Odpuštění

Smutně hledím na listí

které bezmocně padá k Zemi

Bezmocně se nechává unášet větrem

který udává směr a místo posledního odpočinku

Tak jako zraňující myšlenky

neustále bez přestání poletují v mojí hlavě

a pod tíhou bolesti padají dolů k srdci

kde ho zasypou hravě!

Proč se to děje?

Proč se mi krutost do očí směje?

Proč to tak bolí?

Možná proto

že se střídají roční období

Možná proto

že pro srdce to platí dvojnásob

Možná proto

že srdce je křehké jako okvětní lístek

Možná proto

že jen naplněné srdce láskou

člověka ozdobí

Možná proto

že je to zkouška

která prověří naši cestu k odpuštění

Možná proto

abychom si uvědomili že jiné cesty není

Možná proto

abychom se podívali z druhé strany směrem k sobě

Možná proto

že se jednoho dne probudím a poděkuji právě Tobě

za tu krutou bolest, lži a podlou zradu

za uvěznění v temném nedobytném hradu

A možná právě proto

že nic netrvá věčně

že i okovy na rukou zrezavý- listí zetlí

a zbude z nich pouhý prach

který jemně odfouknu jako jarní větřík pyl

a srdce zase začne žít

láskyplným rytmem bude bít!

A možná právě proto

abych alespoň jednou za život ochutnali sílu odpuštění

Tak možná právě proto

že jiné cesty stejně není!

 

 

---