Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDomácí záležitosti II
Autor
back up
Často v noci jsme si s Gregorem povídali, hlavně ze začátku. Všechno ho zajímalo, každá podrobnost o mně a o všem, co se mě týkalo. Vyptával se podrobně na každou historku z dětství a chtěl znát jména kamarádek, spolužáků i příbuzných. Dokonce si je pamatoval a někdy moje vyprávění doplňoval.
„To byla sestřenice?“ nebo „Spolužák? Spalas s ním?“
Nicméně nevyčítal, protože byl v zásadě domácí pohodář a milovník lenošení. Večer, zabalený v pokrývkách a polštářích, připomínal obrovský kokon, ze kterého vykukovala jen hlava a velké tmavé oči, které na mě upíral, když jsem mu vyprávěla.
„Vypadáš jako lachtan,“ dobírala jsem si ho.
„Lach-tán,“ opakoval s legračním přízvukem.
Skoro se nesnažil mluvit česky, částečné proto, že byl pohodlný, ale dozajista také proto, že mu angličtina dávala pocit nadřazenosti. Někdy mě oslovil česky a styděl se, jak je neohrabaný.
„Neumí čésky, neumí čésky,“ chtěla jsem se mu smát, ale raději jsem se ovládala, protože na tohle byl citlivý.
„It´s not fair,“ kňoural.
Ať už jsem s ním mluvila o čemkoli, zdálo se, že chápe a všemu rozumí, protože když jsem mluvila, tak pokyvoval hlavou a souhlasné mručel. Později když už Beník vedle v pokoji tvrdě spal, tak se lachtan mazlivě překulil na mou polovinu postele. Při milování pak přivíral oči a slastně vrněl.
Michal volal skoro každý den. Stěžoval si na neomalenost lidí, kteří telefonují na veřejnosti, kdy se jim zachce, na nadřízenou v práci a invalidního otce.
„Ať jdou do prdele, čuráci!“
„Já fotra nenávidím, ať chcípne!“
A na šéfku: „Ať se zabije v autě! Ať dostane rakovinu a parchant jí zcepení v břiše!“
Křičel a proklínal všechny kolem sebe a zároveň se dožadoval soucitu. Neustále byl nucen starat se o nemocného otce a uklízet výkaly, které stařec trousil po bytě. Pokud otec vstal z postele, tak se ploužil už jen k lednici, nahý, nebo ve špinavých spodkách. Na krku měl pověšeného bažanta plného žluté moči a připomínal bachratého domorodce vyzdobeného exotickým náhrdelníkem. Moč později vyléval do kuchyňského dřezu.
5 názorů
Evženie Brambůrková
04. 06. 2021To je nářez.
Píšeš zajímavě, tenhle díl je /na mě/ docela hrubý...i bez oněch detailů, kam kdo vyléval moč, by to byl silný příběh...
Pokračovat! Pokračovat!!! Čím dál tím víc mě to vtahuje! Honem další díl, please!!! Tip a.