Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tajemný alt

Výběr: Lyryk
22. 05. 2002
7
0
1952
Autor
Adelan

 

Až do ticha tmy

syrový hlas saxofonu

adagio tóny tkal

tajemný alt

 

o víře vdechnutí

 

po světě zbloudili

vojáci z terakoty

s věrností vepsanou

do tváří kamenných

 

o naději, co neumřela

 

malá Afrodite

capala po dlažbě

a brala za kliky

zamčených dveří

 

o starých lodích

s divnými ploutvemi na bocích

ještě voněly kořením

a trochu páchly smrtí

 

o chvění ze zimy

z pokory vesmíru rozpínání

a z života

za zrezavělou grešli

 

do ticha tmy

syrový hlas saxofonu

adagio tóny tkal...

 

večeru

 

co zapomněl mě

zahnat

do ohrádky


Čolito
28. 10. 2002
Dát tip
naděje, co neumřela...... hezká slova

Adelan
27. 05. 2002
Dát tip
Petula: Brala jsem to spíše z pohledu, co všechno se může v takové situaci člověku prohnat hlavou, ať už myšlenky na věci hmatetelné, či zcela nehmatatelné, byl přeci večer, situace jak stvořená mrknout se nahoru, zda k tomu všemu jsou ještě vidět i hvězdy a tak se zmínit o vesmíru... Možná to měl být takový shrnující pocit z celé té atmosféry - chvění, co mělo hned několik důvodů... Ale když se na to podívám zvovu, v podstatě Ti musím dát za pravdu...asi by tam být opravdu nemusela... Díky za názor :-) A.

Petula
27. 05. 2002
Dát tip
Adelan, díky za básničku a díky za odpověď! Neber mne vážně, vždyť víš, že jsem ukecaná... :o) ░/-_-\░

Petula
24. 05. 2002
Dát tip
Musím se vrátit, spěchám a nevnímám, jak bych chtěla... |||-_-|||

Petula
24. 05. 2002
Dát tip
Aha, jo, tak už jsem se vrátila a je tu pro mne čtení... Líbí, obrazy jsou dosti mrazivé, pokud se jim snažíš proniknout k jejich významovým spojitostem... Snad jen jedna strofa mi tam nesedí: o chvění ze zimy z pokory vesmíru rozpínání a z života za zrezavělou grešli Proč? Inu proto, že celá báseň jaksi vyvolává teplé a svou strukturou sametové nelesklé odstíny s velkým napětím (vojáci z terakoty, capání po dlažbě – jsou-li dveře zamčené, je dlažba zaprášená a dveře zteřelé, omšelé, kliky zkorodované, galéry dřevěné... ), prostě hlas saxofonu… Rozpínání vesmíru mi proti těmto hmatatelným pozemským zážitkům připadá jako velmi abstraktní, neuchopitelné, nehmatatelné (byť ve skutečnosti existuje). Jeho pocit není sametový – snad čirý, prostorový? Jakýkoliv „dotek“ je vyloučen. No a ten život za zrezavělou grešli se mi zdá už dost opoužívaný… Tipu však neujdeš! Protože jinak tam to napětí zvuku saxofonu je a ten dovětek s drobnou výčitkou svědomí v podtextu je skvělej. Civilní a „čitelný“.

░▒▓-_-▓▒░
«*»


Albireo
23. 05. 2002
Dát tip
Danny! :-)))

Tanaki
22. 05. 2002
Dát tip
hezky, originalni, libi tip :)

kafka
22. 05. 2002
Dát tip
*

Olina
22. 05. 2002
Dát tip
*

Robinson
22. 05. 2002
Dát tip
*

bogart
22. 05. 2002
Dát tip
Nelíbí se mi konec, ale to je jen osobní pohled: Chtělo by to jej předjímat, si myslim.

Albireo
22. 05. 2002
Dát tip
Líbí se mi. V kontextu Tvé tvorby mi to připadá trochu jiné, ale rozhodně ne horší. Tipnu si.

Danny
22. 05. 2002
Dát tip
a co tajemný CTRL ?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru