způsob básnění a zobrazení současnosti měly vylučovat. Právě z jejich spojení by mohlo vzniknout něco originálního. Proto je pro mě nepochopitelné , že se ty, básník takové pružnosti a dovednosti, bráníš zvednout to, co před tebou leží přímo na ulici. Možná je to tím, že jsi opravdu Pieridka (koneckonců jsi to jednou v diskusi i přiznal) a potřebuješ nějaký předzpěv. Je-li tomu tak, pak se nedá nic dělat.  Pak by i navazání na Hlaváčka byl problém. I když toho nestihl mnoho, navázali na něj jiní (myslím na jeho způsob básnění, ne na jeho nálady) a došli opravdu daleko. I tady bys musel tedy najít nějaký nový způsob. 

Kamamura toho napsal  v tvé domnělé obraně, formou tak typické pro dnešního Písmáka, opravdu mnoho, ale ve skutečnosti k věci neřekl nic.

Protože vím, že ti víc než na kvalitě veršů záleří na jejich ohlasu u čtenářů, nebudu tě přemlouvat, abys je nemazala. Mohu tě jen ujistit, že mě, ačkoliv s jejich způsobem nesouhlasím, budou chybět.

 

04.06.2021 12:41:47dát kritice tipKamamura

Musaši - nic nemaž, myslím to vážně! Tuhle smazala svoje básničky Lawenderr, částečně asi taky kvůli mě, protože jsem na jednu napsal sarkastickou parafrázi, a já jsem tam pak zůstal trčet jako ten kůl v plotě s reakcí na něco, co už neexistovalo, s nedokonalým torzem zavěšeným ve vzduchu, kterému nezbylo než karikovat sebe sama. Smutná příhoda, volal jsem za ní, prosil jsem jí, už nic nemaž! Ale co naplat, ženská - říct si nedá, maže a jede, jede a maže, a za ní zůstává jen prázdno, jak šmouha od Antislimáka. 

Proto ti znova říkám - nic nemaž, jen proto, že ti to připadá "nedokonalé". Smazáním se nic nevylepší, a navíc, po letech si to budeš třeba číst, a ta nedokonalost pro tebe bude mít zvláštní kouzlo, a ty budeš říkat dojatě podívejde, vnoučata, takhle jsem psal, když jsem byl mladý a naivní, co já bych za to dal, kdybych mohl vrátit čas zpátky, bral bych to znovu, čert vem naivitu, když je člověk mladý. 

Já jsem psal na gymplu velmi dlouhé, velmi vyčerpávající a opravdu špatné verše pro jednu svojí platonickou lásku, a když jsem si trochu rozšířil literární obzory, tak jsem to se studem všechno rozcupoval, tak jasně jsem si uvědomil, že otrocký, strojově přesný verš, na který jsem byl tenkrát tak hrdý, je nikoliv projevem, ale právě bolavou absencí nějaké literární dokonalosti, máme-li ten pojem vůbec zavádět. 

Proto ti znova říkám - NEMAŽ TO! Jestli to smažeš, tak popadnu bambusovou hůl, udělám jediný tisícimílový krok napříč multiverzem a objevím se ti přímo za zády a uštědřím ti nakovou zenovou pumelenici, že uvidíš andělíčky, jak napouštějí pro kardinála Duku měděný kotel slunečnicovým olejem značky Alelůůůůja! ;-) (To byl vtip - pro lidi co berou všechno doslova - Radovane, polož ten kříž a kropenku, jsem tu na mírové návštěvě - vidíš? neozbrojen). 

Howgh!

04.06.2021 08:45:43dát kritice tipMusaši

Kamamuro,

díky za mou obranu, se kterou se mohu do určité míry ztotožnit.

Dříve tady býval o "neoklasické" vázané verše dost velký zájem. Vidím, že momentálně je tomu jinak. Příští týden svoje básničky smažu, ale vážím si toho, že aspoň jedna říkanka z této série vyvolala jistou diskusi a tobě děkuji, že ses do ní zapojil.

04.06.2021 08:40:52dát kritice tipMusaši

Martysko,

díky za pochvalu, jsem rád, že se líbilo.

04.06.2021 08:39:07dát kritice tipMusaši

Safiáne,

do značné míry ti za mně odpověděl Kakamura, s jehož příspěvkem se mohu do značné míry ztotožnit.

