Guillaumův hrob

27. 9.  21

Zapadá slunce -

Letadlo sešívá mrak

růžovou nití

P. r.,

vztek a permanentní naštvanost jsou asi skvělým pohonem pro jistý typ tvorby. V jednom americkém filmu o rapperech je scénka, kdy populární černý rapper ukazuje bílé rapperce, kterou pohrdá, abstraktní obraz a říká: za tohle jsem dal mega, ale nelituju. Autor tímhle skvěle vyjádřil svůj vztek.V tobě to není.    ...A ve mně to asi taky není, ta útočnost, permanentní nažhavenost útočit.  Hrabě ty pocity měl a proto měl našlápnuto k roli skvělého textaře. Já jsem jen studená Sněhová královna z Andersenovy pohádky. Kdepak já a rap! 

Nikoho si nikdy nezařazuji do nějakých škatulek. Kdo kým je, to vždy ukáže karma - vývoj událostí.

Předpokládám, že ti kteří učí na vysoké škole, to jest Safián a snake jsou minimálně institucionální vzdělanci, ale zda jsou to skuteční vzdělanci, to mohou prokázat pouze sáhodlouhé rozhovory s nimi. Takže - nevím, jestli se tu objeví vzdělanec, který by poučil hlupáčka bažícího po vědomostech jako jsem já.

to je správný přístup, můžeš si mě zařadit mezi nevzdělance ;)

Velmi mě mrzí, že je na Písmáku tak málo vzdělanců a zároveň si víc a víc vážím těch, kteří tu opravdu jsou.

kdepak já a jazyky :D

kdes na to přišel? neovládám ani češtinu, mám jen lepší překladač než ten od Googlu a i ten má svoje mouchy. začalo to jako recese, ale uznávám, že se to zvrhlo

P. r.,

Hrabě napsal hodně puberťácky militantních básniček a dnes by z něj určitě byl skvělý raper. Slušela by mu skvěle i pletená čepice a roztažené prsty.

Aru,

znáš několik jazyků, což znamená, že patříš ke vzdělaným lidem. V názorech na historii bychom se rozhodně neshodli a pochopil jsem, že se se mnou o historii ani bavit nechceš. Zajímá mne ale, zda ovládáš francouzštinu natolik, že bys mohl číst francouzskou poezii v originále a pokud ano, pak by mě zajímala odpověď na otázku, jakou roli hraje v současné francozské poezii vázaný verš.  Četl jsem totiž názor, že současná česká poezie se od té západní liší v tom, že neobsahuje tradiční strofické formy a to proto, že na Západě byla vždy poezie silně navázána na university a kulturní elitu, zatímco náš jediný nositel nobelovy ceny za literaturu neměl ani maturitu.  Na Anglii takové hodnocení sedí. Současní angličtí básníci, píšící vázaným veršem relativně velmi tradičně jsou i v regálech malé městké knihovničky, kde teď sedím. Jak je tomu ale ve Francii nebo třeba v Dánsku?

P.r.

přečetl jsem pouze všechny básně od V.Hr. . O jeho životě mám pouze kusé informace z přebalu knihy. Soudím, že jeho dědeček byl asi legionář, protože první světová válka a také legionářská sibiřská anabáze hrají v jeho básních zásadní roli. A take jeho vlastní základní vojenská služba. Hrabě je někdo dost jiný, než jsem předpokládal. Je docela puberťácky útočný a kdyby žil dnes, možná by mu seděl rap. Co si o něm momentálně myslím(názory se časem mění), jsem vyjádřil v básničce Pan Hrabě - viz výše.

28. 8.  2021

Pan Hrabě

Ten básník nebyl ctnostný ani svatý,

rád dával svoje chyby najevo.

Proč táhl jako na Sarajevo

do Svaté války?   Velmi mnoho vaty

a málo šperků v jeho pokladnici

jen stěží mohlo financovat boj.

Tak tak se zmohl na svůj psací stroj.

Moc netřásli se jeho protivníci,

ti měšťáci, ti rudí násilníci,

my zapřísáhlí staří Klasici

o přízeň Múz tak trapně stojící,

o nadčasovém Umění vždy snící.

               A tak pan Hrabě stal se textařem.

               Dík Mišíkovi shlíží z oltáře.

Aru,

velmi mě překvapila tvá formulace, že "kulturní i duchovní úpadek 20. století je nepopiratelný". Takovou formulaci bych zrovna od tebe nikdy nečekal, ale nevím, co zrovna ty tím úpadkem míníš. Co tedy?

Ztotožňuji se s tebou v názoru, že americká angličtina je ošklivá, ta britská je mnohem libozvučnější a francouzština je pro poezii vhodnější, než jakákoli angličtina, to je ale pro mne zcela vedleší problém. Zajímalo by mne ale, jestli oním "úpadkem" myslíš moderní umění, nebo naopak masovou kulturu, nebo co vlastně. Těžko bych mohl odsoudit celé dvacáté století, co se umění týče.   

P. r.,

moc děkuji za obsáhlý komentář. Potěšilo mě, že máš o Hraběti alespoň směrodatné povědomí. Potvrdilo mi to, že tenhle básník, vlastně teprv mladý kluk, skutečně asi dokázal to, co jsem ve svých úvahách o něm předpokládal. Byl to jden z prvních básníků, kteří v šedesátkách posunuli poezii z knih do písňových textů, kde už zůstává až dodnes, ačkoli jinak z povědomí běžných lidí zcela vymizela.   Z jeho díla toho bylo zhudebněno velmi mnoho, jenže, jak už to tak bývá, hitů zbude jenom pár, respektive, zbude pouze pár nejosvědčenějších písní, které se ale hrají celá desetiletí, takže to a právě toto je ta skutečná poezie pro davy.

Určitě nejznámější jsou básně zhudebněné Vladimírem Mišíkem:

- Variace na renesanční téma ( Láska je jako večernice )

- Jam session

- Tma stéká do kaluží

a pak také Neckářem zpívaná písnička Báseň skoro na rozloučenou

Možná, že kdyby Hrabě žil déle, stal by se z něj populární textař formátu Suchého či Kopty, takto přežívá v povědomí lidí jen jako "beatnický básník."  Jenže to je možná jen proto, že se setkal s Ginsbergem.(moc by mě zajímalo, o čem se tehdy bavili.)   Škoda každého talentu, který je tak předčasně zmařen. V.H. umřel ve dvaceti čtyřech letech, stejně jako Wolker. Psal ale hlavně "blues" a texty blížící se šansonům. Jeho básně mají se skutečnými beatovými texty(např skupiny Olympic, kterou znal i Ginsberg), pramálo společného a také obsah jeho básní je od amerických beatniků velmi odlišný.

s nacionalismem jsi tady začal ty, ne já, jen jsem reagoval na to co jsi psal, buď nevíš co jsi psal, nebo máš v sobě dvě různé osobnosti ;)

vysmál by se mi samozřejmě ten Rus, který podléhá obdivu ke Stalinovi a jeho době, protože jak jisté víš, za jeho éry většina vzdělaných rusů buď utekla právě do Francie, nebo zmizela v lágrech na Sibiři. sovětskymi dějinami bych se tady zrovna moc neoháněl, za Stalina mizely miliony lidí ještě před 2. světovou válkou.

k poslednímu odstavci se omlouvám, myslel samozřejmě americkou angličtinu. ovšem kulturní i duchovní úpadek 20. století je nepopiratelný, byť někteří by tvrdili, že na nich to nezanechalo žádných následků. ten posun je jasně patrný. 20. století změnilo naprosto vše, myslím si, že bez těch válek by dějiny ubíhaly celkem jiným směrem, tak jako nynější krize bude měnit běh dějin, protože krize je vždy katalyzátorem, kdy se události dají do pohybu

Aru,

nevím, jestli jsi skutečně tak naivní, nebo se jen naivním děláš. Spíš se jen naivním děláš, protože jsi jeden z místních provokatérů a máš zajisté pospubertální radost, když se ti někoho podaří vytočit. Takže ti přeju úspěšný lov na nedůtklivé hlupáčky.

Česká literatura je samozřejmě nedílnou součastí evropské a později euroamerické kultury. Vždy se v ní mísily nejrůznější zahraniční vlivy, v našem případě se konfliktně střetával Západ s Východem. Tyto vlivy nelze v žádném případě z české literatury nějak odfiltrovat. Jde naopak o to hledat a nacházet ty klíčoví cizí vlivy.

Nyní se zabývám Václavem Hrabětem a velmi mne překvapilo, že v jeho básničkách a textech hraje první světová válka zásadní roli, zatímco ta druhá se tam skoro nevyskytuje.

Tvé hodnocení první světové války je hodnocením Čecha, středoevropana, který ví ze studia historie, jakým zásadním předělem byla první světová válka pro jeho národ. Každýá vzdělaný Rus by se tvému hodnocení druhé světové, čili Velké vlastenecké války vysmál.

S posledním odstavcem tvého příspěvku ale celkem souhlasím. Ta kulturní degenerace ale měla důvody ekonomicko politické. Je to důsledek nadvlády kupčíků, jak by řekl středověký Japonec - tedy nadvlády kapitalismu.  Ale i tomu poslednímu odstavci bych oponoval: angliký lord nebo francouzský hrabě, potažmo dokonce český šlechtic, který se vrátil po r. 89 do vlasti, by ti vysvětlili, že v jejich případě nebyla kulturní kontinuita přerušena nikdy. 

pokud jsi nacionalista jako poleno, pak nechápu tvůj obdiv, nebo psaní o komkoli kdo není z čech a nechápu tvůj obdiv k Japonsku z tvého profilu, protože to je naprosto nečeské.

nacionalismus to je vždy jen omezenost, ostatně tvůj výkřik na konci, pokud to není žert, přesně vypovídá o tom co jsem psal ve svém francouzském komentáři, pokud jsi český nacionalista, tak prosím nepiš o žádném francouzovi, ani američanovi, kazí to totiž tvou českou nacionalistickou pověst.

jelikož je asi opravdu těžké zmáčknout čudlík v chromu přeložit, dám sem českou variantu předchozího komentáře:

Jak se říká, války jsou strašné! První světová válka měla zcela zásadní vliv na běh dějin, myslím že mnohem zásadnější, než druhá světová válka, protože první světová válka znamenala přerušení s kulturou a duchovním vývojem předchozích staletích a nastolila zcela nový směr ve všech oblastech. Lidé se ale rychle naučili především zapomínat na svoji minulost. Druhá světová válka tento trend pouze umocnila.

Stačilo jedno století, aby lidé zapomněli prakticky vše, ztratili kulturní vazby s minulostí, místo noblesního francouzkého jazyka přišla vulgární angličtina, prostě vše bylo zapomenuto. Zůstalo jen dvacáté století bez vazeb na minulost a lidé bez budoucnosti, jelikož odhodily své kořeny.

Aru,

jsem nacionalista jako poleno. Na český literární web patří jen české texty.

Čechům jen české básně!

tak jestli ani u francouze nikdo neocení francouzský komentář, tak už fakt nevím :D

Comme on dit, les guerres sont terribles ! La Première Guerre mondiale a eu un effet assez profond sur le cours de l'histoire, plus profond, je pense, que la Seconde Guerre mondiale, parce que la Première Guerre mondiale a marqué une rupture avec le développement culturel et spirituel des siècles précédents et a fixé un cours complètement nouveau dans tous les domaines. Mais surtout, les gens ont rapidement appris à oublier leur passé. La Seconde Guerre mondiale n'a fait que renforcer cette tendance.

Il a suffi d'un siècle pour que les gens oublient pratiquement tout, pour qu'ils perdent les liens culturels avec le passé, pour qu'ils remplacent la langue française raffinée par un anglais vulgaire, pour qu'ils oublient tout, tout simplement. Il ne restait plus qu'un vingtième siècle sans lien avec le passé et un peuple sans avenir, parce qu'il avait jeté ses racines.

P. r.,

někam jsi náhle zmizel, přesto se pokusí tě znova oslovit.

Víš něco o básníkovi jménem Václav Hrabě?  A co myslíš - nezačala se skutečná poezie, tedy poezie pro lidi, přesouvat do šansonových a bluesových textů a později i do textů folkových a popových?  A nebyl u nás na počátku tohoto přesunu právě Václav Hrabě?    ... V Americe k textům inklinoval i Ginsberg, ale jako textař se prosadil méně než jako básník. Ale byl důvěrným přítelem Dylana - a to je příznačné.

24. 8. 2021

Černobílé blues

Čerň Mississippi - páry nad hladinou,

blues - v mlze hlásné trouby parníků,

blues - po mši zástup černých farníků,

blues - mysli na mě, v dálce nehlaď jinou.

Blues - všechny strasi o duši se tříští.

Blues - všechny smutky v hudbě uvězni.

Blues - vždycky teskné, nikdy pompézní.

Blues - na předměstí, stěží na jevišti,

kde bílý pierot do publika zírá.

( Až příliš bílý němý sněhulák...)

Blues - strašidelné stíny z minula.

Blues - spirituál: bolest, vztek i víra. 

10. 8. 2021

Pan Básník: Vyhnálovský rap

Ó luno Básníků - už pokryta jsi plísní

jak zralý hermelín, ten delikátní sýr,

prach klišé stovky let tvé bledé líce třísnil,

kmán chtěl tě oslavit i urozený sir.

Ó luno Milenců, na horká lože svítíš

a cudně zakrýváš si občas mrakem zrak

a jindy paprsky, jak slámu, jež se vznítí

z tmy sypeš do přítmí, ať vzplane táborák.

Ó luno! Do kytar - do zpěvu - do akordů,

do tance flamenca tak vložit Lásky žár

a báseň podat Jí na hrotu svého kordu,

být pro Ni trubadůr, být literární star...

                 Jest jiná doba však: svět utápí se v rapu,

                 co jako tsunami mi hrne vstříc třesk střepů.

Najdi si nick Umbratica a tam texty psané po vzoru Billie najdeš, když budeš hodně dobře hledat.

Já se rapovými texty nijak do hloubky nezabývám a tak znám obsah jen některých rapových textů českých, nikoli těch amerických. Ze soudobých amerických textařek mě zajímala pouze Billie Eilish. Jejími texty jsem se zabýval dost podrobně a některé mé básničky á la Billie tady měly celkem úspěch. To jsem ale ještě nebyl samurajem, nýbrž místní popovou básnířkou.

Nemělo to ani hlavu ani patu? Tak to je asi pro rapové texty ten nejlepší základ.

P.r.

tys někdy psal rapové texty? Myslíš, že bys to dokázal?

V tomto případě šlo naopak o logický úsudek. Nevím, jestli jsi Kvílení četl, ale jisté jeho partie velmi připomínají rap. Jsou plné emocí, plné vzteku, bolesti a touhy, tedy citů, které i z raperů přímo tryskají. Neznám Kvílení v angličtině, ale myslím si, že by si s některými jeho částmi,např o Solomonovi, dobrý raper jistě poradil.

P.r.,

ta básnička moc tipů nezískala a tak jsem ji chtěl původně smazat. Když jsem ale psal své ginsbergovské etudy, četl jsem při tom tři monografie o Ginsbergovi.  V knize Allen Ginsberg - Karma červená, bílá a modrá je i mnoho teoretických G. spisů i mnohých jeho poznámek, uryvků z dopisů atp.   Dočetl jsem se, že Allen uvítal rap s nadšením. Soudil, že právě rap je to pravé. Tuhle básničku jsem napsal dloho před tím, než jsem se dověděl, jak kladný poměr A.G. k rapu měl, což pro mne znamenalo velikou satisfakci.

O jakém slouhovství to mluvíš, Safiáne? A o jakých důvodech k chlubení?

Aby nedošlo k omylu: na gymnáziu jsem studoval v sedmdesátých letech minulého století, proto pokládám za poměrně odvážné, když nám profesorka v hodině literatury vykládala o Ginsbergovi, který byl pro tehdejší režim persona non grata a to doslova. V roce 1965, po té, co byl zvolen Králem majálesu, byl totiž z Československa vyhoštěn.

To je taková česká libůstka. Pošlapat všechno, čím bychom se mohli chlubit a vyzdvihnout to, co ukazuje na naše snaživé slouhovství.

Safiáne,

pojem vzdělanec jsem použil neuváženě. Skutečný vzdělanec musí samozřejmě znát oba: jak Ginsberga, tak Eisenhovera. Měl jsem napsat spíše "povšechně vzdělaný člověk", například absolvent gymnázia.

Mluvím z vlastní zkušenosti: na našem gymplu v dějinách literatury kupodivu došlo i na kontroverzního Ginsberga, ale dějepis končil druhou světovou válkou. 

cassy,

před dávnými lety mě na beatnicích zaujalo právě to, co tebe. Líbil se mi ovšem Corso, Ginsberg moc ne. V Ginsbergovi jsem vždy viděl jakéhosi velkohubého oponenta klasické poezie a vyšinutého, napůl šíleného člověka.

Paradox ale je, že dnešní vzdělanec asi bude skutečně spíš vědět, kdo byl Ginsberg, než kdo byl Eisenhover.  To myslíš vážně? Není to protimluv.?

je vidět, že ses ponořil hluboko...

PS. na tvůj minulý dotaz ohledně osobní inspirace...před lety, když jsem beatnickou tvorbu poznal spíš z přepisovaných textů, mě zaujal způsob psaní, ten proud obrazů a myšlenek, spojení s hudbou, obnažení, provokace a odmítání většinového nazírání světa...nemá v sobě něco z toho každá mladá generace...

Líbí se mi to skoro až do konce. Ginsberga, bych nejmenoval

To já ne, to Ginsberg. Fascinovalo mě v jeho básni právě to, že zdůrazňuje v básni současnou přítomnost dvou amerických celebrit v Paříži: prezidenta Dwighta D. Eisenhovera a sebe. Vtipná nadsázka? Navím, tímhle si nejsem u Ginsberga jistý. On se patrně skutečně považoval za spasitele a kulturní veličinu rovnou prezidentovi. Paradox ale je, že dnšní vzdělanec asi bude skutečně spíš vědět, kdo byl Ginsberg, než kdo byl Eisenhover. 

Asi by mi nikdy neprišlo na um zveršovať prílet prezidenta - akéhokoľvek a  kamkoľvek. Je to dané tým, že som musela povinne mávať vlajkami a som rada, že už nejaký čas môžem mávať kedy a komu ja chcem.

Ale som rada, že to niekto iný dokáže.