Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zrcadlo

06. 06. 2021
25
43
1441
Autor
Gora

 

Jeník se tak rád směje, kdykoli a skoro všemu.

„Na starší lidi, jako jsi ty, mamuško, venku číhají bacily s divným názvem. Co ti doma chybí, nakoupím, složenky poplatím,“ a jeho nakažlivý smích přidusí šátek, neustále ho teď nosí na krku a zakrývá pusu, kterou ani na chvíli nezavře.

Raději tedy nechodím ven. Je o mě postaráno. Jeník je hodný syn, jednou v měsíci tady přespí, dopoledne otevře pošťačce, převezme důchod a dojde nakoupit. A pak ho zas dlouho nevidím…  občas vytáhnu z mrazáku rohlík, abych měla vůbec pečivo - ale já už toho moc nepotřebuju.

Schránka v pevných dubových dveřích přetekla a po zemi se válely letáky, složenky, pošta. Namátkou sebrala jeden leták, čichla k němu, požmoulala ho v ruce, znovu čichla, zda ucítí plyn nebo něco podezřelého.

Na zašlapaném šedivém betonu upoutala její pozornost barevná pohlednice. Podržela lístek daleko od očí.

Německý název nedokáže přelouskat, zkoumá atraktivní pohlednici kostelíku a horského městečka.

 „Ahoj, mami. Posílám pozdrav z práce. Přijedu v květnu. Volala jsem ti, ale číslo neexistuje. Zavolej nebo napiš, zdravím Šmudlu, Maruška.“

V květnu? Až v květnu. Ne že by měla tušení, jaký měsíc je, ale sníh na protější střeše zmizel. Stojací kalendář, který celé roky mívala na lednici loni nikdo nekoupil.

Uvědomila si, že pes Šmudlík zemřel. Jeník ho tenkrát někam odnášel v náručí, ale to se nesmál, spíš přes slzy neviděl. Jak dávno je tomu? Zaprášené vodítko viselo na hřebíku. Teď ji zajímalo, kam se poděly její střevíce. Botník za dveřmi byl prázdný!

Podivila se, jak mrštně vylezla točitými schody ze suterénu do patra. Po čtyřech, jen v pantoflích, ale vylezla! Kam se podělo několik párů bot? Ty by nevzali ani v zastavárně. Co ještě mělo nějakou cenu, skončilo právě tam.  Zezdola, kde syn měl dílničku na výrobu svic, cítila podivný parfém hniloby, oleje a vosku.

Měl by vymalovat. Od smrti muže ani nevybílil. Starej by poručil, zakřičel, dal mu pár facek a bylo by. Já na syna nestačím. Vždycky jsem si říkala, jen aby Jenda neodešel dřív, protože měl ve všem pravdu. Že ženský stačí jen přikyvovat manželovi, občas prohodit něco jako přesně tak, přesně tak, usmívat se, vysledovat, jak se tváří, aby občas nějakou nechytla a hlavně nechat mužskýho rozhodovat.

Vrátila se do parádního pokoje. Obraz malé, dlouhovlasé, rozcuchané ženy v potrhaných teplákách jí ze zrcadla vykročil vstříc.

Prsty rozpačitě prohrábla bujné šedivé kudrny a zrcadlo zakryla. Podivná cizí žena zmizela. Trochu ji to uklidnilo.

Hluboko v útrobách měla prázdno, naléhavé, bolavé pusto, ale nejen tam, i v hlavě či v duši nebo kde všude se ten pocit vzal. Snad se její tělo stalo jen poloprázdnou schránkou? Lehkost pohybů, s jakou ohýbala revmatické klouby, byla podezřelá. Že by to byl vliv neznámého plynu z letáků?

Přece něco. Nohy. Brněly a místo chodidel měla snad gelové polštářky. Kolem kotníků občas bolestivě zacukaly nervíky. Ve dne v noci. Na sebepozorování měla spoustu času. Pokud nesledovala televizi. Pro důchodce byla nejlepší trojka, jinak se na obrazovce pohybovali jen lidi v náhubcích a ona neměla šanci rozumět, o čem je vlastně řeč. Už takhle špatně slyšela. Na mobilu taky musela mít hlasitý odposlech.

Kde je asi konec mému telefonu? „To víš, mamuško, vánoční svíčky nejdou na odbyt, turisti přestali do Chebu jezdit a tržnice je prázdná. Já ho pak zas z frcu vyzvednu a vrátím.“ Od té doby jsem mobil neviděla.

Raději se syna neptala, s kým a kde žije. Dcera ji kdysi vzala na výlet a stavili se na tržnici za Chebem. Jeník tam měl svůj stánek, pultík zářil barvami a všemi myslitelnými tvary svíček, ale davy lidí z německých autobusů vybíraly spíš kalhoty, bundy nebo boty, a Jeník seděl pod plachtou u prázdné bedny od banánů a hrál šachy s vietnamským hochem.

Starej Jenda byl vynikajícím šachistou a kluk to zdědil, akorát Jenda měl průmyslovku a Jeník zvláštní školu, ale zase je zručnější, starej neuměl zatlouct ani hřebík a podle toho to v baráčku vypadá. Divila jsem se, proč kupujeme zchátralý baráček u náměstí, když Jenda neumí rukama lautr nic, ale říct nahlas jsem to nemohla. Prý je lepší mít barák ve městě než peníze ve spořitelně, a do důchodu to spravíme. Jenže pět infarktů se neptalo, jestli máme už opravený dům, a šestý dopadl tragicky.

Otevřela okno ve světlíku, aby někoho spatřila. Někoho živého. Po dvorku běhalo pár dětí, někde v bytě hlasitě zaštěkal pes.

Nebylo to tak vysoko. Po parapetu by snad mohla pomaličku dolézt k okapu a tam se spustit na dvůr. Kdyby tak měla boty, v pantoflích nikam nedojde.

Přistavila si k okénku štokrle a jen v ponožkách vylezla nahoru. Vystrčila polovinu drobné postavy z okýnka. Vlasy se na větru rozevlály. Bylo to příjemné. Opět se stala součástí venkovního světa.


43 názorů

Janina6
27. 06. 2021
Dát tip

Ahoj Prózo měsíce, právě mi psala Gora ve zprávě, že "vzhledem k tomu, že se rozdávají poukazy, nemůže soutěžit". Je mi to líto, ale každopádně předávám její vzkaz.


Janina6
26. 06. 2021
Dát tip

Mohla bych povídku nominovat do Prózy měsíce?


kvaj
12. 06. 2021
Dát tip

Myslíš, že by to byl moc silný apel?


Gora
12. 06. 2021
Dát tip

Děkuji, kvaji, věta poupravena. Střídání ich a er formy jsem napsala zejména z obavy nad příliš silným apelem... ale mohlo to být, jak píšeš... díky.


kvaj
12. 06. 2021
Dát tip

Silný příběh. Hlavně mě zaujalo nenásilné, a přitom téměř komplexní vyjádření tragédie některých starých lidí v koronavirové době. Nemuselas však střídat er- a ich-formu, klidně to celé mohlo být vyprávěné v ich-formě. Tedy pokud jsem něco nepřehlédl, proč by to nešlo. Bylo by to ještě působivější.

Jedna věta se mi tam moc nezdá. Asi bych ji přepsal takhle: "Ze zrcadla jí vykročil vstříc obraz malé, dlouhovlasé, rozcuchané ženy v potrhaných teplákách." (V teplácích působí obecně poněkud knižně a v souvislostech povídky ještě víc.)


Gora
08. 06. 2021
Dát tip

Karle, to mne docela mrzí, na druhou stranu mne těší, že se povedlo napsat ten příběh. Děkuju za čtení a ..-


K3
07. 06. 2021
Dát tip

Velmi tísnivý pocit z toho mám. Číší z toho beznaděj a smutek. To není nic moc na dobrou noc. Ale moje chyba, že jsem se k tomu dostal takhle pozdě. Všechno ostatní je výše napsané, asi bych se opakoval.


Gora
07. 06. 2021
Dát tip

To je, Janino, ale tentokrát to myslím dopadlo dobře...


Janina6
07. 06. 2021
Dát tip

To je skvělé. I když, vlastně jsem doufala, že to není tak úplně podle skutečnosti. Koukám, že život je dost krutý autor.


Gora
07. 06. 2021
Dát tip

Janino, nejspíš ano...

mám dobrou zprávu - dcera té paní se o situaci dozvěděla a zdá se, že mámě pomáhá... i po zdravotní stránce.

Děkuji.


Janina6
07. 06. 2021
Dát tip

Výborně napsané, uvěřitelné. Člověk si to malé komorní drama dokáže živě představit. Podalas to působivě... až tak, že je mi z toho smutno.

Zarazilo mě snad jen to, že paní neměla ani klíč od vlatních dveří (tedy aspoň jsem si to domyslela, když se chystala lézt po parapetu). Že by se nechala od syna "zblbnout" až tak moc?


Gora
07. 06. 2021
Dát tip

Evži... já děkuju!!


Mám ráda tvé příběhy, protože se mohu stát jejich součástí. Je to děsivé, ale byla jsem tam s ní.


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Přemku, pěkný komentář - já děkuji!


lastgasp
06. 06. 2021
Dát tip

Ne dřeň psaný příběh. Hmatatelně tragický, prostý citlivosti a vnímavosti života, kterému by alespoň malá míra úcty dovolila dožít. Skutečně mrazivý pocit. 


Gora
06. 06. 2021
Dát tip Já Lucie píšu...

Lucie, usmívám se, potěšil mne tvůj zájem!

Díky... taky dám na husí kůži!


Goro, smekám před Tebou a klaním se zároveň! Vážně úžasně napsáno, protože to se prostě pozná, když mám husí kůži a po čtení jsem měla takový ten wow pocit, který se ukáže tak, že jen vydechnu :) Každou větou si mi příběh lépe a lépe zobrazovala. Už Tě ani nemohu více pochválit, ale bylo to prostě bájo :) Teď k pointě. Myšlenka byla sice ne moc příjemná, bolavá, ale dost přesná, protože doopravdy nevíme, co se děje za dveřmi ostatních. Je super, že si na něco takového poukázala.

Mám se co učit :) Děkuji za zážitek!

Krásný večer!


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Díky, Hani, i tobě vše hezké!


8hanka
06. 06. 2021
Dát tip

Irenka, či píšeš príbehy ľudí, či zvierat, či oboje v jednom, vždy je to niečo extra...dlho to v človeku rezonuje...proste to vieš, pekný zvyšok nedele


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Hani, děkuju, doufala jsem, že se trefím do tvého vkusu...


8hanka
06. 06. 2021
Dát tip

veľa by sa dalo napísať...nebolo by to však príjemné čítanie a tak iba zopakujem - písať teda vieš parádne... vystihneš to boľavé, ako keď vŕtačka natrafí na citlivé miesto v zube...


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Nami, díky ti!


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Luboši, radši nechej na hlavě, abys nezmoknul:-) a dík.


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Aru, díky ti, potěšils.


Nami 99
06. 06. 2021
Dát tip

Hezké psaní.


Kočkodan
06. 06. 2021
Dát tip Aru

 

Ani já si nedovolím nechat svou imaginární hučku na hlavě. A další předchozí komentáře podepisuji.


Aru
06. 06. 2021
Dát tip

teda Goro, podat to teda umíš, smekám klobouček ;)


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Jardo, děkuju moc...


revírník
06. 06. 2021
Dát tip blacksabbath

Napsáno působivě, jako u tebe vždycky, Ireno. Jo, je to tak, stařecké ochoření duše je horší než sebevětší nedostatečnost těla.


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Jarmilo, děkuju... 


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Díky, Renato, potěšilo:-)


Jamardi
06. 06. 2021
Dát tip

To je smutná situace.

Jednou jsem potkala babičku, jak jde v zimě v papučích a hledá nádraží.


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Jani, ano, plíživé ztrácení se... děkuju!


Gora
06. 06. 2021
Dát tip annnie

annnie... díky a dobrou chuť...


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

Diano, děkuju ti.


Gora
06. 06. 2021
Dát tip blacksabbath

Děkuju, Ivi... odpozorováno.


Gora
06. 06. 2021
Dát tip

supíku, děkuju...


vesuvanka
06. 06. 2021
Dát tip

Smutný příběh staré ženy, velmi pěkně napsaný, působí autenticky. V závěru mě zamrazilo, živě jsem si představila, co se stalo... TIP


bixley
06. 06. 2021
Dát tip blacksabbath

Dokážeš úžasně popsat psychiku lidí, je to tak věrně popsané, že člověk se cítí jako ta stará žena...


annnie
06. 06. 2021
Dát tip

Huuuuuu... Uf.......... Ach.......

Tip a jdu si dát na chleba jahodovou marmeládu. S alkoholem ještě chvíli počkám :) Pá a.


Diana
06. 06. 2021
Dát tip

Velmi působivě napsané! Také mne mrazí...


Je to silný příběh....a moc hezky napsanej....jestli je to ....stejně jako tvoje ostatní příběhy.."odkoukané"....tak potěšpánbůh.....konec necháváš otevřený......já jsem si domyslela........a mám husí kůži.......protože tohle....."za zavřenými dveřmi".....může bý kdekoliv kolem nás......*/**********************


supizmus
06. 06. 2021
Dát tip

Ty jo, ač léto, z tohoto při čtení mrazí...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru