Protože

Venku svítí ráno

jakoby si vyměnilo místo s žárovkou v lampičce na nočním stolku

a všechny stíny ještě spí uvnitř krypt

ještě je ta vteřina, která je pokaždé věčností

než se jako s prásknutím biče, jímž se vyznačují nádražní hodiny

stane vteřinou jinou

to přišlo svítání vzít mrtvým těla

a z ženských snů se stávají motýli, kteří příčinou jsou barev

však, když usedne ti některý na okamžik na dlaň

nikdy ji nesevři

ona stala by se tmou

je takové jiné ticho

jakoby všechno bylo někde v dálce

i já

i ty

jen oči hovoří jasnými slovy

když díváme se proti času

rychlostí pohledu

která je nekonečná

a světlo je proti ní pomalé jako paní s hůlkou

přemýšlím o smrti

o tom, co koupit

v kolik mi to zítra jede

a jestli jsem ti to hezky udělal

a vlastně tak píšu básně

a ani o tom nevím

a ani o tom nevíš

a slunce je ještě malá kapka medu

jen ji vzít a osladit s ní čaj

ale jak by potom dozrálo letošní víno

a tak ti zamíchám šálek proti směru hodin

a osladím jej slovy

jako když kněz posílá duše do nebe

nebo šlapka prodává lásku

a ještě chvíli jen tak budeme

abychom zapomněli na to, co je

protože to je příliš málo