Rozhodně bych nechtěl svůj neoklasicismus nějak "znečišťovat" dneškem, naopak se budu snažit psát tak konzervativně, jak to jen půjde.

Vidím ale, že mé poslední básničky skončily takovým debaklem, jaký jsem si dříve neuměl ani představit. Pokud to tak bude pokračovat dál, vezmu prostě na vědomí, že o mne na Písmáku už zájem není, na nějakou dobu se odmlčím a zkusím to zase za nějaký čas. Já píšu pouze pro ty nejkonzervativnější čtenáře a pokud tu žádní takoví nebudou, proč bych tu měl být já?

04.06.2021 08:31:05dát kritice tipMusaši

atkij,

Skácel byl ukázkový křesťan, proto pro něj znamanala pokora životní program. Patrně opravdu věřil tomu, že se při poslrdním soudu setká s velkorysou a milující bytostí. Já věřím pouze v karmu, tedy v to, že každý sklidí to, co zasel. Nová inkarnace může být ještě mnohem horší, než ta předešlá.

Skácel a já ale mluvíme kždý o něčem jiném. On mluví o posledním soudu, já o ztracených iluzích. Mně osobně není Skácel nijak blízký. Já mám zcela jiné životní pocity. Mně jsou blízcí romantikové nebo dekadenti, hlavně Karel Hlaváček. Když je čtu, mluví mi z duše a jen oni mi připadají pravdiví. Naopak Skácel mi často připadá jako programový pozér, který se dělá lepším, než ve skutečnosti byl.

04.06.2021 08:22:40dát kritice tipMusaši

ukrytá v máku,

jsem rád že tě moje básnička aslespoň na chvíli potěšila.

02.06.2021 06:29:141 tipů dát kritice tipKamamura

Mě osobně se Musašiho říkanka líbí, a připadá mi to, pánové, že jste se na něj trochu spikli. Tak já bych s dovolením vstoupil do diskuse na jeho straně, ať je to trochu vyrovněnější; nakonec, japonsky znějící ídéčka by měla držet při sobě!

Osobně si myslím, Musaši-san, že se na nějaké škatulky můžeš vykašlat. Ten, kdo tě přesvědčí, abys jako dobře drezurovaný kocour skákal skrz jeho obruče, ti nutně nemusí dělat přítelskou službu. Veškeré kategorie a třídění slouží stejně možná především tomu, aby se lidé, které zrovna nic nenapadá, nějak vyznali v tvorbě těch druhých. Nejlepší autoři, jako třeba můj oblíbený Vonnegut, psali absolutně mimo žánry, a proto taky konzumní peloton nevěděl, jak se do jejich výstupů zakousnout (čeká-li někdo "Holmesovku", nebo další díl Přátel, musí být nutně zmaten) - od různých žvejkoslovců užili kritiky až-až, třeba takový Lovecraft se slávy nedočkal vůbec, publikoval za pár šestáků v různých časopisech, a kdyby jeho dílo po smrti nevydali zapálení fanošukové vlastním nákladem, tak dnes vypadá hororový žánr docela jinak. Van Gogh, když si v poli řezal ucho, asi také netušil, že bude jednou "expresionistou", zrovna tak jako Ježíš neměl asi páru, když si pouštěl ústa na špacír před bdělými zraky římské koloniální děržavy, že je nějakým křesťanem. 

Čili podá-li ti zase někdy místní honorace linkovaný papír, Musaši-san, piš klidně napříč - já si to po tobě rád přečtu. A Norsko je starý bručoun, a ne, že ne. 

Jo a prosím tě, Safiáne, které jsou to ty "reálie minulého světa" v básni? Myslíš oázy, písečné duny, velbloudy, vybělené kosti, stopy v písku, supí drápy, nebo světle modře zbarvenou vodu? Byl jsi někdy v písečné poušti? Já ano, a ujišťuju tě, že všechno jmenované tam je i dneska - až na to, že azurové vody a kosti nenajdeme na každém kroku. Ani jazyk mi nepřipadá o moc minulejší, než poněkud školometský styl tvojí recenze. 

A co se citátů z cizích děl týče - když můj oblíbený Umberto Eco začíná jednu kapitolu Foucaultova Kyvadla citátem z Hellera: "Co vám připomíná ta ryba? Jinou rybu. A co vám připomínají ty ryby? Další ryby!" , jistě necituje proto, aby poměřoval, jestli má on nebo Heller většího tvůrčího pindíka ("tvindíka?!"). Možná šlo o to, že ten citát výstižně charakterizuje myšlení "spisovatelských ďáblíků", o nichž je v kapitole řeč, kteří od sebe navzájem opisují, a tak získávají dojem, že mají pravdu (jako dnešní facebookové názorové bubliny). Zrovna tak je IMO možno citovat Skácela a pokusit se o parafrázi, a přitom se s ním soutěživě neporovnávat. Pokud si ho ale postavíme na pedestal, tak se z něj cituje ztěžka, to je pravda. 

Jo a Norskovi jsem dal omylem tip a teď už se to nedá vrátit. Zvláštní systém...

Kádrování tvorby ostatních a poměřování kdo převyšuje koho nechám raději bez komentáře. Vždycky mi připadalo poctivější říkat - tohle se mi líbí, tohle se mi nelíbí. Protože když někdo není modelový čtenář nějakého autora, tak to nutně nemusí znamenat, že autor je špatný. Ovládání jazyka je řemeslo, to ano, a řemeslo je třeba se učit a procvičovat, ale řemeslná zručnost není nutnou ani postačující podmínkou kvalitní tvorby. 

Just my 2 cents...

02.06.2021 05:56:10dát kritice tipMartyska

pěkný

02.06.2021 00:29:551 tipů dát kritice tipSafián

Směřování k neoklasicismu mě zajímá. Ale co to vlastně je? Domníval jsem se, že se jedná, tak jak to udělal hudební neoklasicismus před sto lety, o naplnění starých forem (neoklasicisté je právem pokládají za umělecká díla - i takový Holan, který rozhodně nebyl klasicista, veršuje: co bylo dříve ve formách, je možná obsah vesmíru) soudobými rytmy, harmoniemi atd. V poezii to znamená zobrazit v těchto formách současnost pomocí soudobých prostředků. Tady neobstojí despekt k projevům soudobé poezie, protože každý autor stojí na startovní čáře sám a prostředky jsou jen na něm. Ty ovšem volíš opačný postup. Překládáš současnost do minulého jazyka, používáš reálie minulého světa. Nevím, je-li tento postup přijatelný. Možná na Písmáku, jehož přispěvatelé se rádi, snad aby omluvili své nedostatky, prohlašují za amatéry a tvé výtvory ty jejich umem vysoce přesahují. Ty ale poměřováním s velkými básníky minulosti, tady třeba s Janem Skácelem, kterého, třebaže zemřel již před 30 lety, považuje kritik Všetička za posledního velkého českého básníka, nutně nastoluješ otázku srovnatelnosti s jejich projevem.  Řekl bych, že v tomto měření sil tvůj sonet neobstojí. Možná tu má být Skácelova báseň pouhým kontrastním mottem, sonet je o něčem docela jiném.  Navíc je zatěžkán sice umnými, ale  v podstatě jalovými, pouze ilustračními verši. Nemyslím, že právě toto je naplněním cesty, kterou sis vytkl. Koneckonců to lapidárně vystihl hned v prvním komentu Norsko : Skácela nám nemusíš překládat. Mohu se samozřejmě mýlit. Ať tak či tak, vždycky se budu těšit na tvé nové příspěvky.

 

01.06.2021 20:16:20dát kritice tipatkij
redaktor poezie

Skácel je ve svém podání pokornější. Ty naopak temnější, těžkopádnější. Nemá ale smysl dvě tak rozdílné výpovědi srovnávat...

01.06.2021 15:41:54dát kritice tipannnie

No, mně se zdá, že ty mluvíš o něčem jiným, než Skácel - to jen k tomu komentu Norska. Pěkný. Tip a.

01.06.2021 13:44:34dát kritice tipukrytá v máku

Já mám Skácela moc ráda.

Tvé verše jsou taky vydařené a rozhodně nejsou jen na jedno přečtení.

Závěr mě oslovil nejvíc :).

01.06.2021 09:06:04dát kritice tipMusaši

Díky, Marku. Jen si tak hraju.  Zkouším Skácela, který se od vázaného verše odtrhl, vracet zpátky ke klasice. 

01.06.2021 09:00:45dát kritice tipMuamarek

Parádně rozvinutý skácelovský motiv. Umíš navodit atmosféru - a slova příjemně šumí...

01.06.2021 08:20:572 tipů dát kritice tipNorsko 1

Skácela nemusíš překládat. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor