Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 451 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Řetěz moci Irián 15. díl
datum / id02.06.2021 / 521066Vytisknout |
autorkatt-chan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno11x
počet tipů0
v oblíbených0x
Řetěz moci Irián 15. díl

Řetěz moci Irián 15.díl

Zašla jsem do šatny a snažila se sundat šaty z ramínka. Ruce se mi třásly jako nikdy v životě. Věděla jsem, že pokud Ziela opravdu uznám za nástupce bude Ren ve velké nevýhodě. Derián mě neochrání. Před očima mi vyvstala scéna jeho mrtvého těla. Nemám šanci dostat se ven bez pomoci. Povzdechla jsem si a konečně se dokázala přinutit převléct. Černé šaty s jemnou krajkou a zaschlé slzy na tvářích podtrhovaly můj smutek. Kolik bude muset zemřít lidí, aby byl Ziel spokojený. Nechá nás odejít, když udělám všechno co bude chtít?

„Jsem připravená.“ Vyšla ze šatny a sledovala jak všichni zírají. Jejímu krásnému výzoru  dominoval diamantový náhrdelník a čelenka ve tvaru Iriánské květiny. Držení těla měla takřka dokonalé, i když uvnitř se cítila poražená. Navenek nedala nic znát. Pomalu se vzpamatovali a vzali mě dolů po točitých schodech. Venku byl slyšet hlučný dav. Svolal to opravdu rychle, aby nemohl nikdo jiný zasáhnout. Pochybuju, že se o tom Ren stihl dozvědět. „No tak hni sebou.“ Strčil do mě Drel a ruku měl položenou na pouzdře velkého nože. Nemám na vybranou a přejdu vyzdobenou halu. Černé vlajky s novým ornamentem jsem viděla poprvé, ale hned mi došlo, že je to znak Ziela. Lidé venku pokřikovali a snažili se dostat blíž. Nevěděli k čemu tady došlo a jak se změnila situace. Najednou se vynořil Ziel a zasyčel. „Uklidni je a ohlas nového pána!“ Tolikrát jsem vystoupila před lidem, ale vždy s klidem a rozumem. Dnes mě klid opustil a rozum musel jít stranou. V sázce bylo příliš mnoho, abych si mohla dovolit neuposlechnout. Věřím Renovi, že až nadejde jeho čas obrátí se zlé v dobré.

Vstoupila jsem prosklenými dveřmi a podívala se do davu. Bylo na nich vidět vyčerpání a bezmoc. Nemohli se nijak zapojit ani bránit, jinak by je stihl krutý trest. Ziel byl navenek nádherný anděl, ale uvnitř se usídlil ďábel. Hluboký nádech mě trochu uklidnil rozházené myšlenky, než jsem byla schopná promluvit. „To je paní Helen.“ Vykřikovali v naději. Hlasy pomalu utichli a já mohla začít. „Prosím o klid.“ Hlas mi trochu přeskočil, ale pokračovala jsem dál. „Dnes vám představím nového nástupce.“ Lidé se usmívali, protože očekávali Rena. Opak byl pravdou. Nikdy bych si nepomyslela, že se toho za takovou chvilku stane tolik. Ať se mi to líbí nebo ne je to zatím to nejlepší co mohu udělat. „Přivítejte Iriánského vůdce Ziela a buďte mu dobrým lidem.“ Všichni byli v šoku. Jejich naděje právě pohasínala a důvěra mizela spolu s ní. I mě ukápla slza, když jsem to byla donucena říct. „Přenechávám mu vládu.“ Lidem poklesla hlava a smutek se vloudil do jejich srdci, když to vidím trhá to moje vlastní na kousky. Ziel se ukázal vedle mě a škodolibě se smál. Záměrně ukrýval řetěz pod honosným oblečením, aby si nikdo nevšiml nevykvetlé květiny. Může oklamat kohokoliv, ale já to jasně cítila. Pořád je tu šance. Byla malá, ale existovala a to mi stačilo, abych se postavila na odpor. „Přenechávám mu vládu do doby, než se v Iriánu ukáže opravdový vůdce.“ Dodala jsem a viděla jak se odhodlání mého lidi prudce zvedlo. Ty jejich oči vyjadřovaly pocity beze slov. Uklonili se a chtěli odejít. „Kampak! Neposlechnete si nového vládce?“  Chytil Helen za loket a strhl jí na zem. Lidé byli v šoku nad jeho krutostí. „ Vidíte? Poklonila se mi sama paní Iriánu. Každý, kdo se bude chtít vzbouřit zaplatí svým životem. Vraťte se do těch svých chatrčí. Slavnost skončila!“

„Drele odveď ji. Myslím, že potřebuje lekce slušného chování. Dělej si co chceš!“ Doslova mě popadl a vlekl po zemi. Krásné šaty se na několika místech roztrhly, než mě před schodištěm chytil za vlasy a donutil vstát. Při tom prudkém pohybu se čelenka uvolnila. Drel jí chytil špinavou rukou. „Myslím, že jí nebudete potřebovat.“ Vycenil zkažené zuby do úšklebku. Jaký pán takový sluha. Byl odrazem toho co na Zielovi nebylo vidět. Shnilý do morku kostí a odhodlaný udělat cokoliv. „Myslím, že tohle taky nebudete potřebovat.“ Serval mi náhrdelník a zkoumal velké kameny vybroušené do mistrovského kousku. Schoval je do váčku a znovu mě chytil za vlasy. „Jdeme!“

https://povidkyodkat.blogspot.com/

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor