Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Modrobílá stuha

05. 06. 2021
1
2
237
Autor
Nagihan

Modrobílá stuha jako žádná druhá. Jak tomu nebylo v horách Krkonoších.

Kdysi před lety,

když Krkonoše mladší byli,

tehdá teprve krátkou chvíli,

lidé v Trutnově žili.

Dřevo plavilo se po řece,

na pilách bylo veselo,

městečko hezky vzkvétalo,

avšak žádnou vlajku nemělo.

Tenkrát za třemi branami,

za zdmi z červeného kamení,

hned na rynku stál dům zelený,

a na něm zvláštní znamení.

V tom domě žil alchymista,

a jeho dcerka malá.

Holčička se zrzavými vlasy,

co krásně se smála,

jak malá sedmikráska,

holčička, které říkali Mědivláska.

Alchymista se o svou malou dcerku,

velmi, převelmi bál,

tak k šestým narozeninám,

dar kouzelný jí dal.

Do vlasů modrá stuha to byla,

do které sílu řeky,

kouzlem připoutal.

Řeky Úpy, co Trutnovem protéká,

která vždy jej živila a chránila, 

jak milující matka dobrá.

Tak stejně měla chránit Mědivlásku,

ta kouzelná stuha modrá.

Avšak kouzlo stuhy,

vrhlo na Mědivlásku stín.

Když vlasy s ní měla spletené,

jak vychovaná mladá dáma chodila,

když však stuhu neměla,

tak jen neskutečně jančila a zlobila.

Tak a nebo tak, a nic mezi tím.

Dlouho přemýšlel alchymista,

jak zaplašit toho kouzla stíny,

až přišlo k němu znamení,

do modré oblohy bílá hora zahryznutá,

jak zub dračí plný síly,

jak zub pilné pily.

To vdechlo nápad otci Mědivlásky,

rozdělit tu sílu třemi klíny.

První bílý klín,

připomíná zub Sněžky v nebeské modři,

druhý bílý klín,

jako zub bestie, jíž přemohli zdejší lidé dobří.

Třetí bílý klín,

je pamětí zubu, který má každá trutnovská pila.

Tak síla modré stuhy, 

rozdělena klíny byla,

Od té chvíle, již nepoutala, neškodila,

zůstala jen, by od zlého uchránila.

Snad díky lásce k těm symbolům,

nechránila však jen Mědivlásku,

nýbrž celý alchymistův dům.

Jak rozkřiklo se to,

a Trutnovští ten příběh zvěděli,

do svých oken,

modrobílé stuhy také věšeli.

Když pak při jedné návštěvě,

uviděl to, a ten příběh vyslyšel sám pan král,

tu vlajku v zástavu městu dal.

Od té doby prapor modrobílý,

tak nad Trutnovem vál,

svým kouzlem ochrany a klidu,

o město dobře pečoval.


2 názory

Martyska
07. 06. 2021
Dát tip

Mně se líbí


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Dost dlouhá balada, rýmy by mohly být vynalézavější, zastaralé výrazivo /zvěděli, vyslyšel/... spousta čárek je jinde, než by měly být... 

Mědivláska je pěkně poetické jméno.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru