Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 453 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Slzy
datum / id12.07.2021 / 522109Vytisknout |
autorMusaši
kategorieVázané veršeDalší dílo autora
témaPsychologické
zobrazeno233x
počet tipů17
v oblíbených1x
Prolog

Báseň Allena Ginsberga Slzy přeložil Jiří Josek.

Slzy

 

 

Allen Ginsberg:  Slzy

 

V poslední době jen brečím.

Brečel jsem na celé kolo, když jsem vyšel z budovy Odborového svazu v Seattlu.

Brečel jsem při Bachovi.

Brečel jsem při pohledu na šťastné květiny v zahrádce, brečel jsem nad smutkem

                                                  stárnoucích stromů.

 

Štěstí existuje, jsem si tím jist.

Brečel jsem nad svou duší, brečel jsem nad duší světa.

Svět má krásnou duši.

Bůh se zjevuje, aby byl oplakáván. Přetékající srdce Patersonu.

 

Seattle,  2. února  1956

 

 

 

Slzy

 

Sám nad sebou se učím cudně plakat,

jak nad květinou zvadlou ve váze...

Pláč nemíval jsem vždycky v povaze,

až nyní, k stáru, začíná mne lákat,

když vidím dav, co touží po emocích

a empatií chce se opájet.

Hned do pekla a hned zas do ráje

smí čtenáře zvát Básník díky moci,

jež svěřena mu byla sudičkami.

Smí užívat si štěstí sdílení.

Vím - Básníci jsou vždycky šílení:

nad Svatým Smutkem čisté srdce lká mi,

               jen ještě rozbít shakespearovský sonet,

               ať verš můj v próze ginsbergovsky tone.

 

Vyhnálov,  11. července  2021

 

 

 

 

 

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.08.2021 09:10:45dát kritice tipMusaši

Phil,

a zaujal tě něčím Ginsberg?   Jsi totiž teprve druhý člověk, který tady od něj něco četl tak nějak sám od sebe.  Dospěl jsem k názoru, že je to básník dnes už totálně zapomenutý. Ani mnou zveřejněné ukázky jeho básní nikoho nezaujaly.

01.08.2021 21:08:32dát kritice tipPhilogyny

Já se se s ním kdysi seznámila prostřednictvím knihy o Čerepkové. Pak začala načítat...

29.07.2021 10:29:52dát kritice tipMusaši

Lami,

nevím, proč si tady někteří lidé, včetně tebe, myslí, že na Ginsberga útočím, nebo ho kritizuji. Tahle jeho básnička Slzy se mi naopak líbí a připomíná mi mladého Jiřího Wolkera.  Ironicky se stavím k dnešním prožitkářům - sdílečům, kteří tak rádi píšou sami o sobě pro své kamarády, tak rádi se svěřují literárnímu světu se svými intimními pocity. Ginsberg byl ale člověk kontroverzní. On sice byl progresivista, buřič a bořitel, ale ve skrytu duše věděl, že klasikové jako Shakespeare stojí velmi vysoko nad celou slavnou modernou. Svědčí o tom jeho báseň Objektivní subjekt.

 

Objektivní subjekt

 

Je pravda že píšu o sobě

Ale koho jiného znám tak dobře?

Kde jinde najdu krvavé růže a kuchyňské smetí

Kdo jiný má moje zbytnělé srdce, mou hepatitidu

moje hemoroidy-

Kdo jiný si odžil mých sedmdesát let, má stará Naomi?

a jestli náhodou napíšu něco o politice, Moudrosti,

meditaci, kunsthistorii

tak pouze proto, že čtu noviny miloval jsem

své učitele listoval v knihách nebo tu a tam navštívil muzeum

 

 

...To je velmi ironická báseň od vysokoškolského učitele angličtiny, který překládal Máchův Máj.

26.07.2021 19:06:24dát kritice tipLami

Tvůj sonet G. kritizuje.Líbí se mi.G. se mnou nedělá nic.

26.07.2021 09:40:39dát kritice tipMusaši

Moc by mě zajímalo, které nezapomenutelné básně Bukowského tě ovlivnily.

Ještě k tvému pojmu "zdemokratizování" psaní poezie. - Už velmi dávno jsem dospěl k podobnému závěru, a sice, že Ginsberg má na svědomí plebeizaci poezie. Démos je lid řecky, plebs znamená lid latinsky, ale v tom druhém případě to zní velmi pejorativně. Samozřejmě, že davy v hledišti, které poslouchaly veše beatniků z pódia, nebyly davy akademiků. Nejspíše tito mladí lidé měli představu o tom, co je poezie, pouze ze základky. V padesátých a šedesátých letech se ale naučili, že skutečná poezie není to, o čem slýchali ve škole, nýbrž to, co do mikrofonu recituje Ginsberg. Myslím, že to na jistou generaci mělo podstatný vliv a to až takový, že si kupovala básnické sbírky vydávané v tisícových nákladech.  Ten obrovský zájem o poezii byl ale jen dočasný, byl spojený s revoltou, s moderní hudbou a se skandalistou Ginsbergem.  ...Jenže už v roce 1969 Jan Zábrana píše tuto větu: (volně parafrázuji) zatímco na konci padesátých let ještě básníci - skandalisté(hlavně Ginsberg) přitahovali veřejnost k poezii, dnes(to jest na konci šedesátých let) je veřejnost na západě už obscénostmi unavená natolik, že je přijímá s dokonalou lhostejností.

Nevím do jaké míry beatnici ovlivnili americkou poezii konce dvacátého století, ale myslím si, že takové popularity jako oni už žádní další básníci nedosáhli.  Nabízí se srovnání situace v Americe se situací v Rusku. Zatímco v americe "zdemokratizovali" poezii modernisté, ruští modernisté měli sice také značný úspěch, ale davy, opravdu davy, uchvátila teprve zpívaná poezie v šedesátých až osmdesátých letech: Vladimír Vysockij, Bulat Okudžava a další. To ale byli "zpívající klasikové". Jistěže se dají označit jako "folkaři", vědomě však navazovali na ruskou archaicku klasiku, nikoli na Majakovského nebo Velemíra Chlebnikova.

23.07.2021 14:04:22dát kritice tipBačkovský

Charles Bukowski je autorem, který by k beatnikům mohl být klidně zařazen. A zase znám kluky, i z dělnického prostředí, kteří díky Bukowskému objevili poezii a časem se dostali i k jiným autorům.  Bukowského poezie obsahuje některé pro mě nezapomenutelné, výborné básně.  To jen na okraj, neboť jste už Bukowského probírali.      

23.07.2021 10:14:30dát kritice tipMusaši

Ginsberg není první stárnoucí básník, kterým se tady zabývám. Už dříve jsem se tu zamýšlel nad pozdním dílem Charlese Bukowského na nicku Umbratica. Nyní mohu porovnávat, jak oba tito velmi populární autoři stárnutí pojímali, jak se vyrovnávali se stářím. Nalézám jisté podobnosti, ale myslím, že Bukowski se přecejen měnil méně než Ginsberg. Zásadní rozdíl mezi nimi je ovšem asi v tom, že Bukowski byl solitér, dobrodruh od rány, Mačo s velkým M, který se kasá a kasá, dokud to jenom jde, kdežto Ginsberg byl kolektivista, který se neustále vztahuje ke svým dávným přátelům, jako byl Kerouac a další beatnici.

Píšeš, že beatnici poezii "zdemokratizovali". Jistě - to je velmi podstatné. Já bych spíše napsal, že vytvořili poezii pro davy, na čemž se vedle Ginsberga podílel i Corso. Tihle dva byli svými básněmi schopni ovládat z pódia tisícové davy, což je opravdu velký kontrast k současným veřejným čtením, kde je často víc přednášejících básníků než posluchačů v publiku. Ginsberg, který sám jako velmi mladý psal téměř klasicky, neboť byl přecejen tak trochu ovlivněn dílem svého otce Louise, byl ovšem taky programovým bojovníkem proti klasice i jakožto teoretik.  Právě těmito jeho aktivitami bych se v budoucnu též zabýval. 

23.07.2021 09:53:35dát kritice tipBačkovský

Pozdější texty nejen Kerouaca jsou vyzrálé (jestli jsem schopný to posoudit), ne tak bouřlivé a provokativní. Veřejnost byla svého času možná zvědavá právě na kontraverze a provokace, sprostárny. Také to sedělo do té problematické doby. Ale i timto způsobem  začali někteří číst poezii a už u ní zůstali. Také si myslím,že psaní poezie "zdemokratizovali", najednou se zdálo psaní básní snadnější.  Myslím - většina beatniků byli stejně dobří básníci jako veršotepci starého střihu. 

23.07.2021 09:23:28dát kritice tipMusaši

Tak to si opravdu nemyslím. Ginsberg sám se považoval výhradně za autora, který píše pro dobu, ve které žije. Do svých básní zahrnoval právě probíhající politické a kulturní události a třeba válku ve Vitnamu dokázal zamontovat i do své Eklogy( což by měla být a částečně taky je idylická báseň s venkovskou tématikou psaná dle Vergiliových vzorů).

Jiná věc jsou ale třeba jeho básně ze závěru života, básně o stáří. S těmi by ses možná i mohl v budoucnu ztotožnit. To už je ale jiný Ginsberg, literární veřejnosti málo známý.

22.07.2021 11:02:51dát kritice tipBačkovský

Díky za reakci, mohl bych ji teměř celou podepsat. Kvílení působilo v jiné době a kontextu. Může přijít doba, kdy bude opět silně působit,  třeba i na mě.  

22.07.2021 09:22:14dát kritice tipMusaši

Kdysi jsem v rádiu poslouchal asi hodinový pořad o politických názorech a postojích Johna Lennona. I v době, kdy už se Beatles dávno rozpadli a on byl multimilionář, který si mohl prakticky dělat, co chtěl, zastával pořád své levičácké názory z mládí, což už často působilo značně tragikomicky( viz heslo Beatles: nevěř nikomu, komu je přes třicet...)  Myslím, že podobné to bylo i s Ginsbergem a budu o tom psát v dalších básničkách své rozrůstající se ginsbergovské sbírky pro nikoho. Snažím se ale vidět věci objektivně a  musím zdůraznit, že se A.G. na rozdíl od J.N. věnoval charitě, například zřídil útulek pro neúspěšné "prokleté básníky" své doby a četl jsem taky, že finančně pomohl mnoha konkrétním lidem. Jestli při tomto bohulibém konání byl nějak ovlivněn buddhismem nebo hinduismem, to vůbec nedokážu posoudit. Myslím si spíše, že mu bylo v dětství vštípeno sociální cítění, původně se chtěl stát advokátem chudých, studoval práva a jistě by je i dostudoval, protože měl velmi vysoké IQ, ale nakonec ho pohltila literatura a poezie zvlášť.

Velmi se zamýšlím nad tím, jak mohl mít Ginsberg v mládí tak oslňující úspěch a jak se mohl tak dlouho udržet na literárním výsluní. Nevím, jestli jsou mé dedukce správné, proto by mě zajímal tvůj názor.

Doba, kdy Ginsberg svým Kvílením vstoupil na scénu(1955) byla obdobím vrcholícího mccarthismu, honů na komunisty i domělé komunisty, které hraničily s davovou psychózou a připomínaly čarodějnické procesy v Salemu v sedmnáctém století. Sdělovací prostředky denně zdůrazňovaly možnost atomové války se Sovětským svazem, došlo k justiční vraždě manželů Rosenbergových, byly pořádány hony na narkomany, kuřáky konopí počínaje a uživateli halucinogenů, jako byl Ginsberg, konče. Zároveň se rozdílnost mentality rodičů a dětí projevila v počínající sexuální revoluci.  Do této situace tedy Ginsberg přišel jako na zavolanou, jako by si ho Osud objednal. Pojem "beat" prý původně znamená "zbití" a ginsbergova generace se zjevně cítila "zbitá".  Jenže nešlo jen o politiku a morálku. Obsah se v Kvílení asi tak nějak kongeniálně spojil s formou, se zvukem, s razancí a podmanivostí ginbergova přednesu. Když někdo začínající dokáže přednesem svých básní z pódia uchvátit hned napoprvé stopadesátihlavý dav, je v tom až cosi magického, neskutečného.  A.G. byl schopen vytvořit jakousi syntézu Blakea, Whitmana, Williamse a Poea a svých přesto novátorských veršů. ....Nedávno jsem se tady pohádal s nickem Cadmium o překladu básní. Soudím, že Ginsberg je naprosto nepřeložitelný, jako všichni významní básníci geniálně propojující obsah a magickou formu. Obsah bez oné magické formy se v překladu stane plytkým a bezvýznamným a čtenáře neuchvátí.

To, že tě překlad Kvílení nezaujal  se dá jistě vysvětlit tím, že šlo o překlad. ...Ale i kdyby dnes Kvílení četli špičkoví recitátoři v originále studentům na nějaké americké universitě, jistě by to žádný efekt nevyvolalo, prostě proto, že je jiná doba.

Nechci toho napříště psát mnoho o sobě, ale k Hraběti mám osobní vztah. Za mlada jsem byl členem amatérského divadla, které inscenovalo pásmo z jeho poezie. V době normalizace to byl počin sice odvážný, ale vzbudil jen pramalý zájem.   

19.07.2021 11:04:21dát kritice tipBačkovský

Ok, nedokážu posoudit do jaké míry brali někteří beatnici jimi vyjadřované sympatie k východním náboženstvím vážně.  Asi máš pravdu, že  to mohla být u některých poza a také snaha se oddělit od většiny americké společnosti. Znám od Kerouaca útlou prozu Mág , a sbirku poezie Rozprášené básně. Knihu Mág jsem četl a byla dle mého mínění lepší než Na cestě (také určitě stojí za přečtení). Na otce zakladatele se nabalili další autoři a to nejen v USA. Nedávno jsem náhodou slyšel recitovat Kvíleni a téměř nic mi to neříkalo. Ale chyba může být i na přijmu. Není to text pro staré paprdy. Myslím ale, že přilákali ke čtení i psaní poezie širší publikum, a ještě jednou - něco z jejich vlivu a tvorby zůstalo. Co oceňuji a tady se už opakuji - angažovanost, opravdovost.  Teď jsem si připomenul jednoho českého beatnika - Václav Hrabě.  

19.07.2021 09:49:08dát kritice tipMusaši

Beatniků- otců zakladatelů bylo pouze pět: Ginsberg, Kerouac, Ferlinghetti, Corso a Burrougs. Myslím, že v našich končinách se uplanil hlavně vliv Ginsberga a Corsa, což mi potvrdily i ohlasy těch několika málo čtenářů, kteří se o beatniky zajímají tady na Písmáku. Kerouac je obecně znám jen jako autor jediné knihy- On the Road. Že byl taky básník, to už ví málokdo. Ve své asi nejznámější sbírce Rozprášené básně se hodně věnuje "haiku", tedy útvaru, který si beatnici tímto japonským slovem pojmenovali a který má s japonským haiku velmi málo společného.   A stejně tak málo společného má jejich o zájem o buddhismus se skutečným buddhismem. Sám Ginsberg se dokonce zajímal o zen, což se v praxi ovšem projevilo jen jeho chabými pokusy o kaligrafii(mistrem kaligrafie byl např. historický Mijamoto Musaši a když srovnám jeho kaligrafie s těmi ginsbergovými je to jako srovnávat písmo nadčlověka a tříletého dítěte).  Netvrdím, že jsem nějaký kovaný buddhista, ale když si čtu G.básně, marně v nich hledám nějaké buddhistické vlivy a když uvažuji nad jeho životem, je mi jasné, že nebyl zasažen buddhistickou morálkou ani omylem. Vždyť člověk, který se prakticky věnuje medditaci, nesmí v žádném případě požívat drogy. To je dokonce předpoklad, aby se buddhistická meditace vůbec dala praktikovat.    Daleko víc než buddhismus se v A.G. básních objevuje hinduismus( viz např Sútra wichitského víru). Je to ale vesměs pouze pro efekt: exotika, která imituje duchovní hloubku. A.G. básně jsou vypočítané hlavně na efekt. Jsou to často vlastně jen hysterické pózy.  Ale hyperpatetický pozér měl se svými pózami ohromující úspěch.

Nemohu trvrdit, že Ginsberg byl ze všech beatniků nejlepší autor. Rozhodně ale byl nejvlivnější a nejúspěšnější a mě velice zajímá proč. 

19.07.2021 09:13:58dát kritice tipBačkovský

Beatnici nejsou jen Ginsberg, i když Ginsberg je určitě významná postava. Co já vím tak příkladem uklidnění a zmoudření byl Kerouac, schopnost psát dobré texty mu zůstala. Bylo jich ale více. Pro mě jako náboženského člověka je zajímavý ale asi i logický příklon beatnických autorů k východním náboženstvím, často k buddhismu.   Loučím se zakvílením pěkný deen

19.07.2021 08:34:01dát kritice tipMusaši

S rostoucícm věkem to částečně odešlo pouze u těch, kteří se vyššího věku dožili. Že to úplně odešlo u Ginsberga si ale nemyslím. I v jeho pozdějším velmi objemných básních jako Sútra wichitského víru nebo Ekloga nadále zaujímá svůj mučednicko-spasitelský postoj, jako by chtěl "zachránit" Ameriku a k tomu celý svět. Nejvíc nenávisti je asi v jeho básni Slepičí mozek.

I když Ginsberga nesnáším, oceňuji, že byl alespoň bojovný. U současných mainstreamových básníků v Česku a na Slovensku nalézám, pokud se tedy vůbec věnují tak nějak věcem veřejným, jen jakousi kafkovskou ustrašenost ze Systému. Ale to by bylo na úplně jinou diskusi.

17.07.2021 12:11:11dát kritice tipBačkovský

Musaši, souhlas. Také  mně vadí v některých beatnických textech "mučednictví"  a přehnaná ublíženost. Myslím, že s rostoucím věkem to odešlo. Část beatnické tvorby je skvělá.

Josef Rauvolf se věnoval beatnikum, připravil několik pořadů v rozhlase i v TV, navštívil je i v 90 sátych letech v USA,  často šlo o pozoruhodné a sympatické osobnosti, které se snažili pomáhat a být prospěšní. 

15.07.2021 11:17:23dát kritice tipMusaši

Bačkovský,

ano, bude to tak nějak, jak píšeš. 

Mně se tahle básnička A.G. líbí už proto, že v ní pouze pláče a nedští na nikoho oheň a síru.   ...Všiml sis, že často právě básníci opěvující a vzývající lásku, jako třeba Ginsberg, zároveň svými básněmi vyjadřují(a někdy se to týká i dvou třetin textu) nenávist k někomu? Nadávají politickým odpůrcům, politikům, generálů,imperialistům, ale i komunistům a "socialistickým inženýrům" na druhé straně. Nejčastější emocí u G. je často hněv, nenávist, pocit rozhořčení, pocit ublíženosti atp.

Už v Kvílení mě zarazilo, že G. sebe a Solomona bere jako nějaké "mučedníky" přinášející oběť pro lidstvo. (Čím tuhle oběť přinášeli? Tím, že se občas chtěli ufetovat k smrti?)  Zvláštní je, že G. čtenářům ta póza konvenovala. 

15.07.2021 10:48:28dát kritice tipMusaši

cassy,

myslím to ironicky. Jistěže u vázaných veršů zůstanu, neboť jsem vysoce konzervativní básník, ale, jak řekl soudruh Lenin: je třeba znát řeč svého nepřítele - a proto se věnuji i volnému verši.  Volný verš jistě ale nebyl Ginsbergovým vynálezem a, ještě než se Ginsberg narodil, k němu plynule přešel třeba i Otokar Březina.   Některé myšlenky a existenciální postoje vyjadřuje volný verš lépe.  Můj volný verš má ovšem s Ginsbergem pramálo společného, je krátký, zatímco jeho verš je dlouhý programově a často balancuje na hraně prózy. Některé dílčí postupy bych se od něj ale rád naučil už proto, že on byl komerčně tak úspěšný, zatímco já jsem totální outseider. 

15.07.2021 10:39:35dát kritice tipMusaši

Abakusko,

jsem paleokonzervativní a tak se kloním k tradičnímu přesvědčení, že muži by plakat neměli. Jenže lidé jsou různí. Vedle nás konzervativců jsou tu i avantgardisté, které zajímá, co je právě v módě. A když bude v módě pláč, budou brečet od rána do večera. Ginsberg ovšem patřil k těm, kteří staré normy boří a nové tvoří. Musím ale říct, že, co se poezie týče ovlivnil lidi spíš v tom smyslu, aby verši vyjadřovali svůj vztek a svou nenánist. 

Když jsem psal v básničce Guillaumův hrob, že A.G. byl otcem rapu, myslel jsem to jako vtipnou nadsázku. Pak jsem ale prožíval velké zadostiučinění, když jsem dodatečně zjistil, že A.G. přijal černý rap s velkým nadšením a vyjadřoval se v tom smyslu, že - To je supr, to je ono! 

15.07.2021 10:18:55dát kritice tipMusaši

Diano,

můj sonetek vyjadřuje tak trochu ironický vztah ke Ginsbergovi, ale mně se některé básně tohoto extrémně kontroverzního básníka i líbí. Třeba zrovna tahle. ...Kdo chce plakat, ať pláče - krásně a vkusně.

15.07.2021 10:18:25dát kritice tipMusaši

Diano,

můj sonetek vyjadřuje tak trochu ironický vztah ke Ginsbergovi, ale mně se některé básně tohoto extrémně kontroverzního básníka i líbí. Třeba zrovna tahle. ...Kdo chce plakat, ať pláče - krásně a vkusně.

15.07.2021 10:14:32dát kritice tipMusaši

Radovane,

V bitvě u Thermopyl(480 př. n. l.) umíral král Leonidás s pohrdavým úsměvem na rtech, jak se na spartského válečníka sluší. Ještě před tím, než kvůli zradě hrdinové od Thermopyl podlehli mnohonásobné přesile, dal ale vytesat nápis do skály:

Jdi, poutníče a zvěstuj Lakedaimonským,

že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.

 

Nenapadá mě větší kontrast než mezi beatnickými pacifisty a Sparťany.

Velmi zvláštní ale je, že básníci z padesátých a šedesátých let plakali, ba kvíleli a u davů to mělo obrovský úspěch, davy šly za nimi a z beatniků se vyvinuli hippies, které třeba Ginsberg oceňoval a a podporoval, ba možná byl dokonce jejich součástí(viz například báseň Ekloga), ale dnešní amatérští básníci jsou sice velmi emocionální, ale buď se jen všemu řechtají a vším pohrdají nebo se topí v kýčovitém sentimentu.

15.07.2021 09:56:031 tipů dát kritice tipMusaši

Taktedy,

jako samuraj ti mohu sdělit jednu možná dost zvláštní informaci o pláči.

Když probíhala ve starém Japonsku bitva a boj dospíval do závěrečné fáze, vájemně se utkávali samurajové z lepších rodin. Vzájemně se vyzývali na souboj předepsanou formulí: (např.) "Jsem Mijamoto Musaši z rodu Fudžiwara a přišel jsem si pro tvou hlavu. Řekni mi své jméno."  ...Když byl boj u konce a jedna strana jednoznačně vyhrála, byly uťaté hlavy významných nepřátel narovnány na hromadu a vítězní samurajové nad nimi dlouho plakali. ...Pro Evropana asi překvapivý závěr bitvy!

15.07.2021 09:46:37dát kritice tipMusaši

Abakusko,

mně se ale ta Ginsbergova básnička moc líbí. Připadá mi jako dílko mladého Jiřího Wolkera. Je chlapecky čistá a ještě tak nějak nevinná. Pokud člověk dobře zná Kvílení a Kadiš, je příjemně překvapen, že psal i takovéto básně jako ze dvacátých let dvacátého století.

S tím "fňukáním" je to velmi zajímavé.  Když jsem se tu objevil(teď mluvím o jiném nicku než Musaši) a napsal jsem něco melancholického, hned na mě zaútočili slovenští manželé Aššurbalit a dark matters, posmívali se mi, že jsem ufňukaný, patetický a že jsou moje básně dlouhé.  Co by proboha potom řekli tihle "odborníci" na Ginsbergovo Kvílení?  Je to jedna z nejúspěšnějších básní dvacátého století a při tom zcela popírá všechny ta současné módní doktríny tzv. "odborníků".  Vlastně je to celé absurdní až k smíchu, když si každý úzkoprsý intelektuál, který se veze na módní vlně, o sobě myslí, že rozumí poezii až tak, že může druhé blahoskonně poučovat.  

13.07.2021 09:11:401 tipů dát kritice tipBačkovský

"Štěstí existuje tím jsem si jist." Myslím v teto básni Ginsberg píše o slzách štěstí. Možná je pohnut Boží láskou. 

Ale dost pathosu. I "Slzy" od Musašiho jsou napsané velmi dobře.

13.07.2021 07:36:26dát kritice tipcassy

trochu zvláštní...trochu donkichotské...chtít rozbít sonet sonetem...anebo naopak...

hyperboly, paraboly a kdo ví co ještě...každý básník má nervovou soustavu z vláken pavučin...

12.07.2021 16:38:311 tipů dát kritice tipAbakus

Myslím, že neprichádzame s plačom na svet, ale dosť často nám hneď na úvod niekto plesne po zadku, aby sme si uvedomili, kam sme prišli a  čo nás  najbližších xx rokov čaká. 

12.07.2021 14:22:15dát kritice tipDiana

zvláštní, pěkné...

12.07.2021 13:52:34dát kritice tipNorsko

Básník díky moci.., líbí, japonská superlodi

12.07.2021 12:58:44dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek
redaktor poezie

co by na to řekl ten král nevím a o pláči toho beetníka taky nic moc nevím, i když, jestli plakával, tak jestli to nebyla alergie na ty kytičky

 

12.07.2021 12:20:36dát kritice tiptaktedy

Pláče třeba nám, vždyť to první, s čím na svět přicházíme .)

12.07.2021 11:07:01dát kritice tipAbakus

asi by mi nevadilo byť prepustený z armády, ale fňukať nad  všetkým, by ma asi celkom vážne rozplakalo. Viac  sa mi páčia slzy z Vyhnálova. 

12.07.2021 08:51:01dát kritice tipMusaši

"Odvaha plakat nad sebou"... Koouzelné!  A co by na to řekl třeba spartský král Lonidás?

Já jakožto samuraj mám na pláč opravdu jiný názor, než Ginsberg, kterého propustili z armády.

12.07.2021 08:38:002 tipů dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek
redaktor poezie

pláč nad květinou zvadlou ve váze

pláč nad sebou je i o odvaze

přiznat si



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2021, provozuje Dobrý spolek, pravidla Školy v přírodě Letní dětský tábor