Torza podvědomí

Mám své běsy v ulitě ukryté,

moje hlava je onou tajnou skořápkou,

co stráží ony strachy prožité,

obavy z umírání nepřekryji voňavkou,

byť stála by tisíce a hektolitry by jí bylo,

nejistota přežití jedinou je jistotou,

mračna se stáhnou, jakoby Slunce nežilo,

jeho paprsky prostoupí temnotou,

jenom na několik okamžiků blahoslavených,

stíny je pohltí rázem a bez skrupulí,

nestihnu si ani loknout červánků slazených,

hořkost plaším vizí cukrových homolí,

sen o snu nechám si zdát, žízní probuzen,

oči slepé procitají v mrtvolné podobě,

z okna vidím hrobníka, co prací popuzen

kope hrob, co zajisté určen není tobě,

doba temná volá mě bolestně zpět,

do míst, kde v bolestech zrozen jsem byl a vlastní krví zatracen,

hlas ptáků opeřených uslyším pět,

já však vstávám, žiji, neumírám, dnešek není můj úmrtní den.