Procházka karmínovým sadem

Dva jantarové měsíce

a svítí jen pro tebe.

Ty však toužíš

po ocelových očích

Brada Pitta.

 

Vzpomínám,

jak kladeš

plátky sýra

do kulaté pity,

kterou kupujeme

na Korunní

u rudolících divochů.

 

Pak kráčíme

karmínovou alejí

schovat se do sebe

před bludnou

mlhovinou města. 

 

Je to čas bez roušek, 

pod diktátem diktátorů,

kteří drží prst na spoušti

a čáru střeží bedlivě

i o víkendu. 

 

A já tě tak návidím,

že na chvíli vyhrávám

sám nad sebou

jako Heinrich Harrer,

který se právě prošel 

po rozeklané střeše světa.

 

I kdyby nás natahovali

na skřipci

v hnědém nebo rudém

žaláři

démoni zvrhlosti

ten plátek sýra

už z nás

nevymlátí.

Stal se naší součástí.

---