A co tyhle nohy?

Když mi poprvé řekli,

že jsem geniální,

bylo mi pět

a napadal jsem na levou nohu.

Tak trochu ucho,

s účesem podle hrnce,

ve školce za závěsem

jsem pozoroval,

jak si učitelka holí nohy.

Podpaždí až po revoluci,

ale to už jsem ve školce

nebyl.

Geniálně jsem přeskočil

 první tři třídy základní školy

a začal psát rovnou

plnicím perem.

A když skončila škola,

zívla na mě prázdná ulice,

kolena odřené od asfaltu

a pusa od třešní,

bolení břicha,

hra na doktora s holkama

o rok staršíma.

To bylo geniální,

plnicí pero jsem rozšlapal

a začal psát obyčejnou tužkou.