Prolog:  (a nenechte se otrávit... je to sice pesimistické... ale život je život a lidi jsou "otřepávací"... anebo se to musí naučit... aby si toho života mohli považovat.... A "vo tom to je"... Pořád...)

Neexistuje NOC a neexistuje DEN. Průběžný čas se sype kolem cest,

které často nevedou nikam. Jít a vidět les oblohu stromy světlo stín

a cítit usychající trávu a mírně vlhký mech trčící z jehličí. Pod nohou

křupne větvička. Tohle všechno je život. Vůně zvuky cesta.

Jak málo  citů setkání touhy milování myšlenek, které se stávají majetkem

všech. Sdílení. Je pozdě. Snad už jen jít. A není třeba vědět proč a kam.

 --------------------------------- 

Soumrak když pad

všechno je cizí

měl jsi to rád

a náhle mizí

kroky na náměstí

úsměv a teplo v náručí

nejsem ta pravá

která zaručí

úspěch a slávu muži

nic    tichý sten

nemůže se to změnit

čert vem co vem

nevrátí pár chvil

jemných a plných citu

nejsi    a jsi tu

napořád   neřád

co ruší řád

věcí a dnů

veskrze prázdných

samoty plných

bez iluzí

mizí sny mizí

jsi pryč

jsi cizí

           jsi