tss-tss-tss

Tři dny volna jsme trávili s Michalem na kolech. Ve vlaku si k němu přisedl starý pán a trochu mu překážel na sedadle. Michal ztropil scénu a řval po celém vagóně.

„Pane kolego, co si to dovolujete, to je neslušné chování!!“

Michalovi vadí každý. Když zaslechne, že někdo telefonuje, vyfotí ho a fotky zveřejňuje na Facebooku. Pasažéři se sluchátky na uších mají smůlu, jejich tss-tss-tss uvádí Michala v zuřivost. Naštěstí nemá dost kuráže, aby na ně zaútočil fyzicky, a tak se je snaží provokovat tichým nadáváním.

„Zmrdi! Čuromedáni zpovykaní!“ cedí mezi zuby.

Totéž se děje, když je poblíž pes bez náhubku, neukáznění teenageři nebo kdokoliv, kdo se jen trochu hemží a tiše nesedí. Uklidňovat navztekaného Michala nemá smysl, vždycky je lepší tvářit se, že k sobě nepatříme.

„Seš magor, víš to?“

„Nejsem, to oni.“

Cestou kamkoliv vyfotil Michal stovky fotek a v počítači schovával sbírku všech výletů, které třídil do složek a popisoval. V každodenních situacích byl prchlivý a nesnesitelný, zato v posteli byl sladký. Hrnul se pokaždé jako velká voda a pak se trpělivě nechal navigovat.

„Nehýbej se,“ říkám mu pořád.

Večer pak posílal jednu esemesku za druhou.

„Miláčku, jsi mi víc než sto milionů piv,“ vyznával chlapsky.

Teď u nás doma montuje dřez a pro jistotu se svlíknul do slipů. Z nosu mu kape pot.

„Kurva! Do prdele!“ povzbuzuje se.

Břicho mu s lety zbytnělo a jako by sublimovalo jeho dávnou touhu po těhotenství, lépe řečeno po oplodnění jakékoli milenky svolné k tomu, že mu porodí dítě. Chvíli jsme početí zkoušeli, ale nic z něj nakonec nebylo. Neexistující dítě se proto jmenuje Pivní Mozol a k letošku jeho obvod činí sto třicet sedm centimetrů.