Poezie od flašky 5

LHÁŘ

Pod paprsky rudé kladenské záře,

vezou mě v kleci na dřevěné káře.

Označen byl jsem za sprostého lháře,

neb život jsem řídil si podle snáře.

Záda mi teď drásá bič otrokáře,

a já nestačil ani zamávat svojí Kláře.

Ta sedí znavena a potí se v páře,

mně život však, jak lněná halena se páře.

Jen výsměch mi cestou vmeten je do tváře,

od Johanky z Arku i Jakuba skláře.

SOUDRUH

Se smyčkou na krku

straník se procházel.

Smyčka se zadrhla!

Moc sebou neházel...

POVĚTŘÍ

Přilétly k nám větry,

měly finské svetry.

Nahá byla jenom

meluzína Luska,

přilétla k nám totiž,

ze sovětského Ruska...