Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Máchův Máj - úprava první a druhé části básně

24. 06. 2021
0
2
342
Autor
Litarts

-

Originál

(přepis do češtiny 20.století)

-

Byl pozdní večer - první máj -

večerní máj - byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných,

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných,

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

-

I světy jich v oblohu skvoucí,

co ve chrám věčné lásky vzešly;

až se - milostí k sobě vroucí

změnivše se v jiskry hasnoucí -

bloudící co milenci sešly.

Ouplné lůny krásná tvář -

tak bledě jasná, jasně bledá,

jak milence milenka hledá -

ve růžovou vzplanula zář;

na vodách obrazy své zřela

a sama k sobě láskou mřela.

Dál blyštil bledý dvorů stín,

jenž k sobě šly vždy blíž a blíž,

jak v obětí by níž a níž

se vinuly v soumraku klín,

až posléze šerem v jedno splynou.

S nimi se stromy k stromům vinou. -

Nejsnáze stíní šero hor,

tak bříza k boru, k bříze bor,

se kloní. Vlna za vlnou

potokem spěchá. Vře plnou -

v čas lásky - láskou každý tvor.

-

Vlastní úprava

-

Byl pozdní večer, první máj,

večerní máj, byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

-

O ní šeptal i tichý mech,

kvetoucí strom jí také zněl,

vyznání slavík růži pěl,

a jevil její vonný vzdech.

-

Jezero hladké v křovích stinných,

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol.

A slunce jasné světů jiných,

bloudící blankytem pásků,

planulo tam, co pláč pro lásku.

-

I světy hvězd oblohou skvoucí,

co v chrámu věčnosti té vzešly;

až se, milostí k sobě vroucí,

změnivše se v jiskry hasnoucí,

bloudící co milenci sešly.

-

Úplné luny krásná tvář,

tak bledě jasná, jasně bledá,

jak milence milenka hledá,

v růžovou až vzplanula zář.

-

Na vodách obrazy své zřela,

a sama k sobě láskou mřela.

Odrazem i bledý dvorů stín,

jež k sobě šly, vždy blíž a blíž,

jak v objetí by níž a níž,

se vinuly, v soumraku v klín,

až posléze v jedno splynou.

S nimi se stromy k stromům vinou.

-

Nejsnáze stíní šero hor,

tam bříza k boru, k bříze bor

se kloní. Vlna za vlnou

potokem spěchá. Vře plnou,

v čas lásky, touhou každý tvor.

-


2 názory

Litarts
17. 07. 2021
Dát tip

Máchova mluva je zachována, jen někde upravena a rozdělena, aby jednotlivé části mohly být lépe vnímány a promýšleny. Samozřejmě je to cizí vstup, a pokud by měla být báseň dokonalejší, musela by být autorem  přepracována. O další části Máje jsem se již nepokoušel, protože by to nemělo smysl.


Safián
17. 07. 2021
Dát tip

Máchova pěkná mluva je tu nahrazena nevábnou kaší.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru