Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 452 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Zrcadlo
datum / id06.06.2021 / 521182Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaVšední den v lázních,
zobrazeno224x
počet tipů25
v oblíbených1x
Zrcadlo

 

Jeník se tak rád směje, kdykoli a skoro všemu.

„Na starší lidi, jako jsi ty, mamuško, venku číhají bacily s divným názvem. Co ti doma chybí, nakoupím, složenky poplatím,“ a jeho nakažlivý smích přidusí šátek, neustále ho teď nosí na krku a zakrývá pusu, kterou ani na chvíli nezavře.

Raději tedy nechodím ven. Je o mě postaráno. Jeník je hodný syn, jednou v měsíci tady přespí, dopoledne otevře pošťačce, převezme důchod a dojde nakoupit. A pak ho zas dlouho nevidím…  občas vytáhnu z mrazáku rohlík, abych měla vůbec pečivo - ale já už toho moc nepotřebuju.

Schránka v pevných dubových dveřích přetekla a po zemi se válely letáky, složenky, pošta. Namátkou sebrala jeden leták, čichla k němu, požmoulala ho v ruce, znovu čichla, zda ucítí plyn nebo něco podezřelého.

Na zašlapaném šedivém betonu upoutala její pozornost barevná pohlednice. Podržela lístek daleko od očí.

Německý název nedokáže přelouskat, zkoumá atraktivní pohlednici kostelíku a horského městečka.

 „Ahoj, mami. Posílám pozdrav z práce. Přijedu v květnu. Volala jsem ti, ale číslo neexistuje. Zavolej nebo napiš, zdravím Šmudlu, Maruška.“

V květnu? Až v květnu. Ne že by měla tušení, jaký měsíc je, ale sníh na protější střeše zmizel. Stojací kalendář, který celé roky mívala na lednici loni nikdo nekoupil.

Uvědomila si, že pes Šmudlík zemřel. Jeník ho tenkrát někam odnášel v náručí, ale to se nesmál, spíš přes slzy neviděl. Jak dávno je tomu? Zaprášené vodítko viselo na hřebíku. Teď ji zajímalo, kam se poděly její střevíce. Botník za dveřmi byl prázdný!

Podivila se, jak mrštně vylezla točitými schody ze suterénu do patra. Po čtyřech, jen v pantoflích, ale vylezla! Kam se podělo několik párů bot? Ty by nevzali ani v zastavárně. Co ještě mělo nějakou cenu, skončilo právě tam.  Zezdola, kde syn měl dílničku na výrobu svic, cítila podivný parfém hniloby, oleje a vosku.

Měl by vymalovat. Od smrti muže ani nevybílil. Starej by poručil, zakřičel, dal mu pár facek a bylo by. Já na syna nestačím. Vždycky jsem si říkala, jen aby Jenda neodešel dřív, protože měl ve všem pravdu. Že ženský stačí jen přikyvovat manželovi, občas prohodit něco jako přesně tak, přesně tak, usmívat se, vysledovat, jak se tváří, aby občas nějakou nechytla a hlavně nechat mužskýho rozhodovat.

Vrátila se do parádního pokoje. Obraz malé, dlouhovlasé, rozcuchané ženy v potrhaných teplákách jí ze zrcadla vykročil vstříc.

Prsty rozpačitě prohrábla bujné šedivé kudrny a zrcadlo zakryla. Podivná cizí žena zmizela. Trochu ji to uklidnilo.

Hluboko v útrobách měla prázdno, naléhavé, bolavé pusto, ale nejen tam, i v hlavě či v duši nebo kde všude se ten pocit vzal. Snad se její tělo stalo jen poloprázdnou schránkou? Lehkost pohybů, s jakou ohýbala revmatické klouby, byla podezřelá. Že by to byl vliv neznámého plynu z letáků?

Přece něco. Nohy. Brněly a místo chodidel měla snad gelové polštářky. Kolem kotníků občas bolestivě zacukaly nervíky. Ve dne v noci. Na sebepozorování měla spoustu času. Pokud nesledovala televizi. Pro důchodce byla nejlepší trojka, jinak se na obrazovce pohybovali jen lidi v náhubcích a ona neměla šanci rozumět, o čem je vlastně řeč. Už takhle špatně slyšela. Na mobilu taky musela mít hlasitý odposlech.

Kde je asi konec mému telefonu? „To víš, mamuško, vánoční svíčky nejdou na odbyt, turisti přestali do Chebu jezdit a tržnice je prázdná. Já ho pak zas z frcu vyzvednu a vrátím.“ Od té doby jsem mobil neviděla.

Raději se syna neptala, s kým a kde žije. Dcera ji kdysi vzala na výlet a stavili se na tržnici za Chebem. Jeník tam měl svůj stánek, pultík zářil barvami a všemi myslitelnými tvary svíček, ale davy lidí z německých autobusů vybíraly spíš kalhoty, bundy nebo boty, a Jeník seděl pod plachtou u prázdné bedny od banánů a hrál šachy s vietnamským hochem.

Starej Jenda byl vynikajícím šachistou a kluk to zdědil, akorát Jenda měl průmyslovku a Jeník zvláštní školu, ale zase je zručnější, starej neuměl zatlouct ani hřebík a podle toho to v baráčku vypadá. Divila jsem se, proč kupujeme zchátralý baráček u náměstí, když Jenda neumí rukama lautr nic, ale říct nahlas jsem to nemohla. Prý je lepší mít barák ve městě než peníze ve spořitelně, a do důchodu to spravíme. Jenže pět infarktů se neptalo, jestli máme už opravený dům, a šestý dopadl tragicky.

Otevřela okno ve světlíku, aby někoho spatřila. Někoho živého. Po dvorku běhalo pár dětí, někde v bytě hlasitě zaštěkal pes.

Nebylo to tak vysoko. Po parapetu by snad mohla pomaličku dolézt k okapu a tam se spustit na dvůr. Kdyby tak měla boty, v pantoflích nikam nedojde.

Přistavila si k okénku štokrle a jen v ponožkách vylezla nahoru. Vystrčila polovinu drobné postavy z okýnka. Vlasy se na větru rozevlály. Bylo to příjemné. Opět se stala součástí venkovního světa.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.06.2021 15:24:32dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Myslíš, že by to byl moc silný apel?

12.06.2021 12:53:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuji, kvaji, věta poupravena. Střídání ich a er formy jsem napsala zejména z obavy nad příliš silným apelem... ale mohlo to být, jak píšeš... díky.

12.06.2021 08:11:41dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Silný příběh. Hlavně mě zaujalo nenásilné, a přitom téměř komplexní vyjádření tragédie některých starých lidí v koronavirové době. Nemuselas však střídat er- a ich-formu, klidně to celé mohlo být vyprávěné v ich-formě. Tedy pokud jsem něco nepřehlédl, proč by to nešlo. Bylo by to ještě působivější.

Jedna věta se mi tam moc nezdá. Asi bych ji přepsal takhle: "Ze zrcadla jí vykročil vstříc obraz malé, dlouhovlasé, rozcuchané ženy v potrhaných teplákách." (V teplácích působí obecně poněkud knižně a v souvislostech povídky ještě víc.)

08.06.2021 08:29:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, to mne docela mrzí, na druhou stranu mne těší, že se povedlo napsat ten příběh. Děkuju za čtení a ..-

07.06.2021 22:49:38dát kritice tipK3

Velmi tísnivý pocit z toho mám. Číší z toho beznaděj a smutek. To není nic moc na dobrou noc. Ale moje chyba, že jsem se k tomu dostal takhle pozdě. Všechno ostatní je výše napsané, asi bych se opakoval.

07.06.2021 20:03:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To je, Janino, ale tentokrát to myslím dopadlo dobře...

07.06.2021 20:00:23dát kritice tipJanina6

To je skvělé. I když, vlastně jsem doufala, že to není tak úplně podle skutečnosti. Koukám, že život je dost krutý autor.

07.06.2021 19:42:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janino, nejspíš ano...

mám dobrou zprávu - dcera té paní se o situaci dozvěděla a zdá se, že mámě pomáhá... i po zdravotní stránce.

Děkuji.

07.06.2021 15:30:55dát kritice tipJanina6

Výborně napsané, uvěřitelné. Člověk si to malé komorní drama dokáže živě představit. Podalas to působivě... až tak, že je mi z toho smutno.

Zarazilo mě snad jen to, že paní neměla ani klíč od vlatních dveří (tedy aspoň jsem si to domyslela, když se chystala lézt po parapetu). Že by se nechala od syna "zblbnout" až tak moc?

07.06.2021 09:25:04dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži... já děkuju!!

07.06.2021 08:02:41dát kritice tipEvženie Brambůrková

Mám ráda tvé příběhy, protože se mohu stát jejich součástí. Je to děsivé, ale byla jsem tam s ní.

06.06.2021 21:03:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přemku, pěkný komentář - já děkuji!

06.06.2021 20:56:12dát kritice tiplastgasp

Ne dřeň psaný příběh. Hmatatelně tragický, prostý citlivosti a vnímavosti života, kterému by alespoň malá míra úcty dovolila dožít. Skutečně mrazivý pocit. 

06.06.2021 20:35:231 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lucie, usmívám se, potěšil mne tvůj zájem!

Díky... taky dám na husí kůži!

06.06.2021 20:30:37dát kritice tipJá Lucie píšu...

Goro, smekám před Tebou a klaním se zároveň! Vážně úžasně napsáno, protože to se prostě pozná, když mám husí kůži a po čtení jsem měla takový ten wow pocit, který se ukáže tak, že jen vydechnu :) Každou větou si mi příběh lépe a lépe zobrazovala. Už Tě ani nemohu více pochválit, ale bylo to prostě bájo :) Teď k pointě. Myšlenka byla sice ne moc příjemná, bolavá, ale dost přesná, protože doopravdy nevíme, co se děje za dveřmi ostatních. Je super, že si na něco takového poukázala.

Mám se co učit :) Děkuji za zážitek!

Krásný večer!

06.06.2021 18:42:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Hani, i tobě vše hezké!

06.06.2021 18:41:59dát kritice tip8hanka

Irenka, či píšeš príbehy ľudí, či zvierat, či oboje v jednom, vždy je to niečo extra...dlho to v človeku rezonuje...proste to vieš, pekný zvyšok nedele

06.06.2021 18:34:16dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hani, děkuju, doufala jsem, že se trefím do tvého vkusu...

06.06.2021 18:31:21dát kritice tip8hanka

veľa by sa dalo napísať...nebolo by to však príjemné čítanie a tak iba zopakujem - písať teda vieš parádne... vystihneš to boľavé, ako keď vŕtačka natrafí na citlivé miesto v zube...

06.06.2021 18:24:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Nami, díky ti!

06.06.2021 18:24:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, radši nechej na hlavě, abys nezmoknul:-) a dík.

06.06.2021 18:22:21dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aru, díky ti, potěšils.

06.06.2021 17:58:09dát kritice tipNami 99

Hezké psaní.

06.06.2021 16:48:461 tipů dát kritice tipKočkodan

 

Ani já si nedovolím nechat svou imaginární hučku na hlavě. A další předchozí komentáře podepisuji.

06.06.2021 15:53:14dát kritice tipAru

teda Goro, podat to teda umíš, smekám klobouček ;)

06.06.2021 15:31:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, děkuju moc...

06.06.2021 15:26:351 tipů dát kritice tiprevírník

Napsáno působivě, jako u tebe vždycky, Ireno. Jo, je to tak, stařecké ochoření duše je horší než sebevětší nedostatečnost těla.

06.06.2021 14:38:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jarmilo, děkuju... 

06.06.2021 14:37:35dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Renato, potěšilo:-)

06.06.2021 14:31:48dát kritice tipJamardi

To je smutná situace.

Jednou jsem potkala babičku, jak jde v zimě v papučích a hledá nádraží.

06.06.2021 14:25:43dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, ano, plíživé ztrácení se... děkuju!

06.06.2021 14:24:301 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

annnie... díky a dobrou chuť...

06.06.2021 14:23:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Diano, děkuju ti.

06.06.2021 14:23:051 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Ivi... odpozorováno.

06.06.2021 14:22:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

supíku, děkuju...

06.06.2021 14:09:20dát kritice tipvesuvanka

Smutný příběh staré ženy, velmi pěkně napsaný, působí autenticky. V závěru mě zamrazilo, živě jsem si představila, co se stalo... TIP

06.06.2021 12:18:131 tipů dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Dokážeš úžasně popsat psychiku lidí, je to tak věrně popsané, že člověk se cítí jako ta stará žena...

06.06.2021 12:17:45dát kritice tipannnie

Huuuuuu... Uf.......... Ach.......

Tip a jdu si dát na chleba jahodovou marmeládu. S alkoholem ještě chvíli počkám :) Pá a.

06.06.2021 11:37:41dát kritice tipDiana

Velmi působivě napsané! Také mne mrazí...

06.06.2021 11:34:45dát kritice tipblacksabbath

Je to silný příběh....a moc hezky napsanej....jestli je to ....stejně jako tvoje ostatní příběhy.."odkoukané"....tak potěšpánbůh.....konec necháváš otevřený......já jsem si domyslela........a mám husí kůži.......protože tohle....."za zavřenými dveřmi".....může bý kdekoliv kolem nás......*/**********************

06.06.2021 11:30:44dát kritice tipsupizmus

Ty jo, ač léto, z tohoto při čtení mrazí...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor