Satanáš

„Skuteční vyznavači Satanovi jsou tiší a mlčenliví,“ dodal Básník v člověku. „Pochopili podstatu i dosah svého Pána. Neuslyšíte nic, neuvidíte nic… než úšklebek. Hlasití vzývači Lucifera, Světlonoše, jsou módní pozéři, vyžadující pozornost. Netuší, o čem mluví, netuší, s čím si zahrávají.“

Pak pokračoval: „Často se vypráví, že čert/ ďábel/ satanáš, tomu a tomu chasníčkovi či pánu splnil jeho přání – většinou pochybné – a že si, časem, za odměnu vzal jeho duši, s sebou si ji odnesl. A co když tomu tak není? Co když ďábel pomáhá, a jedinou odměnou (tisíckrát větší, než ustrašená lidská dušička) je mu šíření zla, nepravosti, závisti? Lidé žádají moc a peníze a moc peněz, a jejich chapadélky šíří zlo a strach, nenávist a závist, satanášův nejlepší artikl! Je to tedy mnohem jednodušší – nemusíte platit, jelikož tím, že využíváte jeho služeb, mu vlastně prokazujete službu, více než on Vám. A církev to ví, proto si vymýšlí dětinské báchorky o peklu a rohatých s vidlemi. Proč? Snad aby hříšníky odlákala od příliš vábivé vidiny la dolce vita plného požitků?“