Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Večera

03. 06. 2021
15
14
552

Vrátime sa z prechádzky, ide sa večerať.

„Prosíš si mäsko s ryžou, čo si mala na obed alebo rožtek, Hanka?“ pýta sa mama Monka.

„Jižu alebo joštek,“ odpovedá malá.

Dvojročným deťom som túto otázku nekládla, jedálniček som zostavovala sama.

„Hanka, rožtek alebo ryžu?“ zopakuje mama.

„Jižu!“

Naloží jej do misky, prinesie do obývačky, rodičia večerajú v kuchyni. Sadnem si oproti nej, keby bolo treba pomôcť. Zje zopár lyžičiek a zmení názor: „Haňa šte joštek!“

„Maminka sa ťa pýtala, vybrala si si mäsko s ryžou. Ak nie si hladná, stačilo. Nemusíš papať.“

„Joštek!“ skúša znova.

Som neoblomná, ako pri svojich deťoch. Spustí usedavý plač. Mamina prichádza zistiť, čo sa deje. Rovnako ako ja, vysvetľuje a neustúpi. Dáva jej na výber iba zjedz, alebo sa choď hrať. Rožtek už zjedol tatino, ty si nechcela. Malá hodí pohľad na mňa, keď vidí, že nenachádza porozumenie, zacyklí sa v plači, odmieta všetko. Rodičia sa vrátia k svojej večeri, nechajú ju plakať.

„Hanka, vieš prečo plačeš?“ skúša tato, keď doje.

„Nieeee.“

„Môžem ti nejako pomôcť?“ prichádza mamina.

„Nieeeee.“

Zoberiem červenú loptičku.

„Pozri, Hani, túto som hľadala. Tá druhá nevládze vyskočiť. Túto, keď prudšie hodím o podlahu, vyskočí mi až do ruky.“

Zopárkrát hodím, prestane plakať, pozoruje ma.

Lopta mi začína akože uskakovať, naháňam sa za ňou: „Och, ja nešika!“

Pobehujem, lamentujem, šaškujem, malá sa začne smiať, až sa zadúša.

„Už som sa to naučila, pozri, ako mi to ide!“ Chytám loptičku s prehľadom, keď tu zrazu, zasa poskakujem a tvárim sa, že sa mi nedarí.

Ďalší záchvat smiechu, plač je zabudnutý.

„Pôjdeme, Hanka?“ skúsi tatino.

„Ešte tji jižičky!“

Pustí sa do večere a miska je prázdna.

Mišo na mňa žmurkne a potichu ocení: „Máš veľkú pochvalu!“

„Veď mám tri deti!“ usmejem sa.


14 názorů

Jamardi
05. 06. 2021
Dát tip

Taky by jsem se tak malého dítěte neptala.


vŕta mi v hlave, či je správne, pýtať sa dvojročného dieťaťa, čo bude jesť, dávať mu alternatívy, či z toho nie je zmätené...u mňa do troch rokov nebola v strave demokracia a deti jedli, neplakali, ak nedojedli, iné nedostali...ale nechcem to zovšeobecňovať


Jamardi
04. 06. 2021
Dát tip

S dětmi to tak je jak píšeš :)


jo, jo, zasloužilá Matka :)


Je vidět, že se vyznáš.


pozdravujem vás, dievčatá, písmácke kamošky a babičky :)


Gora
04. 06. 2021
Dát tip

Osvědčená metoda, gabi, a zase přišla vhod...

Hezky napsané.


annnie
04. 06. 2021
Dát tip

Aj jaj... loptička se dokutálela ke mně a tak se směju: chytej! Tip! Pá a.


„Máš veľkú pochvalu!“....taky to tak s vnučkou dělám ...ale....nesmí u toho být její rodiče......prý má právo plakat..:-(((


bixley
04. 06. 2021
Dát tip

Odpoutat pozornost je dobré. Jednou jsem jela ve vlaku s anglickou rodinkou se dvěma malými dětmi, holka asi čtyřletá, klučík dvouletý. Holka si začala s něčím hrát a kluk to hned chtěl a ječel: "I need it!" Tatínek ječícího kluka vzal a chodil s ním po chodbičce, dokud nepřestal...

Hezká příhoda. S dětmi to umíš. :-)


pozdravujem Benetku a Kočkodana

revírník, pochvala od teba ma obzvlášť teší


revírník
03. 06. 2021
Dát tip

I ode mě máš pochvalu.


Kočkodan
03. 06. 2021
Dát tip

 

Gabi, se mnou sis takhle hezky nikdy nehrála... (lehce vyčítavý smajlík)


Benetka
03. 06. 2021
Dát tip

Krásné! Kúzolné! Zo života!!! Také iba len... ;)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru