Hříchy moderního člověka

Při své cestě ze zaměstnání se Loremius Ipsumdale zastavil v malém zanedbaném papírnictví. Jaksi bezmyšlenkovitě si prohlížel regály s prázdnými výkresy a stohy všelijakých sešitů. Zalistoval v tlustém černém zápisníku s pevnou vazbou a vložil jej do prastarého nákupního košíku z kulatého drátu. Ve chvilce si vybral také malou soupravu propisovací tužek v několika barvách. A po malé roztržité chvilce se ještě vrátil pro sadu náhradních náplní do propisovaček.

Loremius se konečně usadil v hrubém autobusovém sedadle, na kolena si položil svou koženou brašnu a na tomto improvizovaném psacím stolku nadepsal svůj nový sešit: Hříchy moderního člověka. A na první stranu pak napsal velmi krátkou úvahu s nejasným závěrem. Tématem úvahy bylo, zda si člověk zasluhuje svou existenci.

A dále již zapisoval jen seznam lidských hříchů. A neboť byl Loremius pečlivým úředníkem, jednotlivé položky zařazoval do několik kategorií a jednotlivé kategorie rozlišoval barvou textu či drobnými značkami na začátku každé linky. Hříchy proti jiným lidem byly zapsány rudě, zatímco hříchy proti jiným druhům byly zapsány barvou modrou a tak dále a tak podobně.

"Hříchy proti jiným druhům jsou nadřazeny hříchům, které jsou namířeny proti lidstvu," uvažoval Loremius. "Neboť když člověk či lidská skupina zhřeší vůči jinému člověku či lidské skupině... z perspektivy druhu se jedná o pouhé sebezmrzačení... a nejzávažnější jsou hříchy proti životnímu prostředí, neboť tyto hříchy ubližují jak nejvyššímu celku, tak všem žijícím druhům, tak všem individualitám... jistě... je nutno rozlišovat mezi hříchy proti instancím... vůči jednotlivcům... a mezi hříchy vůči rodu."

A několik prvních zápisů Loremiova deníku vypadalo takto:

Kat.            Kdo                         Kdy             Co

I  Vláda sovětského svazu        1918 - 1960     Pracovní tábory zvané gulagy

R  Majoritní většina               1945 - nyní     Plastový odpad

R  Lovci, obchodníci, kupci        stále           Slonovina; vybíjení/mrzačení slonů

Po návratu do svého bytu uložil Loremius deník do police k ostatním knihám. Každou chvilku si však vzpomenul na další hřích moderního člověka a po chvilce zuřivého listování v encyklopediích a nejrůznější literatuře pak dopisoval další záznam.

"Některé hříchy je nutno spojit s hříchy jinými," uvědomil si. "Když by nebylo gulagů, nebylo by kruté zacházení od jednotlivých dozorců..." A během chvilky doplnil několik dalších sloupců do svého pochmurného katalogu. "Když by někdo nezažil kruté zacházení, lépe by vychoval svého syna a ten by pak... všecko se odvíjí... mnohé souvisí navzájem... je to absurdní myšlenka... je možné že se všecko odvíjí od jediného hříchu... kde jsem to už dřív slyšel?"

Pátrání po dalších a dalších hříších moderního člověka se stalo Loremiovou posedlostí; neboť lze říci, že krom pracovních povinností, které vykonával lhostejně a bez zájmu, nečinil už nic jiného.

Loremius pročítal noviny, ověřoval fakta, navštěvoval knihovny a oslovoval odborníky. Dopisoval další a další záznamy. A práce to byla s každým řádkem těžší a těžší. 

Po mnoha pilných letech zbýval poslední záznam. Loremius - tehdy již starý shrbený člověk s velmi zkaženým zrakem se zahleděl z okna svého doupěte. Cosi uviděl a cynicky se zachechtal. Usednul ke svému stolku a s pomalou obřadností zaznamenal poslední hřích:

Kat.     Kdo           Kdy          Co

I    Jarda Murkač   9. 7. 2021   Odhodil plechovku do křoví

Míra hříchu se dovršila. Z chodníků začali mizet chodci a po každém z nich zbyla pouze hromádka oblečení. Auta se samovolně srážela navzájem či najížděla do obrubníků a sloupů.

Po několika dnech doblikala výstražná světla a dozněly nepřetržité alarmy.

Dalo se zmizení zamezit? Nevím. Je možné, že kdyby se Loremius pokusil o nápravu některých menších hříchů, bylo by možno umazat některé záznamy a míra hříchu by se nikdy nenavršila. Nevím.